Strach z vaření

Sedni si s mamkou, v klidu jí vysvětli, že se za ten rok, který do svatby zbývá, musíš naučit vařit a že jí budeš hrozně vděčná, když s tebou bude trpělivá a vše ti vysvětlovat a ty budeš moci vařit s ní. Nejen, že se jí budeš dívat pod ruce, ale také škrábat brambory, krájet cibuli a třeba i něco hlídat a míchat, takže jí můžeš práci usnadnit a později ji někdy převzít. Učení podle kuchařky není úplně ono, nevíš, co dělat v "krizových situacích", jak má co vypadat v jaké fázi a podobně - popros mamku o vstřícnost a ty sama buď při vaření hodná a dělej, co ti řekne.

Na druhé straně mnoho mužů pracuje více než jejich partnerka (delší či nepravidelná pracovní doba) a už tady bylo téma o tom, že slečna drahému nevařila a on ji musel prosit o to, aby mu někdy přichystala alespoň večeři

Protože jestli už je dost stará na vdávání, mohla už by si za ten život i něco ukuchtit...?

Reaguji na Evulous: Ahoj s vařením jsem měla stejné útrapy jako Ty. Naprosto chápu, že ještě vařit neumíš, já se přiznám, že do 21 jsem neuvařila ani brambory. Mamča vařila každý den a chodila z práce dříve než já, v kuchyni nesnáší aby jí tam kdokoliv stál a zavazel, takže že bych koukala, jak něco dělá o víkendu, to opravdu nehrozilo. Pak jsem se odstěhovala a neuměla jsem nic. A říkala jsem si, že se to nikdy nenaučím - ale jo vařím denně, jím to a jsem za to i chválena. KDyž jsem chtěla uvařit květák, abych ho potom obalila a někdo mi řekl soli přiměřeně, taky jsem nevěděla. Pak jsem nevěděla jak dlouho ho mám vařit, jeslti ho dát do vroucí vody, nebo do studené, jestli se ten čas vaření počítá až jak ta voda začne vřít, nebo už od začátku, co ho dám do studené vody. Jo, jsem blbec, ale když jsem to nikdy nedělala a neviděla, tak jsem to prostě nevěděla. Ubezpečuju Tě, že se všechno brzo naučíš, jde to pak tak rychle, pokud vaříš často, že ani nemrkneš Jednou to přesolíš, příště dáš méně. Ono se stane, že se něco z počátku nevyvede! Ale neztrácej hlavu vždycky se zkus někoho zeptat...pokud Ti neporadí mamka, tak kamarádek...já se ptala kolegyň v práci třeba a nebo jsem zavolala mamce. A nebo to riskla A nebo mi napiš a já Ti poradím
Ale fakt se neboj, opravdu jsem neuměla ani pořádně ty brambory a po chvilce jsem všechno zvládla

Pokud jde o učení od maminky, já se toho od ní taky moc nenaučila. Sice ona vždycky stála o to mě učit, trpělivost by taky měla, jenže já jsem jednak, dokud jsem bydlela doma, o to moc nejevila zájem, a když už jo, tak jsem měla pocit, že jsem se stejně nic nenaučila, protože ona vaří "od oka" úplně všechno, recepty nepoužívá (snad kromě pečení). A proto mi pak pomohla ta ekucharka.net, protože já prostě potřebovala konkrétní recept, kolik přesně všeho použít. A když jedno jídlo uvaříš x krát podle receptu, časem si uvědomíš, že to zvládáš už i bez něj. Ono to opravdu chce akorát zkušenosti a praxi a časem se Ti to do toho oka dostane. Když se mi nějaký recept osvědčil, napsala jsem si ho do sešitu s tvrdými deskami, který jsem si na recepty pořídila, a pak jsem se k němu vracela. To zapisování receptů mi taky pomohlo. Jinak bych třeba i na nějaký dobrý recept zapomněla.

Stejně tak s ochucováním, i v receptech bývá napsané "sůl a pepř dle chuti". Koření, sůl a pepř se opravdu do receptu moc nedá napsat úplně přesné množství, protože to je právě o té chuti, každému to chutná osolené a okořeněné jinak. Začni tak, že budeš do jídla dávat soli a koření jen maličko a budeš to ochutnávat a přidávat. A časem se Ti to do toho oka dostane, že třeba dáš lžičku soli apod. To se fakt dá těžko naučit, že by Ti někdo poradil přesné množství, zvlášť zkušené kuchařky, které vaří celý život, to prostě od toho oka dávají a když se jich zeptáš na přesné množství, tak Ti to nejsou schopny říct.

Pokud jde o to, jak poznat, jestli je už maso udělané, tak když budeš vařit podle receptu, tam bývá někdy napsané, jak dlouho co dělat. Třeba u kuřecích plátků je to podle mě jednoduché - když budeš na pánvi opékat kuřecí prsa, tak ono když vypadají udělané na pohled, znamená to, že jsou už dostatečně propečené i uvnitř, zrovna u kuřecích prs to je rychlé, ani vepřové netrvá dlouho. Když maso rozkrojíš, tak kdyby bylo ještě syrové, jistě to poznáš.

Jenže ne každého to baví a zajímá, takže pak s tím začíná, až když to potřebuje. Neříkám, že je to nejvhodnější řešení, ale..

To bych vůbec neřešila, že s vařením někdo začíná rok před svatbou Jednak rok je na to dost dlouhá doba a i kdyby se vdávala zítra, tak co, no. Já taky začala vařit vyloženě až dnem, kdy jsem začala bydlet s přítelem (tomu bývalému, se kterým jsem nebydlela, jsem leda tak usmažila rybí prsty a i tak se mnou vydržel 5 let ) a nemám pocit, že by to byla nějaká újma. Vaření není zas až taková věda, aby se mu nedalo naučit "za běhu"

Ano, ale jde o to, že dospělá žena se už k příležitosti něco uvařit obvykle dostala.
(Já sama se do ní nenavážela, na druhé straně se rýpání nedivím.)

Přesně tak, já se taky začala učit vařit až když jsem začala bydlet s přítelem, nikdy dřív jsem se o to nezajímala a ani teď, když zvládám už dost věcí mě to nijak extra nebaví.
Jinak díky za tip na e-kuchařku, ty videa vypadají moc dobře, takže podle toho určitě brzy neco zkusím.

tak když vařit s mamkou nechceš, tak co se takhle domluvit s nějakou kamarádkou, donést si vždy suroviny a za její pomoci se snažit něco ukuchtit, třeba místo kafíčka v kavárně třeba někoho tak ochotného najdeš.

nebo třeba rodina od přítele? pokud máš fajn nastávající tchýni, tak bych se jí normálně svěřila, že maminka s tebou trpělivost nemá, jestli by tě nenaučila základ.

A nebo prostě doma řekni, že si budeš dělat večeře sama, protože se to musíš naučit, nakup si suroviny ze svého, ať mamka nenadává a zkoušej. Za to ti přeci hlavu utrhnout nemůže.

Reaguji na eliss_: s tou kamarádkou je to horší, přestěhovala jsem se před rokem do nového města a zatím jsem si tu žádnou pořádnou kamarádku nenašla. Co se týče tchýně, tak ona je fajn, ale je taková nemastná neslaná. Tím chci říct, že z ní vydolovat nějaké slovo je problém. Když jsem u nich a ptám se jestli chce pomoct, tak většinou řekne že ne. Pomáhám tam jenom občas. Ona nerada vaří a moc mi u ní nechutná. A co se týče poslední věci - nakoupení surovin za vlastní a vaření, tak nemám tolik financí abych si to mohla nakoupit a navíc mamka trápí své dny v pokoji vedle kuchyně, ze kterého je výhled rovnou na linku a sporák.

No nějak se s tím budu muset poprat. Mamka začala ted jezdit co 14 dní na týden pryč, tak budu vařit. Ale vůbec mě to nebaví.

ano, špagety na milion způsobů

Jsem na tom podobně, také mám strach z vaření, i když donedávna jsem netušila, že mě může něco takového potkat. Pro sebe si vařím od 18, kdy jsem se dala na zdravou stravu, baví mě experimentovat s různými druhy luštěnin, zkouším maso na sto způsobů apod., ale vše s minimem tuku, bez nějakých extra dochucovadel apod. Všechno fungovalo do chvíle, než se ke mně nastěhoval přítel, najednou po mně chtěl řízky (v životě jsem toho tolik nenasmažila, jako za poslední rok), omáčky, guláše apod. Vzhledem k tomu, že s mamkou jsem nikdy nevařila a moc se o to nezajímala, bylo to docela těžké. Najednou jsem zjistila, že netuším, jak udělat klasická česká jídla, když jsem šla za mamkou, dostalo se mi rad, typu dej tam toho podle chuti, to snad víš, tak přiměřeně apod. Já to ale nevzdávala a snažila se s pomocí internetu, bavilo mě to. Samozřejmě přišly první neúspěchy, přítelovo nadávání, že to není ono. Dokázal mě natolik vydeptat, že jsem pro něj vařit přestala. Jeho obraz dokonalé rodiny spočívá v obrazu z 19. století. A já bohužel nejsem taková ta posluhovačka, typu pán se vrátí z práce a má navařeno. Ještě když po mně hučel, že je to málo slané, a to je takové, to zas makové, a že jsem to určitě vařila špatně, ne dle postupu, který zná on apod. Díky němu jsem opravdu získala strach vařit, a když mu mám něco uvařit, mám z toho nervy, jako kdybych měla skládat životní zkoušku.

Tak to Tě lituju, takového chlapa mít doma, to je na zabití. To bych mu ten talíř hodila na hlavu a řekla, ať si to teda příště podle toho svého nejlepšího postupu uvaří sám. Fakt bych mu přestala vařit úplně, když mu není nic dost dobré. A jestli něco nesnáším, tak to jsou komentáře typu, že jídlo je málo slané. Copak je takový problém vzít solničku a trochu té soli si tam přisypat? Bez blbých komentářů? Má být vděčný, že se snažíš mu něco navařit a ne Tě ještě buzerovat, no takoví chlapi mě fakt vytáčí

Tak já mám podobný problém, nejvíce mi dělá problém přesně dát hmotnosti surovin, někdy i tápu co v receptu něco znamená třepa PL nevím co značí, nedávno jsem to měla v receptu, tak jsem ho nakonec vyměnila za jiný raději

Je to 3 roky co jsem se odstěhovala z domova, nejdřív z přítelem, teď už aktuálně z manželem a myslím, že zrovna vařit neumím příjde mi, že jíme pořád dokola to samé. Inspiraci hledám na internetu a pak experimentuju...i když to občas nevýjde, tak je to alespoň další zkušenost

Uvařit není nic těžkého,jen to chce kladný vztah k jídlu takže jasně pokud někdo jí jen luštěniny,lupení salátů a zeleninu má pak problém navařit neb ani neví,jak by to klasické jídlo mělo vypadat natož chutnat.
Internet je plný různých postupů a doporučuju se nebát neb vaše budoucí děti budou chtít jíst a skleničky od Hami nejsou úplně to správné jídlo,nenahradí hovězí či jinou polévku a další klasická jídla.

polévková lžíce