Nemoc a potřeba kontaktu s lidmi

Reaguji na dadabus: ideální je se ho zeptat, prostě na rovinu, jestli má náladu na návštevy nebo ne... napsala bych mu SMS....myslím, že na tom není nic špatného. Každý to má nastavený jinak. Jsou lidé, kteří společnost chtějí a naopak ti, kteří jsou radši v tom sami. Neexistuje univerzální rada.

naprosto souhlasím s patty...já bych třeba moc ráda věděla, že na mě někdo myslí, že v tom právě nejsem sama, že jim nejsem jedno...napiš mu, že bys ho ráda viděla, že na něj myslíš, a jestli můžeš přijít na návštěvu, jestli má náladu....

No a v tom je ten problém : mobil nemá sebou a do nemocnice se mi volat nechce ..... Zjistila jsem to tak, že volal šéfovi do práce - ovšem z pevné linky z nemocnice. Jestli mobil ztratil cestou nebo co se stalo - netuším.

Reaguji na dadabus:
jestli je to vážné, šla bych na návštěvu tak jako tak, prostě co je horší -naštvání, že tam někdo přišel, nebo pocit, že nikomu nestojím ani za návštěvu?

Reaguji na berusatko:
skvělý postřeh ....

Těžko říct, ale já bych asi raději nikoho nechtěla vidět.
Asi bych se řídila podle toho, jaký to je člověk (hodně společenský nebo spíše uzavřený) a jaký máte vztah - jak moc jste přátelé. Možná bych si zkusila zavolat do nemocnice, zda je vůbec vhodné ho navštívit - vím, že sestřičky tyto informace nerady podávají, ale když se osvětlí situace...

Reaguji na dadabus:
Když tam dorazíš jako někdo, kdo nelituje, ale kdo se zajímá, kdo přišel, protože je to on, kdo potřebuje kontakt, tak taková návštěva nemůže ublížit. Horší je nechat člověka opuštěného kvůli nějakým podivným skrupulím.
Prostě tam jdi a řekni - moc mi chybí ta možnost s Tebou poklábosit, nějaká nemocnice nám to nemůže překazit...

Reaguji na Morrigan: přesně

Pokud mám mluvit sama za sebe, spíše by mě děsilo, kdyby za mnou nikdo nepřišel. Ale pochopitelně každý jsme jiný.

Já bych tam šla i za cenu toho, že tě nebude chtít vidět.... alespoň budeš vědět, že jsi udělala maximum.. jinak by jsi později mohla litovat, že jsi neudělala nic..

Já osobně když jsem byla v nemocnici a bylo mi zle, chtěla jsem být sama a návštěvy mně spíše rušili, ale mám to tak, když mi něco je, ztáhnu se a chci svůj klid.Ale je to strašně individuální.Kolegyně byla v nemocnici, šly jsme jí navštívit a ta byla strašně moc ráda, že nás vidí.Mě osobně spíše moc potěšili smsky s podporou, bohužel když nemá mobil, blbé.Ale když píšeš, že nikoho moc nemá, podle mně by byl rád za návštěvu, u mně je to jiné, já mám kolem sebe lidí dost.

Ještě je možnost napsat pár řádků a poslat poštou, v nemocnici mu to předají, někdy takto člověk i lépe vyjádří, co má na srdci, než v přímém kontaktu. A je to mnohem osobnější než SMS. Uvedla bych tam zpáteční adresu, třeba bude mít chuť odepsat a pokud ne, alespoň bude už trošku připravený na Tvou budoucí návštěvu. A k tomu, jestli chce být někdo v takové situaci sám nebo ne... Myslím si, že spousta lidí se stáhne do sebe, ale pokud je na tom někdo až tak špatně, jak píšeš, asi bych ho navštívila tak jako tak, to je trochu jiná situace, jak už tady někdo psal, aby jsi potom nelitovala, že jsi neudělala nic a teď už je pozdě...

No já bych tam asi do té nemocnice nešla. Pokud přátelství mezi váma už nějaký ten pátek nefunguje, mohl by si myslet, že ho jdeš litovat a rozloučit se sním. A lítost je ten nejhorší důvod k návštěvě. Zavolej do nemocnice a zeptej se sestřiček jak na tom je a jestli je vůbec schopný nějakou návštěvu příjmout a popros je, aby ti ho daly k telefónu a sama se ho zeptej jestli máš přijít.Ne každý má rád nečekané návštěvy. Mně nedávno umřela teta na rakovinu a i když věděla, že se blíží konec nechtěla aby ji krom manžela, jejich dětí a její matky a sestry kdokoliv viděl natož, aby věděl o její nemoci. Prostě jen chtěla aby si ji lidi pamatovali krásnou a plnou života a ne jako sešlou trosku, která se svíjí v bolestech.

Holky, opravdu moc děkuji za všechny názory ! Každý mi k něčemu byl užitečný. Teď jsem na noční a vytvářím dopis, tak snad jej budu mít do rána hotový, hned jej ráno odešlu a uvidíme, napíšu tam i své telefonní číslo ( které nejspíš zpaměti neumí ) a snad v každé nemocnici je automat na volání. Pár dní počkám a pokud nic, buď do nemocnice zavolám nebo se tam rovnou vypravím.

Ne ne, přátelství funguje, předtím jsme se viděli asi tak každý týden chvilku - někdy náhodou, někdy se té náhodě trochu pomohlo - akorát to tady řeším proto, že jak sama píšeš : ne každý má rád návštěvy a je sakra rozdíl se na někoho usmívat mezi dveřmi a jít jej obhlížet do nemocnice. Já jej opravdu nemám v plánu litovat - i když mne se*e, že se to muselo stát zrovna jemu - já jej chci vidět, protože mi tak jaksi schází, tak doufám, že si nebude myslet, že s ním jdu udělat nějaké posledné účtování ...