Směju se vlastním vtipům

Já taky tak

To je vtipný, že je nás tolik, co se rádi smějou vlastním vtípkům asi je to všude stejný, holky, úplně se vidím ve vašich situacích Jo, a pár lidí mi řeklo, že se směju někdy ve spaní (můj sen-opět moje vtipy)

Jo taky se mi to stává a někdy se směju i morbidním vtípkům a nešťastným situacím. Třeba nedávno se mi stalo když jsem v práci uklidňovala hysterický dav lidí, pak jsem se musela napít protože jsem už z toho vysvětlování nemohla moc mluvit a přitom mi vypadlo pití na zem, napěnilo, začalo se otáčet a ostříkalo blízké okolí a mě že jsem se začala fakt smát, lidi nechápali

Reaguji na aletheia:
Jo ze spaní se taky směju a když se mě přítel ptal co je tak jsem mu ještě ze spaní odpověděla že se mi zdá něco vtipnýho

Reaguji na sapca: To je přesně ono Nebo neodpovím, ale ráno si přesně pamatuju, jak jsem se něčemu strašně řehnila, ale vůbec nevím čemu, ale už jen to připomenutí mě zas rozesměje Jenom to tady čtu, připomíná mi to vlastní situace a tlemím se

Jo to se mi nedávno taky stalo, že mě něco ve snu rozesmálo Smála jsme se tak moc, že mě to probudilo v sobotu okolo páté hodiny ráno.. A potom už jsem samozřejmě neusla..

No, já se naposled smála sobě, a jako fest, asi tak před 2 měsíci. Jela jsem v pendolínu, šla na WC a jak jsem si chtěla umýt ruce, tak jsem si je nejdřív namočila, pak nakydala mýdlo a pak chtěla opět pustit vodu...no a ta se ale nepustila čili jsem opouštěla WC s namydlenýma rukama (plus se mi na to ještě nalepil toaleťák, jak jsem to snažila chytře utřít), a jak jsem došla k mamce, že ji řeknu co se stalo (a hlavně poprosím o kapesník).....no najednou mi to přišlo tak šíleně vtipný, když jsem si to představila....tak jsem až smíchy brečela no mamka samozřejmě nechápala, že...

....fakt někdy musím vypadat zajímavě

Mě dokáže asi nejvíc rozesmát, když hodím pořádnou držku. Jednou to bylo i nebezpečné - utíkala jsem na autobus (jako tradičně jsem šla pozdě), zakopla jsem na okraji silnice, hodila pořádnou masku, klidně řekla:"Au." a začala jsem se tak smát, že jsem byla schopná se jenom otočit na záda a koukala se na nebe a smála jsem se a smála. Naštěstí byla silnice dost široká na to, aby mě nezajelo auto. Tak jsem tam tak ležela, smála se a dívala se na hvězdičky. Slečna opodál stojící se tvářila velice nechápavě - a nedivím se jí. Když já si vždycky představím, jakej xicht jsem házela, když jsem padala, jak jsem u toho všeho musela vypadat a to mi vždycky stačí k totálnímu záchvatu smíchu.

Přesně! To je úplně jako bych to psala já.. Teď už když se někdo zeptá tak si radši vymyslím nějakou blbost, vypadám jako trdlo tak jako tak, tak co

Jo, v tomhle se poznávám, mám trochu specifický smysl pro humor, který lidi buď milujou nebo nechápou

Reaguji na UsmejSe:

Něco podobnýho se mi stalo, když jsem šla s přítelem byla zima, možná leden a my se vydali, už ani nevím kam všecko namrzlý, já -dámička v podpatkách no a tak se velice lehce stalo, že na takovým namrzlým stupínku jsem hodila velice zajímavou držku, přítel mě neudržel, tak jsem se tam válela jak pytel brambor, přitom záchvat smíchu, nemohla jsem se ani zvednout, můj mě tam stavěl na nohy k tomu to bylo u zastávky, takže jsem to měla i s publikem, které mě muselo mít za úplnýho magora Přítel jen držkoval, ať už jdu

Tohle dělá můj táta, ovšem nejlepší na tom je, že to celé pomotá, takže pointa žádná. A děsně se u toho směje a ještě říká: "hele pocem, on todleto a támhleto". No prostě blázninec Já to teda naštěstí nepodědila.

Jooo, tak tohle znám. 5 minut to ze sebe nemůžu dostat... pak to teda dopovím a... NIKDO SE NESMĚJE! Pak na to většinou říkám - ,,no, zas tak vtipný to není" , tím se uvolní atmosféra a smějí se i ostatní

Jo! Jo! Jooo!
Nebo taky super je, když se směju jak blbec, pak se teda konečně dořehtám a o chvilu se ještě směju tomu, jak to nebylo vtipný a já se smála