Ahoj,
chtěla bych se vám svěřit se svým problémem. Možná to bude znít dosti krkolomně, ale byla bych moc vděčná za každou radu. S mým přítelem jsem spolu už třetím rokem a momentálně si procházíme dost těžkým obdobím. Můj přítel je člověk, kterému jsem mohla vždy říct všechno. Od prvopočátku jsem mu neskutečně věřila, až mě to děsilo. Ale momentálně je tomu všemu jinak, už asi rok se znám s jedním mužem. Často jsme si psávali, ba dokonce se z nás stali dobří přátele. Naše přátelství se přetrhlo v okamžiku, kdy odcestoval do zahraničí. Dlouho dobu jsem o něm nic neslyšela, ale po několika měsících se znovu ozval (tehdy měl přítelkyni). Začali jsme si znovu psát a opět se stali přáteli. Píšeme si do teď. Často na něj myslím, dokonce se těším, až mi napíše. Není to můj typ, ale velmi si rozumíme, a dokonce se mi o něm i zdá. S přítelem se stále hádáme, je velmi náladový a poslední dobou i urážlivý. Nerozumíme si jako dřív a opravdu to skřípe. Teď se asi ptáte, proč s ním stále jsem? Mám ho velmi ráda a vždy jsem si myslela, že je to člověk, se kterým se stárnu, ale poslední dobou si nejsem vůbec ničím jistá. Právě naopak táhne mě to k příteli, o kterém vím, že je mi nakloněn, přesto si nevím rady. Můj přítel slibuje, ale své sliby nedodržuje, mám pocit, že už mi nerozumí. Nebaví mě se neustále hádat, vysvětlovat a prosit. Kdysi to býval muž, který měl pro mě pochopení, prožil si se mnou těžké chvíle, mnoho mě naučil, ale teď mi vše vyčítá.