Srážení sebevědomí od matky

to je jen odkoukané a se znameními to nemá nic společného. Hm, třeba v té odlišnosti Tě o to více vnímá jako sokyni než svou pokrevní dceru jak by měla. Je to hnus a nenech si to líbit. Vytyčování hranicí je u vztahů důležité, a to i těch milujících...

Reaguji na vosmajda:
tak ji zbytečně dlouho neposlouchej. Příště ji řekni, že ona Tebe taky neposlouchá když Tě něco bolí...

Reaguji na Kaja555:
Tohle jsem jí už řekla, ale moc to nepomohlo.

K zamyšlení je možná dobré i toto:
http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/214094-cit ove-vydirat-mohou-partneri-rodice-i-kamaradi.html

Nepročítala jsem si celou diskuzi, ale mám podobný zkušenosti jak nympha, plus ještě neustálé porovnávání s mou mladší sestřičkou (mně je 25, jí 23), která po mně vše v životě kopíruje, střední školou počínaje přes stejné vybavení bytu a naprosto stejným vzhledem konče, ale ve všem je lepší. Mamka mi to už pěkných pár let předhazuje pokaždé, když jsem ji přijela navštívit. A proto moje návštěvy jaksi vázly..Poslední kapkou bylo, když mně řekla že vypadám jak š..tka, že se jí to co nosím, v časopisech líbí, ale ona by si to teda neoblekla. Já jsem jenom zamrkala a upozornila jsem ji, že jestli mě nadále hodlá urážet, co se mého vzhledu týče, a pořád mi předhazovat, jak je moje sestra dokonalá a já ne, tak se určitě obejde bez mých návštěv. Ona začla žvatlat něco o tom, že to tak přece vůbec není, že by mě urážela.. Od další mé návštěvy se hodně drží, asi si to srovnala v hlavě. Občas jí sice ujede jak je sestra dokonalá, ale už mě s ní aspoň nesrovnává a rychle - jak kdyby si uvědomila že zachází na tenkej led- mění téma. A k mému vzhledu se od té doby už nikdy nevyjádřila

Reaguji na TheB:
Gratuluji k úspěchu

díkyčlověk si fakt musí stanovit hranice, jak jsem si to tady někde přečetla..

Když mi bylo 12 moje matka mě postavila před zrcadlo a řekla mi ať se podívám jak jsem hnusná ... a tak do 24 jsem opravdu věřila, že jsem hnusná a proto mě nikdo nemiluje. Pak jsem změnila image, a byla jsem hezká .. dodnes

Reaguji na TheB:
šikovná!

gratuluji že stačilo tak málo.

Jenže já image měnit nechci, já jsem spokojená a když jsem déle pryč, třeba na koleji tak si přijdu pěkná a tak. Jenže pak přijedu domů a buď nemám tolik žr*át protože bych se měla podívat na svoje stehna a když jsem v jednu dobu nejedla tak jsem byla anorektička s dietkami a tak...
nevybereš si, ať dělám tohle či něco naopak, na všem je něco špatného :-/

tak tam moc nejezdi a pokud chceš vidět bráchu nebo o kom jsi to tenkrát psala, tak ho pozvi na víkend k sobě a udělejte si fajn program.
Nesnaž se zavděčovat matce. Buď trochu zdravě sobcem. Klidně to sveď na příliš učení, práce, cokoli - a dělej si co uznáš za vhodné. Proč příliš mrhat svou energií na změnu matky.

Nympha: Někde na začátku zaznělo, že tě mamka moc neobjímala. Zkus ji obejmout ty - ale fakt láskyplně a upřímně.
Pokud ani toto nevyvolá nějakou pozitivní reakci, pak se obávám, že přišel čas na toto: http://elyna.wz.cz/jak_jednat.htm

mám podobný problém, nesnáším svoji matku, nestále mě shazuje, kritzuje at už udělám cokoliv, často brečím...když to řeknu kamarádkám tak se diví co mám za matku, ona navenek totiž vypadá tak sympaticky a na každého se usmívá...ale jinak je úplně jiná, hnusí se mi cokoliv na ní,....samozřejmě to má dopad na psychiku, jednu dobu jsem trpěla bulimií, ale přišla na to a kontroluje mě, dnes mi vyčetla že toho hrozně moc prožeru, že náš hrozně moc stojí jídlo...přitom se snažím jíst zdravě, už mám strach jít do ledničky...kritizuje mi vlasy jak vypadám hrozně, všechno...jsem zoufalá ničí mě a já s tím nemůžu nic udělat...poradte

přesně tak, můžu dělat cokoliv ale vždy jsem ta špatná, připadá mi že naši mladší sestru vubec nekritizují to já jsem vždy ta špatná, neustále nadavají když po nich chci peníze na něco, že jich moc stojím apod. připadám si že jsme jim na obtíž, už se moc těším na VŠ na kolej...