Samota přes noc

jejda to si opravdu ještě mlaďounká...no ale já se bojím i v 28, ale to už je asi trochu jinej strach.Nepomůže třeba nějaká dobrá hudba nebo prima film?? A bydlíte v paneláku nebo domečku?? To je taky celkem důležitý. No a fajn je třeba i pejsek, s tím je noc vždycky lepší a nemusíš se tolik bát.

A čeho se bojíš? Duchů? Zlodějů? Nebo jenom toho že si nemáš s kým povídat? Já když jsem se odstěhovala od rodičů a strávila jsem první noc sama v novém bytě, taky jsem se bála, ale to rychle přešlo. Ten pocit že si tam můžu dělat co chci - koukat na telku až do 3 do rána, chodit nahatá s čerstvě namazaným samoopalovákem.. Vždyť to je přece parádní

V paneláku! Problém je právě v tom,že já nevím vůbec,čeho přesně se bojím,prostě samoty celkové,když zase přijde mamka domů,všechno ze mě uplně spadne a jsem zase vpohodě.

Kellynka
ty jsi s mamkou odmalička sama, viď? Tím by se to vysvětlilo, to není strach za samoty ale z odloučení. To se s věkem podá. Doporučuju na zahnání nepříjemných pocitů: dobrá knížka, dobrej film až do usnutí . Držím palce

Tatou
tak k tomu chození náhá s namazaným samoopalovákem....... když jsem se odstěhovala od rodičů do bytu a užívala si první dny svobody, tak jsme si tu přesně takhle lebedila a asi po 2O minutách jsem zjistila, že přímo naproti je byt plnej kluků a celou dobu stojí vyřádkovaní na balkoně a čumí na mě
jinak, taky jsem se parkrát bála, neříkám ,že ne...přes silnici mám hřbitov a tím ,že bydlím v 8. patře je to někdy mazec....... např. nadávno když jsme se v práci bavili o vyvolávání duchů a já si na to pak vzpomněla...........ale jinak pohodička, lehárko

irinka:
Jo to jsem,moc díky za podporu.

hmm ono je to těžký já si vzpoínám když jsem byla mladší asi v tvým věku, tak jsem se bála úplně všeho, pak to pomalu ustávalo, ale poprvé sama u přítele a v paneláku, tak jsem taky neměla dobrý pocity. Je potřeba si opravdu pustit něco pěknýho co máš ráda a u toho zkoušet usnout. V paneláku pořád někdo je, tak se uklidňuj, že jsou všude kolem sousedi.Mamka se určitě chce chodit bavit a má pravdu, že už si velká a můžeš vydržet sama doma....ale zase by tě měla nějak uklidnit, nebo ti třeba zavolat a tak....a co třeba si pro začátek když bude zase mamka pryč si vzít domů nějakou kamarádku??

To já když jsem doma sama tak se nebojím a užívám si ten klid. Ale jak jsem u přítele a on mě tam třeba někdy nechá samotnou tak mám taky strach možná ne uplně strach ale takovej divnej pocit, ale vůbec nevím z čeho. asi jsem trošku magor

nejseš já mám to stejný....prostě divný pocity

no vidíš jak jsi se pěkně seznámila se sousedy

Já ještě bydlím u rodičů, takže nejsem zvyklá bývat přes noc sama doma často, ale přes léto bývaj hrozně pryč a prostě někdy se taky necítím extra dobře....teda ne že bych se vyloženě bála, ale prostě si tam připadnu strašně izolovaná a osamělá. Když je tam se mnou kocour, tak v poho, prostě potřebuju vedle sebe cítit živou bytost...ale když si odvezou i jeho, tak jsem prostě taková sklíčená....dříve jsem si užívala právě tu samotu, být paní domu, ale pak jsem o těchto volných víkendech prožívala peklo, pač se na mě vykašlal kluk a já si připadla jako ten nejsamotnější člověk na světě, prostě jen já a moje depka...od tý doby samotnění moc nemusim.

já to uplně chápu, je mi dvacet a sama přes noc bych sama prostě nevydžela....není to strach z něčeho osobního, ale já jsem strašně nerada sama po tmě. Asi se bojím tmy Prostě vím, že bych celou noc jen poslouchala, jestli neusliším nějaký podezřelý zvuk a měla pěkně staženou p...

Kellynka
Kočko vím o čem mluvíš. Moji rodiče žili dost dlouho v zahraničí a nebylo to nic moc. Tehdy jsem měla přítele ale pak jsem byla uplně sama...a to nebylo dobré. Musím říct, že rodiče jezdili domů často...ale i tak to bylo takové divné. Dnes, když jsem sama doma, přes noc, což se občas stane, tak mám strašně blbý pocit, takový jako když tu nebyli rodiče a vůbec nikdo. Strach, že jsem jako kůl v plotě, samota...Ale tohle se mi stává opravdu jenom když jsem uplně sama doma, jinak ne
Jiný případ je pokud se člověk bojí noci jako takové. Kamarádka třeba nespí celou noc, pže nemůže prostě spát. Bojí se tmy a musí mít rozvíceno. Už nejmíň 1000krát jsem jí říkala, ať si zajde k nějakému psychologovi nebo léčiteli, ale ona pořád nic..to přece není normální. Ona se učí třeba celé noci, přes den spí...nezažil jste někdo tohle?

Mamina mě často nechávala doma samotnou. I přes noc. Jako mladší jsem se taky bála, jako pro starší už to pro mě byla výhoda Pomáhalo mi si vždycky zapnout telku. Je to taková zvuková kulisa a člověk si nepřipadá tak sám... Dokonce jsem při ní i usínala. Vždycky jsem nastavila automatické vypnutí, aby neběžela celou noc a bylo.
Teďka bydlím s přítelem, a když se stane, že jsem přes noc sama, tak tam mam pejska a vůbec samotu neregistruju - přítomnost domácího mazlíka mi docela dost pomáhá..