Ahoj holky,
začnu od začátku. Měla jsem partnera, se kterým jsme se chtěli brát ale ,,ruplo" mu v hlavě a najednou se semnou rozešel a od té doby se to semnou táhne, už skoro tři roky. Dva roky a něco jsem byla sama, nemohla jsem trefit na normálního chlapa - jako by už snad všichni vymřeli nebo byli zadaní. Dokonce jsem zkusila i seznamku, protože kamarádka tam našla lásku. Bohužel pro mě, bez úspěchu. No a po dvou letech jsem narazila na jednoho, se kterým jsem se cítila dobře, nebyla to láska ale bylo to hezké. No byli jsme spolu půl roku, do včerejška. Nechybí mi ani tolik on, ale chybí mi to, že nikoho nemám. S ním to nemělo budoucnost, to vím. Ale prostě .. Kamarádky kolem mě mají svatby, děti, zásnuby, .. a já jsem pořád sama. Nebaví mě zase ta samota, zase to marné hledání partnera. Tak moc bych chtěla pro někoho upéct koláč, připravit dobrou večeři, vypravit se s někým na výlet, vedle někoho usínat .. Děsí mě ta představa, že budu zase pár let sama. Už ani nevěřím, že existuje nějaký normální chlap, který by mě měl rád. To, že jsem single si vážně neužívám - byla jsem dost dlouho sama na to, abych si sama sebe užila až dost. Rodina pořád říká, že musím chodit ven atd. - to já chodím, ale jak říkám, v dnešní době sehnat nezadaného hodného chlapa, prostě není možné ... Prosím, neberte to jako fňukání ale začal nový rok a já mám prostě depku 
Měly jste to podobně?
Poslat SZ
. Snad se mi to podaří