Byl bych pro ženu rád oporou, jistotou a spřízněnou duší, ale nezakazoval bych jí milence ani třeba přítele, kdyby se zamilovala a chtěla si to prožít. Hlavní je upřímnost a otevřenost. Je smutné, když s ežena třeba do někoho zakouká, ale nemůže se o své pocity podělit s tím nejbližším, tedy s partnerem. Takže to řekne kamarádce, ale to už je určitá zeď mezi ní a partnerem. A pak si buď odříká a není šťastná, nebo je nevěrná, protože lže, a tak se také trápí. Není nejsprávnější to muži říct, v klidu si sednout, probrat možnosti a být ženě oporou a tou spízněnou duší, a ne někým, kdo jí zakazuje, nepřeje? A pokud si někdo myslí, že takový stálý věrný partner, manžel nemiluje, když přeje, je na omylu.