Nemoc a potřeba kontaktu s lidmi

Reaguji na dadabus: Super nápad! Myslím, že jsi to vyřešila nejlíp, jak jsi mohla. Tak jen budu držet palce, aby tě chtěl vidět a pak klidně napiš, jak to dopadlo

Reaguji na Patty:
Děkuji ! Určitě napíšu, taky doufám, že mne bude chtít vidět - a to pak asi honem založím další téma : "Co se nosí do nemocnice" , ať tam nepřijdu s holou rukou, jak tak nad tím přemýšlím ... za mých mladých časů se nosilo kvítko a pomeranče, poněvaž jich byl nedostatek . No, uvidíme, zatím mu budu držet palce.

Reaguji na dadabus:
Nic nezkazíš nějakými časopisy, novinami... Ovoce spíše banány apod., co není pracné na loupání. A džus, ten bych uvítala já, ono pít dlouhodobě ten jejich nemocniční čaj není žádná pecka.

To je skvělý nápad, čaj je opravdu hnusný ... Teď si vzpomínám, že můj starý chodil do nemocnice za těhotnou neteří a ta si toho narozkazovala pokaždé celý seznam včetně aktuálního vydání Blesku a banánového relax džusu, takže ses asi naprosto trefila
Hm, nebo vánoční cukroví v krabičce ... když už nic, alespoň si dodám chuť do vánočního pečení, poněvaž tohle mi ji totálně odebralo.

Takže dopadlo to nejlíp jak mohlo - hned jak kamarád obdržel dopis, tak mi volal a byl spokojený, že na něj nebylo zapomenuto. V nemocnici teď není, je od pátku doma a bude od přespříštího týdne docházet na ozařování - doktor říkal, že operace (zatím) nebude a to ho tak nějak vrátilo do života, vykládal mi, že "mu vlastně nic není" , jak se vrátí na jaro do práce, jak má dokonce nějakou přítelkyni. O jak já byla šťastná - poněvaž nevzdávat se a chtít je jediný způsob, jak se může člověk sám pokusit pomoct doktorům to svinstvo překonat.
Takže všem tímto ještě jednou děkuji za rady a za podporu!

Reaguji na dadabus:
vidíš, tak zrovna to byl ten, kterému starost pomohla, vědomí, že není sám.....doufám, že nakonec vše dobře dopadne....

Tak to jsem ráda, že to relativně dobře dopadlo. A držím palečky aby se z toho tvůj kamarád dostal

Zažila jsem ten pocit, jaké to je být dlouhodobě hospitalizovaná, ztratit člověka, kterého máte nadevše rádi a během chvíle i přijít o někoho, s kým jste si plánovali budoucnost, být sama.. Je pravda, že jsem ze začátku neměla na nic a na nikoho náladu, ale bylo to i tou bolestí, která ve mně byla.. Pak mi napsal spolužák SMSku, že teď je to peklo, ale my to zvládneme a nevěříla bys, jak mě to zahřálo, vhrklo do života naději, že je tu někdo, komu na Tobě záleží.. Strašně moc mě to potěšilo a dodalo sílu bojovat.