Hledala jsem zde podobné téma, ale žádné jsem nenašla. Musím se trochu vypsat a chtěla bych Vás poprosit o názor na mnou situaci. Upozorňuju, že to bude opravdu dlouhý článek 
První rok po matuře jsem šla na vejšku, byla jsem normálně na prezenčním. Jenže se stalo pár špatných věcí a rodiče nebyli schopní mě živit. Musela jsem začít studovat dálkově, nechtěla jsem ten rok na vejšce zahodit, když mi to i v celku šlo.
První zaměstnání se zdálo jak práce snů, začala jsem dělat to, co jsem chtěla, jenže moje nadřízená byla pěkná mrcha, znepříjemňovala mi práci a vygradovalo to až tak, že jsem to nemohla psychicky dál vydržet. Chodila jsem domů s brekem, měla žaludeční potíže. Zjistila jsem, že pod ní nikdo dlouho nevydržel, prý se to tam pořád střídá. Kolegové tam ale byli docela fajn. Našla jsem si tam i kamarádku, se kterou se doteď vídám. V té práci jsem vydržela 7 měsíců. Dala jsem výpověď.
Pak jsem 2 měsíce hledala práci a našla jí ve státní správě. Vzali mě přes nějakej program pro absolventy z ÚP. Ta práce byla fajn, v práci samý ženský, hrozná drbárna, ale nic hroznýho, až na plat. Brala jsem 11hrubýho a nestačilo mi to. Do té práce jsem i dojížděla dost daleko. Shodou náhod jsem v té práci byla taky 7 měsíců. Dala jsem výpověď a rozhodla se jít pracovat do zahraničí. Samozřejmě sem dělala pocmrndu. Ale měla jsem zkrácenej úvazek a docela mi to vyhovovalo až na to že jsem dělala jen víkendy. Našla jsem si pak kluka, kterej mě tlačil do toho abych si našla něco normálního. Prej studuju VŠ, měla bych dělat kariéru.
A tak jsem si našla práci zase v ČR. Docela dobrá pozice, plat 18hrubýho. Žádnej zázrak, ale u nás víc nedávají. Ze začátku jsem byla hrozně ráda, že jsem tenhle krok udělala, ale poslední dobou zjišťuju, že ta práce není tak dobrá, jak se mi zdálo. V téhle práci je na mě nějaká zasednutá ženská, co dělá v kanclu s jednatelem. Má asi dost vysokou pozici a každej ví, že se šéfem spí. No a tuhle jsem s ní měla konflikt, když mě viděla jak si na internetu ve slovníku překládam nějaký slovíčka. Taky mi můj přímej nadřízenej co mě nabíral řekl, že si na ní mám dát pěknýho majzla. Pak jsem s ní měla ještě pár konfliktů. Třeba mělo být v práci školení na jeden počítačovej program a měli se přihlásit lidi, co mají zájem. Já se přihlásila a byl to problém. Prej mám VŠ a nepotřebuju školení, protože to mám přece umět. Vždycky mi to muj nadřízenej přišel hned říct, abych to věděla, protože i jemu je jasný, že ona dělá z komára velblouda. Nicméně mě to docela děsí a mám z tý ženský nervy. Po zkušební době mi můj nadřízenej řekl, že se pokusí aby mi přidali plat. Ale musí se zeptat týhle ženský, no je to měsíc a nic. Takže asi žádný zvyšování platu nebude. Teď se stalo, že kolegyně, co mě zaučuje marodí. Byla mi vždycky hrozně sympatická, říkala jsem si, že lepší kolegyni jsem si nemohla přát. A ejhle! Dnes jsem dostala pěknej šok. Potřebovala jsem z její počítače vytahnout kontakt v jejím e-mailu na jednoho dodavatele (nedělala jsem to tajně, v kanclu byli kolegové) a našla sem tam e-mail, jak mě u jednoho našeho dodavatele pomlouvala. Šlo o to, že když tenhle zákazník přišel s tím, že nám něco nabídne, tak mě kolegyně vzala s sebou na jednání s ním. Oni se dost dobře znali a tykali si, ten pán byl fakt fešák na svůj věk. Jednání bylo v klidu, ale ten pán se koukal pořád na mě a pořád se na mě tak usmíval. Kolegyně mu pak řekla, že mu ještě teda napíšu email a něco upřesním. Hned jak jsme přišly do kanclu, tak na mě, že mu napíše nakonec sama. Přešla jsem to a neřešila. V jejím e-mailu jsem našla kontakt, jak mu psala, že jsem neschopná i napsat email a že si musí dělat vše sama a další blbosti. No já myslela že se mi to nad jen zdá. Uplně mě to vykolejilo. Nedokázala jsem se pak vůbec soustředit na práci. Nevím co s tím teď mám dělat. Jestli na mě jako žárlila nebo co?! Jsem z tý práce zoufalá. Malej plat, nic nestíhám, doma mám chlapa ,co chce pořád mít uvařeno, musím se starat. Jedinej volnej den mám v sobotu, když nejsem ve škole a neděli. Do školy nestíhám. V květnu/červnu mě čekají státnice a tímhle stylem se tam snad ani nedostanu
Je mi 22 a nikam ven nechodím. Kamarádky se na mě vybodly, protože nemám čas. Nevím co mám dál dělat, tohle mi nebaví. Život mi utíká jenže co se mnou bude když odejdu z té práce? Pořád měním práci, všichni si o mě budou myslet, že jsem neschopná.. Rodiče se teda zmátořili a řekli mi, že mě klidně živit budou. Napadlo mi totiž, že bych šla na navazující zase na prezenční. Ale až se pak budu ucházet o práci tak ten muj životopis asi nebude vypadat zrovna nejlíp
Nebyly jste v podobné situaci?
Poslat SZ
. A nebo jsi na sebe příliš háklivá, všechno si bereš moc osobně, při každé výtce vidíš chybu pouze v druhé straně ( "nadřízená je na mne zasedlá" ) , místo aby ses ovládla a zamyslela, jestli jsou tvé pracovní výsledky opravdu tak stoprocentní a šla trochu do sebe, ... Co myslíš, kde je pravda ? Práce není sluníčková dovolená, nemůžeš čekat, že se tam na tebe bude každý usmívat a hladit tě po hlavičce, lidi jsou různí, ... Znakem dospělosti je asertivní jednání ( v práci i doma ) , nikoliv stížnosti po straně a věčné změny zaměstnavatele, tím nevyřešíš nic.
Galerie obrázků
a upřímně si myslím, že je chyba na její straně a mam takový dojem, že u tebe to bude taky podobně.. určitě by to chtělo trochu popřemýšlet jestli jsou špatní jenom oni nebo je nějaká chybička i u tebe.. 
nooo. podle toho co píšeš v minulém deníčku to vlastně ztráta ani nebude 
