....Mamka s ním zůstala a má s ním další dvě holčičky - mé sestřičky. Když mi bylo 15, měl strejda oslavu 50 narozenin....oslava byla v 2patrové budově...nahoře oslava a dole kuřárna pro ty, co kouří....každý dospělí mi tam samozřejmě z radosti nalíval, takže jsem byla opilá celkem dost...byla jsem dole na kuřárně s pár kluky (starší sourozenci od strejdy), kteří tam kouřili, tak jsme kecali a sranda..(mamka byla nahoře s ostatními a dost opilá)...pak jsem asi usnula...když jsem se probírala, cítila jsem něčí ruku mezi svýma nohama a hned na to jak mi někdo zapíná kalhoty a jde pryč...ještě jsem se stihla probrat a sednout si...viděla jsem tomu dotyčnému sice záda, ale bylo jasné kdo to je...mamčin přítel a tedy můj nevlastní otec....bylo mi hrozně...pravý taťka pro mě okamžitě přijel a odvezl mě k němu...řekla jsem mu to a on to řekl mamce...mamka mi nejdřív brečela na kolenou, ale pak mi nakonec nevěřila a zůstala s ním. Teď toho sice lituje, protože ví, že je to hajzl, ale né kvůli mně nebo tak....stále s ním je....já se s ním bavím, jakože jsme na tu situaci všichni zapomněli a neřeším nic...mám ale zřejmě větší problém než jsem si myslela...je mi 23 let a jsem úplně v háji...mamku mám hrozně moc ráda, ale podvědomě jí nemůžu odpustit, že mě jako rodič neohlídala a přivedla domů, kde má být bezpečí, takového hajzla ....sice se nic nestalo...jsou horší případy...ale já mám teď díky tomu hrozné problémy...mám 3. vážný vztah a v každém vztahu jsem si stihla pořezat zápěstí když jsem byla v té největší depresi...né proto, že bych chtěla umřít...jen jsem už nechtěla cítit tu psychickou bolest a prostě si ublížit....nesnáším když jsou rodiče opilí...oni přeci mají hlídat děti...často cítím strašnou ůzkost a pak se musím vybrečet úplně bezdůvodně dokud se mi neuleví....ničím si vztahy...nedokážu být sama, přijde mi, že jakmile se mnou partner nechce být pořád, tak mě prostě opouští a já na všechno zůstanu sama a budu vše muset zvládnout sama...myslela jsem, že jsem jen nějak víc citlivá, ale poslední dobou jsem přišla, že je to kvůli tomu, co se mi stalo...nemůžu odpustit mamce, že to dopustila a nechala mě v tom samotnou ikdyž za to vlastně nemohla a bojim se teď, že mě každý ve všem nechá....nevím co dělat...k mamce jezdím jen když tam je ona...nikdy nechci zůstávat v místnosti pouze s tím jejím přítelem...mám pocit, že na mě pořád kouká...mám strach.....někdy se bojím sama sebe, ptže mám díky tomu na partnera tak hysterické reakce, které nedokážu ovládnout....máte některá nějaké podobné zkušenosti?....nevíte jak to překonat a odpustit?....