Jak se nastartovat a najít zpátky životní smysl

Těžko radit, každý si ten svůj smysl v životě musíme najít sám. Ono je to možná i hodně dáno prostředím, ve kterém se pohybuješ. Modeling je obecně o pozlátku a povrchních vztazích, takže není divu, že dostáváš takové návrhy. Nemůže to být třeba tím, že na ty chlapy tak působíš, třeba i nechtěně?
Taky přemýšlet o tom, že najít nový směr by ti pomohl chlap, je podle mě špatně. Najít se musíš ty sama, dokud si nebudeš sama jistá, tak budeš zase snadnou kořistí pro nějaký další omyl. Já bych na to šla opačně, třeba si dala závazek, že budu tak půl roku sama, ale ne proto, že nic jiného nezbývá, ale proto, že chci. A ten čas věnovat sobě, zkoušet nové věci, které by tě jinak nanapadly, nebo na ně nebyl čas. Chodit na výstavy, začít se učit nový jazyk, zajet si někam na prodloužený víkend do zahraničí. Já si třeba nejlíp srovnám myšlenky sama při dlouhých procházkách, ideálně si k tomu ještě vezmu foťák.
A taky si zkus každý večer vybavit jednu věc, která tě potěšila, nebo udělala radost, i kdyby to byla jen maličkost.... už aby bylo jaro a zasvítilo na nás sluníčko, to najednou člověk vidí věci hned trochu lepší

Ahoj Eleanor,,
nevím jestli tenhle věk je nějakej začarovanej, ale když mi bylo tolik co Tobě (mezi 20 - 25), tak jsem byla 3x znásilněná. Dokonce to bylo poprve, když jsem byla ještě panna.
Z toho jednou manželem mé kamarádky a dvakrát v práci.
Když jsem to nahlásila šéfovi, tak mi nevěřil. To bylo tenkrát hrozné - ta bezmoc.
Nevím, jestli když je holka trochu hezká, tak je podle chlapů lehce dostupná, či co - nevím.
Nakonec jsem chodila k psychologovi a dokonce pak k psychiatrovi.
Všechno se změnilo, až když jsem poznala svého současného muže. Opustila jsem zaměstnání a "přátele", kteří prostě nebyli to pravé.
Někdy prostě pomůže změna životní cesty.

Reaguji na PaniXY:
uplně souhlasím, celkově pohybovat se v tomto prostředí chce asi pořádné brnění. Tam, kde se člověk živí přece jen "tělem" ho lidi mohou brát jenom jako tu tělesnou schránku a o citech nikdo neuvažuje. nepřemýšlelas o jiné práci? Pokud nemáš závazky a tady tě to ubíjí, co vycestovat a kariéru modelky brát jako zkušenost a třeba brigádně v tom někde pokračovat, měla by sis vytičit nějaký cíl, něco na co se budeš těšit a na čem budeš makat.
Poraď se s rodičema, přáteli, něco vymyslíte. Chtělo by to prostě obrat o 360°
hodně štěstí

Souhlasím s Marie Antoinette, modeling je zkrátka dosti povrchní a pokud v něm chceš dál pokračovat, je potřeba vypěstovat si hroší kůži a být nad věcí. Věřím, že to musí být těžké, a pokud je to pro tebe natolik náročné, že z toho máš psychické problémy, rozhodně bych zvažovala změnu povolání.
Je dost pravděpodobné, že pokud se budeš pohybovat v jiném prostředí, kde se nekouká jenom na vzhled a na výši konta, můžeš poznat fajn lidi a třeba i nového přítele.
Tím spíš, pokud máš dojem, že by ti k překonání téhle krize pomohl zdravý vztah a sama jsi přesvědčená, že v tvém okolí vhodného "kandidáta" nenajdeš. Ale nejdřív si to skutečně musíš uspořádat sama v sobě, jinak by to nemělo smysl.

Jooo holky sama jsem už skoro 4 roky. Přesně byla jsem sama fakt jsem byla tak spokojená říkala jsem si, že chlapa v životě nepotřebuju a vím, že bych to dokázala bez něj, ale celkově jde o tu citovou záležitost v tom, že vás někdo podrží. Hlavně znáte to když příjde láska začnete lítat a je ten svět najednou barevnější. Změna práce to je ono. Nevim co jiného bych dělala. Jsem taky zvyklá na určité finanční částky a nevím o žádné jiné práci, která by mě naplňovala. V modelingu to vždycky někdo na modelku zkoušel, ale dneska mi příjde, že je to úplně všude, že už neni člověk, který by bral něco seriozně. Nejradši bych se někam odstěhovala do ciziny k moři, tam to ze mě všechno vždycky odpadne..

Reaguji na True: to je mi líto mě se to taky stalo 2x a ti co to udělali nebyli potrestání, protože to je jedna z těch věcí co mi tady vadí, že s tím policie stejně nic neudělá. Když to bude nějaký průměrný občan, když to tak řeknu, tak toho třeba zavřou, ale když máš prachy a policie se tě sama bojí, tak je to složité. To byl ten můj nevyřešený problém v těch 16ti, ale to jsem si vsugerovala, že se nestalo a nějak jsem se s tím smířila. Přeju ti ať ti to štěstí vydrží