Jsme s přítelem cca 3 roky, vše v pohodě, bez nějaké závažnější krize či hádek. Minulý rok jsem jela na pracovně-školící stáž do Francie kvůli novinkám ve firmě a novému marketingu. Délka trvání všehovšudy s přestávkami a návraty do ČR 2,5 měsíce. Čas ve Francii byl opravdu náročný, pochůzky, školení, workshopy po celý den, vracela jsem se zřícená na hotel často kolem 19 hodiny, pokud nebyly ještě večerní briefingy. Kolikrát jsme si večer jen zavolali, napsali pár vět, případně ráno před prací, bylo to fakt náročné. O to víc jsem se těšila domů.
Podvědomě jsem cítila, že je něco v nepořádku, ale vždy, když jsem přijela domů, bylo vše fajn. Až jednou, když už mi to nedalo, jsem se narovinu zeptala, co se děje. Přítel mi řekl, že se nechce stěhovat (chtěli jsme se stěhovat z menšího baráčku do většího se zahradou), že se na to nějak necítí, že už ho to ke mně netáhne tak jako dřív. V tu chvíli ani nevím, co se mi dělo v hlavě, najednou jsem nechápala, co mi to vlastně říká. Je pravda, že na něm bylo vidět, že je z toho, co mi říká, hodně nešťastný, brečel. Vzhledem k tomu, že jsme byli oba dva popravdě rozhození, dohodli jsme se, že všechno probereme, až se vrátím a budu už trvale doma. Jela jsem na posledních 6 dní pryč, celou dobu jsem byla jak na jehlách. Jedno odpoledne jsme si volali a on mi prostě řekl, že se asi zakoukal do někoho jiného. Na jednu stranu jsem něco podobného čekala, na druhou stranu jsem byla v šoku.
V den, kdy jsem se vrátila, byl zrovna přítel na charitativní akci, cyklo-závodech, které občas objíždíme spolu, jelikož oba rádi jezdíme na kole, tentokrát jel s kamarády, jelikož já se nestihla vrátit zavčasu. Nastalou situaci jsme tedy probírali až další den. Hodně otevřeně jsme si řekli, co kdo cítí, co je a není špatně, jak na vztahu pracovat, pokud chce pokračovat a není to dočasné pobláznění. V tu chvíli jsem myslela, že vyskočím z kůže, ale snažila jsem se to všechno probrat a zachovat chladnou hlavu. Už jsem byla smířená i s tím, že to všechno skončí. Pak za mnou ale přišel sám s omluvou, že to na něj všechno padlo, když jsem byla pryč, nestihli jsme si plnohodnotně volat, psát, komunikovat, že miluje mě a chce být se mnou a to, co se stalo, mu jen pomohlo utvrdit, že chce být se mnou. Vyjádřil se tak, že s onou slečnou nic nebylo, že si jen psali, ona pracuje v jiném odvětví ale stejné firmy, takže se občas vidí na společných školeních, akcích. Přešli jsme to, začali trochu jinak a znovu a bylo to moc fajn. Snažili jsme se oba dva.
Nedávno jsme se vrátili z dovolené, kde jsme byli společně s kamarády. Poprosil mě, ať stáhnu fotky z jeho karty na telefonu a ještě fotky, které mu poslali kamarádi na facebook, ať je dáme dohromady a pošleme případně dál. Když jsem kopírovala fotky, narazila jsem na fotku nějaké slečny. No, nedalo mi to a zeptala jsem se, kdo je to, jestli je to ona a proč ji má stále v telefonu. Nejdříve mi řekl, že se fotka stáhla asi někde z profilu (Viber, WhatsUp, Facebook), pak, když jsem mu odvětila, ať mi, prosím, nelže, tak z něj vypadlo, že se byla někde fotit u fotografa a ještě v minulosti mu fotku poslala, že už si ani nepamatuje, že mu v telefonu zůstala. Pravda je tedy, že fotek z různých akcí, z našich konverzací, atp., má v telefonu stovky, nemaže je, je na toto trochu bordelář. To byla první ťafka.
Další, když jsem stahovala fotky od kamaráda z facebooku do počítače. Poznala jsem její fotku v ikonce ve zprávách. Zprvu jsem si toho nevšímala a zakázala si, byť se minimálně podívat na proběhlé konverzace. No, jenže jak jsem stará, tak jsem blbá, červ zahlodal a já se prostě podívala.
Aktuální konverzace téměř žádné. Takže mě to posunutím přehodilo na starší, v době, kdy jsem byla pryč. Občasné pusinky, flirtování, komentáře od slečny, jak jí kamarádka říkala, že jim to spolu sluší a vypadají spokojeně. No a nakonec ještě zpráva, díky které jsem zjistila, že na charitativní akci byli spolu, takže žádní kamarádi.
Trochu jsem se teď blokla a vím, že za to můžu sama. Teď váhám nad tím, jestli to nechat být a přejít to, když se ke mně chová opravdu moc hezky a snaží se, nebo se ho narovinu zeptat, jak to doopravdy bylo. Na jednu stranu vím, že bych to možná měla přejít, na druhou stranu tuším, že to toho asi nebudu schopná hned, bude to ve mně hlodat a zřejmě to pak ovlivňovat i mé chování k němu a samozřejmě vztah celkově. Chtěla bych mít ve věcech jasno, pokud plánujeme společnou budoucnost, velký rodinný dům, nevím, jestli bych do toho šla s člověkem, se kterým nemám tak úplně vyjasněné věci, které mě trápí.
Díky za veškeré komentáře a omlouvám se za délku.
Poslat SZ
Ano, opět pravda - byla to jedna z věcí, o které jsme se také bavili. Já to beru jako samozřejmost, ale je fakt, že druhý člověk to může vidět jinak. I já jsem se mu snažila vysvětlit, že pro mě to také nebylo lehké být mimo domov, ve stresu od rána do večera neustále s novými a novými lidmi, neustále hlavu jak pátrací balón s novými informacemi. Tak nějak jsme se vzájemně snad pochopili a mně to přišlo fajn. On mi potom řekl, že se cítil sám, že to na něj vše padlo, jelikož měl i nějaké problémy v práci a téměř jsme nebyli v kontaktu. To byl asi ten hlavní kámen úrazu. Jen teď nevím, jestli se na to tedy doptat, abych něco nezkazila, když to v podstatě není aktuální.
.... 
Na ženské kariére opravdu nic špatného není.