Jak působit sebevědomě?

ahojky, mám naprosto stejný problém...

Reaguji na Petrolejkaa: Vážne? Tak to jsem "ráda" že v tom nejsem sama..
Jenže já ani nevím čím to je.. dřív jsem totiž taková vůbec nebyla a takové myšlenky jsem vůbec neměla..

Jak to myslíš "líp"? Vždycky na tom člověku můžeš najít něco, co máš ty hezčí.
Já když už závistí nevím kudy kam, tak si aspoň řeknu: "Určitě nemá hezčí prsa!"
A je to. Určitě máš na sobě něco, co máš ráda. Já mám třeba na sobě ráda spoustu detailů, ale občas mi dělá problém mít ráda ten celek Těžko se to vysvětluje.
Mám štěstí na chlapa, často mi chválí (když je co) , oblečení, nehty, nalíčené oči...to zvedne sebevědomí hodně. Ovšem pak se na ulici neopatrně ohlédne za jinou a já můžu začít znova.

Myslím, že nejvíc sebevědomě vypadá člověk při "vznešené" chůzi, hrbení je znak podřízenosti a snahy zapadnout, čili vypnout prsa, zvednout bradu (ale ne moc, to je pak spíš pohrdavé a povýšenecké) a ladně kráčet

Reaguji na Cokoladovazelva:
ano... mám to přesně jako ty... dokud nazahlédnu nějakou kočku, tak jsem v pohodě. ale jakmile uvidím nějakou, která je mnohem hezčí, jak já, tak okamžitě jsem slečna nikdo :-/.
Mám to zakotvené totiž v dětství, do nějakých 15 jsem byla ošklivka a máma mi pořád tloukla do hlavy, že nejsem hezká a to mi bohužel zůstalo, I když ted nejsem taky žádná krasavice,ale pořád je to lepší...
Tobě bych poradila si v tu chvíli třeba dojít koupit, nebo alespon vyzkoušet nějakou pěknou věc, třeba tričko, košili, džíny.. nebo si koupit nějakou kosmetiku... to alespon pomáhá mě.. když už nemůžu udělat nic s xichtíkem, tak alespon se vzhledem. A jak píše Gumidek, tak chůze a držení těla taky udělá své. když si řekneš, že alespon něco pro sebe v tu danou chvíli můžeš udělat... .-)

Věřte, že až tomu uvěříme my samy, sebevědomí z nás bude jen sršet. Mám stejný problém, ale zároveň bych tak nechtěla jen působit, ale i se tak cítit. Zajímavé je, že malé sebevědomí mívají většinou ženy, co to mají v hlavě srovnané, jsou krásné, ale ,,jen,, si nevěří. A ty, u kterých by člověk čekal skromnost či aspoň soudnost, bývají často až nezdravě namyšlené. Naprosto souhlasím s tou chůzí.

Když jsem doma, řekla bych, že se umím dobře pochválit, ten pocit ale zmizí, jakmile vyjdu z domu mezi lidi.

Sebevědomí se buduje hlavně v dětství,ale už jsi rozumný dospělý člověk,takže bys to mohla zvládnout.
Není to o vzhledu,ale o pocitu člověka ze sebe samotného.V první řadě se musíš mít ráda a pak tak budeš působit i na lidi kolem.Jde prostě o to vyrovnat se sám se sebou,není to tak těžké.

Reaguji na vicky:
to je dobrý postřeh... nejen tak vypadat, ale i se tak cítit. To myslím ale, že bude běh na dlouhou trať. Ono to totiž bude zakořeněné, a to hluboko, v mysli. A tu jen tak nepřesvědčíš.
Existují na toto téma nějaké knihy? Docela ráda bych si nějakou takovou přečetla.

Reaguji na Laky:
jak jsem psala, je to běh na dlouhou trať. Nesebevědomý člověk se nenaučí mít se rád ze dne na den. Musela bych projít kompletní proměnou vzhledu, abych byla spokojená. Za tohle všechno může opravdu vzhled. Momentálně bych potřebovala zásah kadeřníka jako sůl. Ale všude mají teď plno,takže bohužel. Pak by to chtělo nějakou kosmetiku, obměnu šatníku.. a pak by se mohlo začít s fází- "mám se ráda"....

Reaguji na Petrolejkaa: Jo, nedávno jsem četla knížku "Milůj svůj život".. na chvíli mi to pomohlo.. Ale teď jsem zas na nule.
Píšete tady že sebevědomí je hodně poznamenané i dětstvím.. Já mám spíš ten pocit že se cítím méněcená od doby co mám "nového" přítele.. (rok a půl).. Krátce předtím jsem měla jiný,roční, vztah a tam jsem se sebevědomá opravdu cítila.. Od té doby ale co mám nového přítele je to uplně jinak, cítím se vedle něj prostě jinak..Dám příklad, když se pohádáme (přiznávám většinou je to díky mě) ale stejně.. skoro vždy musím "dolézt" já.. jako kdybych neměla svojí hrdost. Prostě to nevydžím.. A asi k němu i moc vzhlížím, moc ho dá se říct, obdivuju? Je úspěšný, co chce to dokáže, je neustále optimistický.. Já přesný opak. Myslíte že i tím to může být? A jak se s tím vypořádat?

100%

Reaguji na Cokoladovazelva:

Tak tohle taky znám . Přítel má vejšku, zatímco já jen střední, velmi pohledný a ví to o sobě, je oblíbenej, má hromadu kamarádů, zajímá se o ekonomii, zatímco já tomu nerozumím... A to taky nepřidá, pak si vedle něj kolikrát přijdu jako kus hadru. Ano, takže jak píšeš, může to být i tím, že ti přítel "vysává" tvoje sebevědomí...
Pokud se příště pohádáte, tak za ním rozhodně první nechoď, bude to asi těžké, ale řekni si ne, zaměstnej se něčím a nech ho vycukat...

To chci udělat pokaždé, jenže mě je narozdíl od něj líto toho ztraceného času.. Proto to udělám nakonec tak, jak vlastně nechci. Zkusím to příště vydžet, uvidíme co to udělá..