Ahoj holky,
bude to týden co se mi ztratila kočička. Je jí 9let, je zvyklá žít v bytě, venku nikdy nebyla.
Utekla nám pravděpodobně přes balkon - buď skočila nebo spadla (4.patro).
Dole mrtvá neleží, plakat jí nikde není slyšet takže předpokládáme, že to přežila bez větší újmy. Po okolí jsme vylepily letáčky (některé lidem hrozně vadily takže je vzápětí strhli), dávala jsem jí na všechny možné skupiny na FB, denně (převážně navečer nebo ráno) chodíme po okolí, voláme (i když na jméno neslyší), chrastíme granulemi.. No prostě mám pocit, že děláme všechno co se dá, ale jako by se prostě vypařila. Když někdo zavolá, že jí viděli, tak okamžitě letíme, ale v závěru to dopadne tak, že nenajdeme jedinou číču nebo naopak plno, ale ani jedna z nich není naše. Ve vedlejším vchodě je paní, která tulačky krmí, postavila jim bydlení, ale naše se tam neukázala.
Už nám dochází síly. S každým telefonátem nebo s každým zahlédnutím kočičky doufáme a děláme si naděje, že je to ona. Říkám si, že kdyby se našla mrtvá tak se s tím člověk tak nějak postupně smíří, ale jak dlouho se dá žít s (planou) nadějí?
Navíc tohle počasí nám do karet taky moc nehraje.