Lze zvládnout psychicky ztrátu práce?

vosmajda
Jejda, to není tak hrozné, to stačí 1-2 jízdy, pokud se necítíš na to jet zrovna sama.To vás finančně nezruinuje. Chce to oživit...

Jo, to rozvázání prac. poměru jsem podepsala v klidu a bez emocí, ale ta brigáda mě dorazila, to že nejsem mezi prvníma, které to mají jisté (pak už nemusí být práce) a ještě, když vyberou všechny, co sedí okolo vás...Ještě, že se mám komu vynaříkat, maminka už ani nechce brát telefon a já jsem tento měsíc utratila stovky za kredit.

Dnes to třeba nevidíš, ale tohle je pro tebe cesta někam dál, na lepší! Sama jsi psala, že holky v práci se s tebou nějak moc nebaví, tak proč se tam mezi ně dál cpát? Když to chytíš za správný konec, budeš se mít líp, jak oni, jen nestát a neplakat...(teda chvíli jo, ale pak se zvednout a šlapat dál)

Já bych si sama šla za lepším, ale to je pořád, pořád mi někdo říká něco, proč to nejde. Jediná cesta asi bude obcházet od podniku k podniku, a hlavně - tajně. Kdybych řekla, mám práci, třeba by se už řešila i ta doprava. Anebo prostě počkám, jestli se firma nerozjede znovu a vrátím se. Což by asi rodina chtěla. Ale co když ne, pak bych stejně musela hledat práci. V tuto chvíli jsem ale tak zlomená, že nejsem schopna někam jít a vypravit ze sebe slovo. Ještě na závěr musím říct, že se před lety stalo něco, co mě také velmi rozhodilo z normálu a způsobilo osmiletou depresi, podotýkám, že to neznamenalo pro mě žádné velké trápení, jen jsem prostě něco neunesla, prostě se mi jen něco nelíbilo. Letos zjara jsem se z toho dostala - a teď tohle. Zdá se mi, že jsem kňourala kvůli blbostem a teď se začínají dít opravdové hrůzy. A já už nemám ani slzy, abych plakala, jen se vztekám.

A žiješ tu za někoho nebo sama za sebe? Na tohle musíš ale dojít ty sama, že tě nemá kdo co omezovat a že pokud bude tvůj cíl třeba pro jiné nemožný a nesmyslný, budou tě zrazovat, negovat, ty sama si musíš říct, že to je jejich názor, jejich myšlení, ty to chceš a ty to dostaneš. Dělej to, co cítíš, to, co ty sama chceš, ne co se od tebe čeká. Pokud se začneš chovat jinak, postavíš se sama za sebe, budeš se mít ráda, nebudeš čekat až..., nebudeš poslouchat, že tak ne a tak jo a co tomu řeknou ostatní, uvidíš, že i tvé okolí včetně mamky, manžela, kolegyň, se najednou začnou chovat také jinak.Nevím, proč se bojíš, proč tajně...Chceš to? Jdi si za tím, nejsi malá ustrašená holka, za kterou rozhodují jiní, kam pujde, co si obleče a co bude dělat odpoledne. Ano, máš rodinu, manžela, ale máš tam své místo a nejsou jen oni a jejich přání, ale teď jsi hlavně ty a tvé cíle! Jdi za nima!

Teď už to asi patří do tématu Nikdo mě nerespektuje. Jak výstižně napsala jedna diskutující: jen oni a oni, pak hromada hnoje a pak teprv já.

To, že neuneseme v životě něco, je normální, ovšem 8 letá deprese až tak normální není. Život je trošku houpačka, dostanem se z něčeho a čeká nás něco dalšího.

tirafa
takže ty seš taky bez práce? nevěděla jsem, že máš dceru, myslela jsem, že si ve věku jako já.

vosmajda
Třeba to někdo předělá, ale je to k tvému tématu a vycházíme pořád z toho, jak zvládnout ztrátu práce. Ano bylo to napsáno výstižně. A jak říkám:změň sama sebe, měj se ráda a oni to začnou respektovat a chovat se jinak. Ale chce to čas. Zvládneš to!

Ale tamto na 8letou depku vůbec nebylo, vždy´t já si mohla užívat života, nemusela jsem nosit účes a hadry jako stará bába, já jsem se mohla radovat, byla práce a bylo jí dost, a já si toho nevážila.

lucisek1111
Už práci mám, špatně čteš. Také jsem se s tím musela vyrovnávat a šlo to těžko,o to hůř, že jsme samy, finančně to bylo horší,ale zvládla jsem to, ale chce to zatnout zuby a jít za svým. Jsem malinko starší...

já z toho mám depky jen občas, když už mi připadá, že tu práci tady snad nikdy neseženu. Jinak být doma není vůbec špatný. Pomáhám co se dá, baví mě uklízet. Děti naštěstí nemám. Kdyby tu bylo aspoň něco jako Olympia klidně bych šla prodávat. Ale možnosti nulové. K tomu mi astroložka řekla, že v mém životě vidí časté střídání zaměstnání, tak z toho moc radost nemám.

aha, já myslela, že jsem v dnešním novém tématu a co teda děláš?

A co teď? Pořád musíš? Nemusíš! To bylo, jdeme dopředu. Teď se musíš vyrovnat se ztrátou práce a především sama se sebou, najít si své místo a mít se ráda. Hadry, účes-i za málo peněz hodně muziky a i to patří do kategorie mám se ráda. Jednak se líp budeš cítit upravená a hezky oblečená a jednak také bude líp působit na pohovorech. Raduj se z každé pozitivní maličkosti, život tím, že jsi došla o práci nekončí, ba naopak, začíná jiná etapa, vstup do ní jako nová vosmajda.

lucisek1111

viz předchozí strana...