Pocit vyhoření - krize, deprese

Vosmajdo, na tebe je třezalka krátká.
Umíš ty alespoň maličko myslet pozitivně?
Já mít vedle sebe někoho s tvojí povahou, tak už jsem někde v Bohnicích u Chocholouška.
Nezlob se na mě, ale myslím si, že si spoustu věcí způsobuješ sama, právě tím všudypřítomným negativizmem, který čiší z každé tvé věty.
Bohužel si myslím, že za většinu tvých problémů si můžeš sama.
No řekni, kdo by vydržel žít, pracovat a tak nějak se zdílet s někým, kdo je závistivý, nesnášenlivý a věčně nespokojený?(To jsem napsala podle tvých vlastních slov a založených témat).
A taky vím, že nejsem první, kdo ti tohle píše.
Například Venuše ti to napsala naprosto suprově.

Reaguji na Nympha: Když jsem bydlela v Dobříši, daleko od domova /700 km/, značně se mi zhoršil psychický stav od stesku, osamělosti. Hodně mi pomohlo, že jsem začala chodit do Prahy do centru Jóga v denním životě na Blanickej, kousek pěšky od Muzea, myslím si, že ještě se nepřestěhovali, v té ulici je i budova rozhlasu. Dala jsem se na jógu, na vegetariánskou stravu, REIKI a od toho času jsem se hodně zlepšila, jsem stabilizovaná, více-méně vyrovnaná. Sleduji všechny alternativní možnosti léčení. S jogínmi od JDŽ jsem v lepším vztahu, než s vlastními chamižnými příbuznými, kteří čekají již na dědictví. Napíšu Ti pár kontaktů:
www.yoga.cz
www.swamiji.tv
www.sarpa.cz /webové stránky mistra REIKI Mirka Čapka- první a nejlepší v ČR/
Doufám, že Ti to pomůže, tak, jako pomohlo mě. Hodně štěstí!

Reaguji na vosmajda: Pro Tebe platí taky, co jsem napsala pro Nymphu. Nejseš náhodou ve znamení Raka s Měsícem v Blížencích?
Napíšu tady navíc odkaz na své webové stránky:
www.osudvcislechapodlekabaly.estranky.cz
Vzhůru hlavu!

Reaguji na Venuše: Máš úplně pravdu, je to tak!

Taky jsem šla na VŠ do Prahy, jsem tu první rok..celý prázdniny jsem se těšila jak to tady bude jiný,lepší a super...a nějak nic Je mi tu smutno, škola co dělám mě moc nebere, na zájmy by byl čas ale s penězma horší.. Ale říkám si že když už jsem tu a chtěla jsem změnu (odejít mimo domov) tak s tím něco udělám, teď si hledám brigádu, snažím se scházet aspoň s těma pár lidma co tu znám a přesně jak říká Liliane víc času věnovat sobě tak jsem zvědavá na tu změnu

Reaguji na emilly:
tak tak, navíc je všude daleko a na jogu cestuji 1,5 hodiny, do školy hodinu a na brigádu taky. :/ děs běs...
jestli máš stále plno a nejsi spokojená, klidně můžeme dát dvojku či kafčo

Teď o zkouškovým mě aspoň "zabaví" to učení ale někam zajít můžem

Reaguji na Nympha: sice jsem nešla na VŠ, ale přestěhovala jsem se ze dne na den 350 km. Měla jsem sice přítele, ale v práci. Já bez práce, bez kamarádů, v cizím městě... Cítila jsem se ztracená, opuštěná. Vadilo mi, že se na mě mí kamarádi " vykašlali"... sejde z očí, sejde z mysli...
je to jen začátek nové životní etapy, a bude lépe, uvidíš

Reaguji na vosmajda: jsi opravdu tak ukázkově marná, a nebo si z nás na omlázku děláš jen srandu? Já nevěřím vlastním očím, že někdo může vnímat život jako nekonečnou řadu příkoří. Protože to, jaký máš život, záleží jen a jen na tobě.

Ahoj holky,taky mě to teď nějak zasáhlo...sem na VŠ,která mě nebaví (budu si dávat přihlášku jinam),ale teď je zkouškový a na mě všechno dopadlo...nebaví mě se to učit,nebaví mě někam chodit..vždycky sem se ráda hezky namalovala a oblékala,abych se líbila,teď najednou je mi jedno jak vypadám,co mám na sobě,nemám žádnou náplň života,nic co by mě bavilo,jen do školy a domů...

Ahoj holky.
Nevím, jestli mám podobný problém ale.. Poslední dobou se cítím taky dost blbě.
Nic mě nebaví. Moje vysněná vejška mi nevyšla, takže jdu na tu druhořadou, kterou jsem tak moc nechtěla. Navíc mám poslední dobou i problémy s rodiči, furt za mámu řěším nějaké dluhy, dávám jí peníze, aby měla z čeho jíst, tahám jí z toho jejího neustálého pití..Táta se mnou nemluví... A mě to nebaví Navíc mám pocit, že nemám absolutně žádné sebevědomí - jen si říkám, co bych hrozně chtěla, jaká bych chtěla být, čeho bych chtěla dosáhnout a jen ´´závidím´´ ostatním, že si své sny splnily.. Nemám nějaké hlubší cíle, nedokážu být taková, jaká bych chtěla být. všechno mě to štve, pořebovala bych od někoho nakopat.

to by měl depresi asi každý!! zvlášt na mladou holku je toto přílíš! první co udělej - odnauč se si myslet že jsi zodpovědná za mámu a že to neni tvá chyba že chlasta a táta že je imrvere naštvaný...je to jen jejich život.. - vysvětli jim, že se potřebuješ soustředit na studium a že tě jejich problémy zatěžují. Já si žiju pěkný život klidný teprve co jsem odesla od našich...neustále se handrkovali a dohadovali a mě to zatěžovalo víc jak by si kdo mohl myslet...byla jsem v neustálem napětí atd. už bych to nikdy nechtěla vrátit.

Já vím, že jsou to máminy chyby Jenže když mi třeba dluží peníze, dost peněz, tak je mi blbý si je od ní brát, poněvadž u ní bydlí moje ségra a vím, že by to šlo na její úkor - že by neměla peníze zase pro ní. (Naši jsou rozvedení a ségra chce být za každou cenu s mámou).

Při mé dnešní náladě se tohle téma docela hodí.
Přeju nám všem hodně sil A zase bude dobře.