arrow
profile_image
nicocoletka
od 2. 8. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Prosím o radu, dva roky jsem ve vztahu, který mě naprosto naplňuje po stránce duševní. Sedíme si s partnerem v běžném fungování, rádi spolu cestujeme, labužničíme, hýčkáme pejska atd..
Po intimní stránce vedle něho velmi strádám Není to tabu, mluvíme o tom dost často, poslední dobou snad pořád a mluvení tomu vůbec nepomáhá. Můj přítel přistupuje k milování: třeba i několikrát denně, prostě co nejčastěji, dovnitř ven a ulevit si.
Oproti minulém dlouhodobém vztahu postrádám tu krásnou intimitu. Užít si kontrast mezi něhou a vášní. Splynutí dvou těl v jedno, kdy mysl ztratí pojem o prostoru, o čase.. To hezké napjetí mezi milenci.. Projevy milenců i mimo ložnici..
Přítel po dvou letech neví, co na mě platí, jak a kde na mě sáhnout. Když se do něčeho pustí, tak je to častokrát až bolestivé, nehledí na to,jestli jsem připravená..nesnaží se mě připravit... Jsem rozpačitá z jeho vztahu k mému tělu.
Než jsem ho poznala, muži mě hýčkali a byla pro ně jakoby čest, mě co nejvíce potěšit.
Můj současný přítel není žádný začátečník, je mu přes 30 a zkušenost má s téměř dvacítkou žen, poslední vztah trval osm let.
Došla jsem k závěru, že je založením velmi sobecký milenec a přes veškeré sliby (intenzivně to řešíme již rok) s tím nikdy nic dělat nebude ani snad nemůže.
Přenáší se to samozřejmě teď už i do toho našeho vztahu a jsem kvůli tomu už i soustavně nešťastná. Jeho jako muže bych nerada ztratila, lepšího adepta na tátu budoucích dětí bych těžko hledala. Ale bojím se, že žít do konce života bez opravdového "milování" zvládnout nejde.. Nebo jde? Je to řešení? Popírat tak samu sebe a snažit se,abych z toho nezvencla?

arrow
0%
0    0
Nebyla hodnocena

Bojím se, že to fungovat nemůže Mimochodem krásně jsi popsala ten pocit zamilovaných milenců, něhu, krása

Já bych to nezvládla. Pokud si nedá říct, nic neuděláš.

arrow
profile_image
MissDior
od 7. 1. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Obávám se, že časem naroste tento problém obřích rozměrů... Ač jsem tomu sama moc nevěřila, milování je moc důležitou součástí vztahu. Nemyslím si ale, že by na tom nešlo pracovat... Ovšem v případě, kdy to tvůj přítel sabotuje, pak asi nemá moc smysl plánovat s takovým mužem rodinu a budoucnost.

arrow
profile_image
Tikalka
od 11. 9. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Holka tak to ti vůbec nezávidím. Já byla ve vztahu skoro čtyři roky - první rok spokojenost, další roky jsem nevěděla co dělat, jestli se na to vykašlat nebo ne. Nějak jsem se přesvědčovala, že bych byla hrozně sobecká, kdybych se s ním rozešla kvůli tomu, že nám to v posteli neklape. Přitom on byl asi spokojený. Nešlo sice o to, že by se mi nějak moc nevěnoval. Ale sex byl opravu čím dál tím méně často, někdy i tři měsíce nic. Což bylo podle mě už extrémní.
Ke tvému případu, myslím si, že ho nezměníš, pokud už je mu tolik let, a očividně když se o tom bavíte a není žádná změna tak už asi ani nepřijde. A pokud už po dvou letech vztahu máš s tímto takový problém, tak to určitě není dobře.

Tímhle tempem spolu brzo přestanete spát. Mám podobnou zkušenost - přítel po několika letech začal sex brát jen jako rychlovku a protože to vždycky skončilo tak, že on už byl hotovej a já teprve začala být pořádně vzušená, tak jsem vždycky z toho byla akorát otrávená a naštvaná, že on si užil a já nic...takže jsem se začala sexu podvědomě vyhýbat. Nezabralo to, že jsem mu to vysvětlovala, kde je problém, vždycky akorát řekl, že se bude snažit, ale nepomohlo nic. No, rozešli jsme se. Hlavním důvodem nebyl sex, ale výrazně to tomu pomohlo.

Takže nevím, jestli má cenu se trápit...pokud to přítel nepochopí, tak asi není jiná možnost.

arrow
Neprodává v Bazaru

Sex je ve vztahu hodně důležitej, já bych to taky nezvládla. Samotnou Tě to ničí. Je to smutné, ale když to nepůjde jinak, asi rozchod, ať si říká kdo chce, co chce, že o sexu to není, ale je. Většině kluků stačí trochu naznačit co a jak ... jenže, když to řekneš narovinu a pořád nic. To je smutné.

arrow
profile_image
nicocoletka
od 2. 8. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji AlmaSinger: Nezabralo to, že jsem mu to vysvětlovala, kde je problém, vždycky akorát řekl, že se bude snažit, ale nepomohlo nic

asi jsi chodila s tím mým né, dělám si srandu.
Za názory moc děkuju. Na jednu stranu mi tu povídáte, co samozřejmě vím ...na druhou stranu to hrozně moc slyšet nechci. S rozchodem příjdou existenční problémy, sama budu dost těžko platit byt, auto.. jsem na malém městě, nejsou tu ani příležitosti pro seznámení. Kamarádky všechny zadané, ...svatby a děti jsou pro většinu hot téma, bude mi 27
Místo víkendových výletů, budu sedět doma jako pecka, začnu víc cvičit a z občasného kafe se vrátím úplně očesaná o iluze, babička nade mnou bude lámat rukama, že se vnoučat nedočká a v 35 letech po mizerném románku s ženáčem budu ráda vzpomínat na současný vztah a vyčítat si.... tak toho se bojím nejvíc, to mi bere sílu udělat ten razantní krok..třeba dnes. ...příští týden.. Říkám si, no tak dnes se s ním snad ještě rozcházet nemusím... o to víc, že ho mám ráda, že je to nej kámoš.. jako element v životě bych ho strašně postrádala..

Takto si teda chlapa, co mi údajně duševně rozumí nepředstavuji. A nezkouší to jenom na tebe? Když člověk nechce, tak je to kolikrát horší, než když nemůže.
Si říkám, jestli by takto nebyl lepší pouze jako kamarád.

arrow
profile_image
abcde
od 22. 5. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji m0a0d0a: jenže, když to řekneš narovinu a pořád nic. To je smutné

tenhle princip by mi vadil více než to, že si třeba nesedíte v posteli...protože když je vůle tak to změnit jde (teda aspoň já to tak mám)...nechci radit rozchod, ale co až začne mít tenhle přístup i k jiným věcem...

trochu si teď budu protiřečit, ale můj přítel mi taky řekl že by v posteli nedělal něco, co by se mu nelíbilo nebo do čeho by se mu nechtělo, jenom proto abych byla spokojená já...

a taky je v tom možná chlapská ješitnost, když mu vyčteš něco co se týká postele, tak si myslím, že to nesou hodně těžce a málokterý se k tomu postaví čelem a zapracuje na tom...

arrow
profile_image
Chudobka
od 6. 1. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na nicocoletka:
To, co popisuješ jsou jen tvé strachy, které se nemusí vyplnit. Je to budoucnost, která je otevřená a záleží jen na tobě a na stavu tvé mysli, kam tě osud zavane. Zkus jen tak na zkoušku popsat příštích 10 let soužití s partnerem, který by se nezměnil. To je naopak realita, která teď je a která tě nějakým způsobem trápí.

Cituji nicocoletka: Místo víkendových výletů, budu sedět doma jako pecka

Nebo taky můžeš jezdit na výlety sama, nová životní situace ti může změnit život, můžeš potkat úplně nové lidi a dostat se do míst, kam by ses teď nedostala...

Cituji nicocoletka: začnu víc cvičit a z občasného kafe se vrátím úplně očesaná o iluze, babička nade mnou bude lámat rukama, že se vnoučat nedočká a v 35 letech po mizerném románku s ženáčem budu ráda vzpomínat na současný vztah a vyčítat si

A tohle ti někdo řekl, nebo sis to vymyslela úplně sama?

Cituji nicocoletka: bude mi 27

To jsi mladá, nepanikař

Někdo možná může žít v takovém vztahu (ať už absence nebo moc sexu, nebo špatný sex), ale jestli je pro tebe sex důležitý (dle tvého popisu soudím, a plně s tebou souhlasím, že je), tak si myslím, že v takovém vztahu rozkvétat nebudeš.

arrow
profile_image
katula
od 23. 4. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na nicocoletka: U tebe hrozí, že to, co postrádáš u svého přítele, začneš dřív nebo později hledat jinde. A představ si, že se vezmete, budete mít třeba děti...o to těžší bude odcházet... Už teď to bereš jako velkej problém a pokud partner nemá zájem na tom pracovat, něco měnit, zlepšovat, poslouchat tě... Tak to řeš radši teď, protože si myslím, že to v budoucnu dost reálně hrozí.

arrow
profile_image
Jully
od 14. 6. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Taky myslím, že to bohužel fungovat nebude...vlastně tě obdivuji, žes to vydržela ty dva roky

Tohle je prostě těžká volba. Pokud hraje duševno, nehraje fyzično a zase naopak... Ale může fungovat obojí, jen to chce čas, počkat na toho "pravého", alespoň já jsem pořád v takové naději. Dle mého to totiž prostě fungovat nemůže. Pokud přemítáš stále častěji, že ti něco chybí. Asi půl roku jsem vedla vztah jen na sex, jenže takovou pozornost jsem ještě nezažila, fantastický sex, něha i vášeň, byl ke mně hodný a milý. Ale chlapec nestál o vážný vztah a já se raději donutila zapomenout, nechtěla jsem být jedna z mnoha zřejmě. Nadruhou stranu, teď o mě stojí bezvadný kluk, chytrý i inteligentní, stále veselý a má rád děti, číší z něj taková energie. Ale nesehráli jsme se už v líbání. Prostě mě přitahuje, ale už jen líbat mě s ním vlastně nebaví. A mám držet pro něj naději dál, i když já vím, že je tam pro mě nějaký blok, kterého se asi jen těžko zbavím? Prakticky vzato, jsem už 3. rokem sama bez vztahu. Říkám si, že i já se přeci musím "dožít" pořádného vztahu jako většina mých zadaných kamarádek. Ale znám spousty lidí, co nechtějí ukončit vztah, i když v něm nejsou nejšťastnější, jelikož se bojí, že by pak byli sami. Je to jen o člověku. Ale můj názor je, že budu raději sama, než stále řešit, že jsem nešťastná vlastně ještě s někým.

arrow
profile_image
katula
od 23. 4. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na Nicolllina: Co se týká líbání, to ho můžeš "naučit" jak se to líbí tobě. Ještě nad ním nelámej hůl

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené