Stěhování od rodičů k příteli

Tohle za tebe tady nikdo nevyřeší, na to se musíš zeptat svého přítele...
Pokud si myslíš, že se ti k němu věci nevejdou, tak mu řekni že potřebuješ uvolnit nebo koupit/odvést skříň.... a stěhování je dobrý způsob jak si pořádně protřídit a povyhazovat nějaký věci

To je přece jednoduché. Přítel by ti měl udělat místo ať se "vlezeš". Ale hlavně je to vážně o komunikaci. Ke mě se teď bude stěhovat přítel a prostě mu uvolním místo ve skříni, případně se přikoupí nějaká komoda, přidělám poličku v botníku a bude. Vzhledem k tomu, že jsem stále ve fázi zařizování, tak má možnost se vyjádřit k nákupu některých doplňků a něco nechávám na něm (pokud mi to vyloženě nevadí). Od mamky jsem si odvezla postel a některé doplňky, které se mi líbily, ale jí to bylo jedno. Teď se mě přítel snaží přesvědčit o televizi v ložnici, tak přemýšlím, jestli povolit nebo ne a nechat si právo "veta" na jiné záležitosti
Pokud nemáš dát kde věci od mamky, tak je vždycky můžeš prodat....lidi koupí všechno....

Já se poprvé odstěhovala celkem neplánovaně, přítel měl neschopenku, tak jsem zůstala s ním u něj v bytě - původně na týden, no a pak prostě už jsem se nevrátila Pokoj mi u mamky zůstal i s věcmi (jen některé jsem si s sebou odvezla) až dokud mamka sama neprodala byt a neodstěhovala se jinam. Nad tím, jak to nese, jsem se tehdy opravdu nezamýšlela... brala jsem to jako normální věc, že děti vyletí z hnízda. Starší ségra už byla pryč dávno.

Já jsem se stěhovala postupně. I po roce mám stále nějaké věci u mamky. Mamka je ráda že jsem se odstěhovala, né že by mě doma nechtěla, ale má tam ještě mladší ségru . Vztah se nám hodně zlepšil, když jsem bydlely spolu a hádaly se kdo má dnes kuchyň a kdo bude vytírat bylo to na palici . Teď si voláme tak 4-5x do týdne a máme super vztah.

Ahoj, tak ja som z domu už 2 roky..... Bývam 300 km od domova.... Bývam s priateľom. Mamka to niesla a stále nesie dosť ťažko, kedže mi otec zomrel keď som bola bábo, je na mňa veľmi naviazaná. Domov jazdím každý weekend. výnimočne sa to natiahne na 14 dní. Stále svoj domov považujem za domov.... Izbu mi mamina nikdy nezrušila, hoci zo začiatku boli nápady, že ju dá nejakej študentke do podnájmu. V podstate všetko v izbe ostalo ako je, aj oblečenie mám doma plnohodnotné. Dokonca mám niektoré tričká a šaty 2x aby som nemusela stále prenášať. Veškerú kozmetiku mám dvakrát atď.....
Do nového bývania sme si nebrali z domu nič, pretože sme v podnájme a byt bol zariadený...... O rok plánujeme kúpiť byt, tak to vnímanie domova už zas bude asi iné.....

Já zažila stěhování v posledních 9 měsících dvakrát. V obou případech jsem si kromě osobních věcí brala všechno, co aspoň občas používám. Mamina si z pokojíku udělala hostinský pokoj, kde mám jednu skříň a v ní nějaké zimní věci a spoustu dalších blbostí.
Při prvním přestěhováním to naši nesli docela dobře, bydlela jsem totiž ve stejné vesnici, jen asi o kilometr dál, a hodně jsem je navštěvovala.
Momentálně bydlím asi 3 měsíce v Praze, což je nějakých 200 km daleko a taťka to nese hodně špatně. Mrzí mě to, ale velice s tím nic neudělám, bohužel. Vídáme se tak jednou měsíčně, ale časem se intervaly budou určitě prodlužovat. Holt už nejsme malé děti a máme svůj život...
I já se přestěhovala k příteli, do zařízeného bytu. Řekl mi, co by byl rád aby zůstalo na svém místě, jinak že si můžu předělat co chci. Je tam pár kousků, které se mi nelíbí, ale neřeším to. Možná je to i tím, že plánujeme vlastní bydlení, tak to myslím nemá cenu.