Sobecký přítel

Reaguji na Storm:
díky, přesně tohle potřebuje člověk slyšet. Ne, nejsem slaboch a promiň, ale toto vím nejlépe sama. Slaboch jsem byla, když jsem se nechala v patnácti mlátit od kluka z tanečních...to jsem byla slaboch. Pokud si myslíš, že se mi do změny nechce-pořád se snažím něco změnit a většinou se mi to i podaří. A víš, proč ještě nejsem slaboch? Protože bych se nikdy nechtěla dostat do role mojí maminky, kterou můj vlastní otec mlátil a dělám pro to, co nejvíc můžu a bojuju...salboch by nebojoval. Nejsem to co si myslíš, ale fajn, každý může mít názor. Myslíš, že jsem zakoplexovaná? Ne, nejsem, jsem chytrá, pěkná, slušně vychovaná, tolerantní a vtipná, jen v tom vztahu dál vidím nějaký smysl. Ano, může se ti to zdát pitomé, mě se to tak občas taky jeví a říkám si, že bych si nejradši nakopala...
Jen mě mrzí, že se člověk chce o něco podělit, pak něco vysvětlit a najednou je to jen zakomplexovaný blb, co se utápí v sebelítosti a stěžuje si....
Nepřála bych nikomu z vás, abyste někoho milovaly tak, že ač jste jinak silné ženské, tak se ho nedokážete vzdát... Vím, že to nechápete, že tomu nerozumíte, ale aspoň vás prosím, aby některé z vás nesoudily, zda jsem slaboch, či zakomplexovaná... sama moc dobře vím, jaká jsem, že dokážu být pořádně tvrdohlavá, lítostivá, přehnaně hrdá, ale ne slaboch.

Marbee, podle mě jsi slaboch, ale když tvrdíš, že ne, tak v tom případě jsi s prominutím blbá. Pokud v takovým vztahu chceš zůstávat, tak fajn, tvé rozhodnutí. Jen lituji tvé případné děti.

Myslela jsem si, že na omlazení nejde jen o rady, ale taky o to se svěřit, zjistit, že v tom nejsi sama, že někdy stojí za to bojovat.. Bohužel mi přijde, že se tady čím dál tím víc kárá a každé druhé téma někoho obtěžuje. Tobě možná přijde zbytečné, myslím si že mě a třeba i Flooower trochu pomohlo. Pokud tě obtěžuje, požádej o smazání, nebo to nečti. Mě se zase třeba může zdát zbytečné, že je tu "milion" témat o nastavování vlasů.

Reaguji na kanka:
mé děti litovat nemusíš, až je budu mít, tak se jim dostane toho nejlepšího-nejlepší péče, vzdělání a hlavně budou mít hodně lásky, to se neboj.

Ne, nečetla jsi mě. Psala jsem, že pokud jde o to pofoukat si rány, potom ok, vzpomínáš?
Jestli ti pomůže, že v tom nejsi sama, potom to asi účel splnilo, ale většina by se s tím nesmířila, to si troufám tvrdit.

A co chceš slyšet?
Rad už tady zaznělo tolik a všechno neguješ. Když někdo napíše pravdu, kopeš kolem sebe.

Kdo chce kam, pomozme mu tam...

Reaguji na BlackCoffee:
Pokud si myslíš, že něco neguju, tak fajn. Rady tu byly, bylo tu asi tak desetkrát odejdi. Já jsem vysvětlila, že vím, že bych měla, že mě to trápí, ale že to nejde, protože i přesto svého přítele miluji... To není negace.

Já vám rozumím, že to nechápete, ale ono hned každého soudit je strašně lehké, když o něm jinak nic nevíte.

Tak v tom případě asi není, co by ti dál kdo psal...
Možná bys čekala, že měl někdo podobnou zkušenost se sobcem a podařilo se mu ho změnit?
Obávám se, že to se načekáš.

Uvědomuješ si, že v tom vztahu není všechno v pořádku, že se k tobě přítel chová jako
k poměrně laciné děv.ce s full servisem, a pokoušíš se ho změnit. Držím palce, aby se ti to povedlo, opravdu. Ale nevěřím tomu. Jsem přesvědčená o tom, že ti ubíhají roky, které bys mohla strávit mnohem líp. Tohle není kvalita, kterou od vztahu očekáváme.

A poznámečka. Nevařím z vody, mám něco podobného za sebou.

Ty se prostě topíš v sebelítosti. Chápu ženskou se dvěma dětmi, která opravdu nemá kam jít a to rozhodování je pro ni o dost těžší. Promiň, ale podle mého ti ten vztah vyhovuje. Každý svého štěstí strůjcem.

Kdybych měla partnera ke kterému bych se mohla chovat jak ke kusu hadru přestala bych si ho vážit.Asi ti ve vztahu stačí málo.Ale myslím, že by jsi potřebovala rozebrat v sobě základní problém(protože to není poprvé) proč přitahuješ takové parchanty a na to mi nestačíme.S tím by si měla začít první.Jinak se budeš točit v kruhu.

To je totiž jediné opravdové řešení. A dál pracovat na sobě, abys tohle víckrát nepřipustila.

Hele, mně tenkrát právě pomohlo, když mi to někdo řekl natvrdo. Hodně lidí mě jenom tak utěšovalo a litovalo (a mně to dělalo nějak dobře - asi jsem masochista nebo tak), až pak kámoška už to nevydržela a napsala mi něco podobného, jako Storm Tobě. Já se nejdřív naštvala, že jako urážení fakt nepotřebuju, ale pak jsem se uklidnila a došlo mi, že na tom asi něco bude. Taky jsem říkala, že přes to všechno ho miluju a nedokázala bych být bez něj (-blbost a slabošský kecy). Jenomže to spíš byl tak nějak strach udělat změnu, být chvíli sama, netrávit čas s ním, muset se chvíli spoléhat jen sama na sebe... Pak jsem si řekla, že proč vlastně miluju člověka, který mě uráží, neváží si mě, atd. Jak bych mohla milovat někoho, kdo mě nerespektuje? Navzdory tomu, že pocitově mi s ním bylo tak, jako nikdy s nikým, strašně jsme si rozuměli, ale někdy je dobrý začít se víc řídit rozumem...
Tolik moje zkušenost.

Bohužel, opravdu neznám nikoho takového.

Dámy,
já se s touto diskuzí loučím, chtěla jsem najít někoho, kdo mi rozumí a komu se budu moct svěřit a ve většině jsem narazila na ty, kteří říkají, jak jsem blbá, zakomplexovaná, slabošská a utápím se v sebelítosti. Ano, našla jsem tu i kvalitní názory, co se týče rozchodu a ty respektuji a je to nejspíš pravda, jiná možnost nebude.. Ovšem výlevy, které jsem uvedla výše, jsou podle mě dost hloupé a urážlivé.. Ale poučila jsem se, nikde většinou nenajdeš pochopení, když vyznáváš, děláš nebo žiješ něco jiného/v něčem jiném než ostatní..až na pár vyjímek a tímto děkuji Floower, že jsem se měla komu svěřit Řekla bych, že my víme, co je špatně, jen to nedokážeme ze spousty důvodů změnit.. Vy si myslete, co chcete, však někoho odsoudit je ta nejlehčí věc na světě...

Chápu všechny, kteří radí, abychom se rozešli. Kdyby se tohle dělo mojí kamarádce, řekla bych naprosto to stejné. Neodsuzuju ani jeden názor, který tady padl, každý tohle všechno vidí svýma očima. Myslím proto, že cílem této diskuse nebylo slyšet od každé členky diskuse, že jsme blbé, ne-li slabé, ale najít tady někoho, kdo se dokáže do situace dokonale vcítit, kdo vás neodsoudí, ale pochopí se vším všudy. Já jsem ráda, že jsem tady poznala Marbee, né z toho důvodu, abychom se mohly navzájem litovat, ale protože si myslím, že by to mohl být v mnoha věcech přínos. Když čtu, co píše Marbee, vnímám to z pohledu takového, že se to děje někomu jinému a kroutím hlavou. Tímhle mi v mnoha věcech dochází, že takhle vztah vůbec nemá vypadat. Snad mě to vyburcuje k nějakému radikálnímu řešení. Třeba zkusit stanovit nějaké mantinely a pro překročení si říct "tak už dost". Třeba stačí dát příteli nějakou pořádnou lekci, aby si nemyslel, že mě má tak jistou. Dát si pauzu, třeba na měsíc, neozývat se mu, nevídat se s ním ... Třeba si při tom uvědomím, že ho zase tak nepotřebuju, jak jsem si myslela, že mi je bez něho nakonec lépe. Nerada už bych byla něčí loutkou na provázkách, jakmile provázky utáhne, stát v pozoru, ale v momentě, kdy povolí, hroutit se k zemi ...

Marbee, tímto ti děkuji za pochopení a ostatním za rady, vím, že jste to myslely dobře.

Celé tohle téma vypadá tak, že si dvě holky povídají o tom, jaké mají doma idioty, které ale nedokážou opustit, protože je z nějakého záhadného důvodu milují. To zažila skoro každá z nás...
Takže kočky, prozkoumejte ten důvod, proč musíte mít rády právě takovéhle chlapy, co si o vás pucují každý den boty, a až ten důvod budete mít, tak s tím možná něco uděláte. Do té doby přeju silné nervy a hodně zdraví, o které nejspíš dřív nebo později přijdete, pokud se necháte ještě pár let takhle"doprovázet" životem.

Myslím si, že diskuse, které se tady zakládají, nejsou povinné pro všechny, nikdo nikoho nenutí, aby si tohle četl, aby na něco reagoval. I kdyby jsme si povídaly jen dvě ... Připadá mi, že diskuse se tady stává čím dál tím víc štiplavější ... Možná jsme tohle všechno potřebovaly dostat ze sebe ven, určitě nebylo záměrem to, aby nás někdo litoval. Diskuse se zpočátku týkala sexu, protože jsme s marbee našly společnou řeč a postuplně zjištovaly, co všechno máme společného, vypisovaly jsme tady víc a víc. Možná jen ze škoku, že to má někdo do puntíku stejné, až se kolikrát zdálo, že chodíme se stejným člověkem...