Jak se "nakopnout" do života?

Já tenhle stav řešila změnou práce, vymalování bytu, cokoliv co mě dokázalo na pár minut/hodin/ zabavit abych myslela na něco jiného. Začala jsem se scházet s lidmi z minulosti, spolužáci,kolegyně atd a začala se věnovat tak nějak sobě. Jakmile na mě padl tenhle splín šla jsem mezi lidi abych mluvila. Teď po roce mluvím, chodím ven a snažím se každý den dělat něco jiného.

Podle mne za tím vším je ona "nuda",kterou zmiňuješ v úvodu. Docela tě chápu, stereotyp je ubíjející... ale proč se nechat ubíjet ? Cvičit je dobrá věc, akorát zrovna k běhání se asi sama nedonutíš ( pokud nemáš psa,nebo někoho, kdo tě bude k tomu "nutit" ) - nechceš zkusit nejdřív třeba fitko nebo spinning, je to větší zábava. A proč - no hlavně především pro sebe. Pro zdraví a pro sebevědomí z hezké pevné postavy. A taky trošku proto, aby ses v budoucnu líbila nějakému skvělému novému chlapovi, kterého si jednou najdeš místo toho, co máš doma Pokud z tebe bude domácí televizní knedle, budeš muset zůstat v tom, kde jsi teď
Stejný návod platí i v případě, že se ti nechce pečovat o sebe ( chceš být přece krásná ) , číst knížky ( chceš být přece chytrá ) , myslet na zdraví ( chceš být přece dlouho mladá ) , atd. Zkus se nad tím trochu zamyslet, pomáhá to A jak se vyhecovat do práce, to netuším, to ať ti poradí někdo jiný, v tomto směru nemám žádné vyšší ambice

Já bych tomu flegmatismu, jak popisuješ, propadla hrozně rychle, to o sobě vím. Takže se musím neustále motivovat, drobnostma, prkotinama, vymýšlet, na co se mám těšit, co stojí za to, co ten den bylo fajn, přemlouvám se k setkání s lidma, i když se mi zrovna nechce, chodím ven i když se mi zrovna nechce, a vymýšlím aktivity, do kterých se mi nechce, ale nakonec je to všechno fajn a vím, že to dělat musím, jinak zkysnu ve věčné nespokojenosti u telky a bude mně totálně nanic.
Nevím, jak to mají ostatní, ale pro mě je stav spokojenosti výsledek neustálé motivační práce najít někde něco pozitivního a dokopat se k pohybu nebo společenskýmu životu. Čím jsem starší, tím víc práce to dá, ale snažím se, vykřesat tu jiskru, vytáhnout to až z paty, prostě se snažím chtít.

Taky mám sklony k tomuhle stavu. Možná je to trochu něco jiného, nevím, ale jakmile jsem v práci a nudím se, tak přemýšlím, co všechno bych dělala. Jak bych začala něco výrábět, založila firmu, otevřela vlastní kavárnu, šla běhat atd. atd. Jakmile se staně, že jsem delší dobu doma, tak nedělám nic z toho, jen ležím u seriálů. Ráno vstanu pozdě a pustím si seriál, pak další a další. A tak trávím den a nic jiného se mi nechce.
Teď, když chodím do práce, tak po práci jdu na trénink florbalu a musím říct, že po té nudě v kanclu se mi tam často dost chce
Když jsem byla doma, tak se mi nechtělo od seriálů.

Další věc - snažím se najít akce, které se budou dít a přihlásit se na ně, abych se donutila a měla se na co těšit. Také se snažím si předplatit nějaké cvičení, abych musela chodit. Prostě sama od sebe bez ničeho se nikam nedokopu. Takže buď se stát členem nějakého sportovního týmu nebo si předplatit cvičení.

Také jsem se teď přihlásila do nějakých kurzů ručních prací, docela osvěžující a chce se mi tam víc než na sport Tak pokud jsi zručnější, můžeš se také porozhlédnout po tomto.

A co se týče čtení, tak já čtu njevíc v MHD cestou do práce, díky tomu přečtu tuny knih a je to jediná fajn věc na ránním vstávání

Co zkusit meditaci? Měla by tě dostat k prožívání současného okamžiku tady a ted. Tvoje mysl se mi zdá děsně rozlítaná... Případně jestli máš dost energie - jíš dostatečně? Já když nemám dost energie, tak si chci leda lehnout doma...

Vyhoření, co?
Děláš věci, který by se dělat měly, máš práci, o kterou bys měla stát, přítele, který by tě měl objektivně uspokojit... atd. atd. Ale možná bys chtěla dělat věci, který by nebyly tak společensky uznávaný, "jenom" by tě víc těšily.
Proč nedočíítáš knížky? No asi jsi při jejich čtení zjistila, že tě nebaví a nejsou o tom, o čem sis myslela, že budou. Co je na tom špatnýho? Chtěla ses věnovat sportu? Ale proč? Protože bys zase měla, nebo protože jsi opravdu chtěla? Čtení není o shromažďování informací a sport není o budování svalů nebo kondičky - obojí by mělo být o tom, že tě to baví, něco ti to dává, i když nikdo nemusí chápat, co to něco vlastně je... i když to nemusíš chápat rozumem ani ty sama. Dělej věci, co tě opravdu baví, po kterých tvoje srdce touží... i kdyby to měla být úplná hovadina. A nenuť se dělat věci, který ti připadají, jako že by se dělat měly.
Nehledej smysl, proč se "snažit". Hledej svoje štěstí. Ale to znáš jen ty sama někde v uvnitř sebe. Tak si dej pohov, ponoř se do svojí duše, nic si nezakazuj ani nepřikazuj, buď sama k sobě naprosto otevřená. Určitě přijdeš na to, co skutečně chceš.
Reaguji na Rebarbora:
K té meditaci... Já bych to spíš nazvala relaxem... nebo cestou sama k sobě, jak jsem psala shora. Zkus si udělat denně pravidelně chvilku jenom sama pro sebe, věnuj se tomu, co ti dělá radost, a zkoumej, kam tě povede tvoje podvědomí, co ti bude radit, kam tě potáhne. Ano, jsi rozlítaná... resp. nejsi srovnaná anebo vyrovnaná. Podle mě máš pocit, že musíš v životě něco splnit, a neodvážíš se být sama sebou.

Hledám nějaký "smysl"
a co takhle pořídit si třeba pejska? Je to starost i radost, nejlépe nějakého utulkáče a máš 2 mouchy jednou ranou. Budeš muset ven - tzn nějak se upravit i když se ti zrovna nechce a čučela bys na telku a procházkama se psem se taky pěkně tvarujě tělo Ono někdy když má člověk všechno tak ho "pálí dobré bydlo" že

Holky díky za reakce, musím s tím něco udělat...je pravda, že nutit se do sportu, který mě nebaví, jen abych "něco dělala" je blbost... Taky tu padlo "až si najdu nového chlapa", no nad tím taky pořád přemýšlím a teď jsme se tak pohádali (nevydržela jsem to a některé věci musely ven a z jeho strany ignore reakce), takže i tady začnu vážně uvažovat co a jak dál... Ale v momentálním rozpoložení nebudu nic uspěchávat... Snažím se zase číst knížky třeba po cestě do práce a zkusím u toho vydržet... Ty co mám mě opravdu baví, jen jsem tak nějak rezignovala na všechno, i na to je znovu otevřít... A pokouším se domlouvat kamarády na vikend, ať někam vypadnu a mám nějaký plán... A nezcvokávám se doma z přítele... Já se tak nějak bojím, že důvodem toho všeho je můj nudný vztah s ním... Ne, že by něco vyloženě dělal špatně ale...buď chci něco víc, nebo máme přechodnou ponorku... Takže buď tu za pár měsíců napíšu nešťastný deníček "rozešli jsme se", "měsíc jsem se snažila a jsem zase tam, kde jsem byla" a nebo "zatla jsem zuby a mám se líp", tak držte palce s třetí variantou

Reaguji na denisanapl: tyhle "depky" co máš jsou bohužel součástí většiny "civilizovaných lídí z vyspělých zemí" někdo víc nekdo mín, ale myslim že někde v pralese jedí mladé kokosy a tohle neznaji :-/ kdyžtak se někdy mrkni na tenhle web
https://www.firstclass.cz/temata/osobni-rozvoj/

'T'o víš, že neznají ... jedí kokosy, nemají co na práci a skáčou po sobě jako blechy, jakápak nuda

To jsem napsala já - a opravdu jsem tehdy nečetla tvé předešlé deníčky. Ty jsem si přečetla až teď. Předtím jsem si říkala, že takovou tu "depku" z toho, že život utíká mezi prsty, aniž by se v něm dělo něco velkolepého, převratného, emotivního a dobrodružního - to má sem tam každý z nás, říká se tomu krize středního věku, když má člověk chuť všechno to nudné a všedné nechat tam, kde to je a vykročit hned teď do něčeho nového ( akorát většinou neví, kudy přesně, ani kterou nohou ... ) . Jo, i takhle se tomu dá říct :

. Znám velice dobře
Jenže jak koukám na minulé deníčky, tvůj problém je opravdu ten člověk vedle tebe - jak se chceš snažit nebo zatínat zuby, když má přítel problém po několikaletém vztahu ti zaplatit večeři, jak si jej chceš začít zase vážit, když všechno konzultuje s maminkou a navíc pokud v tebe okamžitě vzplanou zájmy vůči každému chlapovi, který se objeví na dostřel ( takové různé ty platonické vztahy a přemýšlení jak co kdo myslel je vlastně spíš útěk od domácí neutěšené reality ) ? Popravdě, ani se nedivím, že nemáš chuť do života ... V tomto případě je ta motivace " až si najdu nového chlapa" opravdu silně na místě