Tradiční zásnuby versus společná domluva

Mi manžel už od začátku našeho chození říkal že se jednou vezmeme a budeme mít spolu děti... no ale jednou jsem přišla z práce, úplně utahaná. Ode dveří se linula cestička ze sviček a když jsem po ní došla do obýváku, seděl tam, na gauči, vstal, přišel za mnou a řekl mi BERUŠKO, VÍTEJ DOMA, DÁŠ SI POLÍVKU? A VEZMEŠ SI MĚ? bylo to takové neotřelé, roztomilé a legrační : D

no to bych ten prsten chtěla vidět Vždyť bychom si za to mohli bez problémů pořídit auto Ty brďo. Jako i na tehdejší dobu mi to přijde trochu přehnaný

hehe, moj priateľ je právnik a o svadbu plánujeme, len sme ešte nepokročili k formalitám... Tuším mu dám túto informáciu do pozornosti ...to bude šuter ...len aby si to nerozmyslel

ja som mala krásne zásnuby... bolo to veľmi romantické, v rámci prekvapenia, ktoré mi pripravil, všetko to mal úžasne naplánované a aj na koleno na verejnosti pokľakol nechcela by som sa tohto zážitku vzdať. a ani prstienka, ktorý sa mi odvtedy blýska na ruke.
nie je za tri platy, pretože som radšej chcela, aby sme išli na predsvadobnú dovolenku, takže som ho neruinovala. ale je to diamant a svoju cenu má.

My se o svatbě bavíme a to hlavně z jeho strany. Tak jsem mu dala na srozuměnou, že si představuju nějaké požádání o ruku, ne že se domluvíme, tak se teda vezmem. Tak jsem zvědavá, jestli se někdy vyjádří, když o tom pořád mluví

S přítelem jsme dva roky a vždy jsem mu říkala, že až mě bude chtít požádat o ruku, ať neutrácí za drahý prstýnek, ať mě koupí nějakou dobrou čokoládu. Před měsícem za mnou mlčky přišel s čokoládou v ruce a já mu padla kolem krku a řekla Ano. Za dva měsíce se bereme.

Reaguji na LaArdilla:
Mám to podobně. Byli jsme spolu asi 2 týdny na procházce a nějak jsme se ze srandy bavili o svatbě. Já plácla něco ve smyslu, že jestli si mě má vzít, tak jedině s řádnou žádostí, že nepotřebuju lidi kolem, ale prostě správnou chvíli a nás dva - ideálně někde na dovče, kde nikdo z nás nemá obvyklý problémy... Jsme spolu 3 roky, bydlíme spolu, tohle stále visí ve vzduchu, častokrát na to padne slovo a nedávno mi bylo řečeno, že si mám počkat... tak čekám

Tradiční verze je samozřejmě krásná představa, ale najdou se chlapi, který to prostě netrkne... ale podle mně se vyplatí si chvilku počkat, za tu chvilku vidět ho na kolenou to stojí

Holky, je to fajn, číst si příspěvky některých z vás, šťastně požádaných o ruku. Mám dilema...s přítelem oba už víme, že se chceme jednou vzít. Problém je v tom, že ačkoli vím, že si mě přítel chce vzít, na nějaký žádání o ruku si nepotrpí, prostě "se domluvíme, že se vezmeme, na co to komplikovat, beztak je to všechno kýčovitý...aťabla aťabla..." tvrdí on. Mě to mrzí, protože to pak ve mně hlodá, jestli to teda se mnou myslí vážně, nebo ne.
Je fakt, že si vzpomínám na pár (pro mě zásadních) okamžiků, např. když jsme spolu byli ve Švédsku a zrovna jsme se ten den nějak chytli, tak jsme se šli pak projít, abychom si vše vyříkali, po tom všem řekl: "A teď vážně, chtěl bych si tě vzít, co nejdřív, třeba na jaře, co ty na to?" Tehdy si už nepamatuju, co jsem mu odpověděla, ale vím, že jsem to zahrála nějak do autu. Potom se mě takhle podobně zeptal ještě někdy, ale prostě nevím, nepřipadá mi to adekvátní natolik, abych tomu říkala zásnuby( pokud to tak vůbec myslel). Je mi to už celkem nepříjemný, protože se nás na každý svatbě či sešlosti všichni ptají, kdy do toho praštíme a když jsme zrovna včera na takové svatbě byli, přede mnou se ho zeptal kamarád, kdy se jako zasnoubíme (tak že mě poprosí o ruku...), přítel ho odpálkoval s tím, že to ať nečekám, že je to staromódní a kýčovitý, přeslazený. Korunu tomu nedávno nasadili naši, když mluvili s jeho rodiči o tom, že bysme se mohli vzít, (KATASTROFA!).Takže je mi jasný, že co se mělo pokazit se pokazilo... Zraňuje mě to, nemůžu se zbavit pocitu, že mu o mě moc nejde. Většinou si na romantiku nějak nepotrpím, ale tohle je pro mě v životě celkem důležitý, přece mu nemůžu říct :"kup mi prstýnek nebo na mě zapomeň" Co mám teda dělat? PS: Sorry za ten sloh

Tak tos mu řekla dobře na férovku. Já s tím svým asi nikdy nehnu ...

Jsem pro tradiční zásnuby a překvapení, na které se nezapomíná!

K čemu se ti zdá být tak strašně důležitý zásnubní prstýnek?Vzhledem k tomu,že málokterá dostane opravdu zásnubní s briliantem v hodnotě několika desítek tisíc korun / neb dost lidí se rozejde i po těch zásnubách /,tak jde jen o šaškárnu postrádající nějaký hlubší smysl.
Jako vdaná paní budeš mít nějaký snubák tak si trochu rozmysli,jestli ti stojí konec vztahu za vzdor s prstýnkem jen proto,že kámošky to mají na fb jako status

Asi jsem to špatně podala. No....není to tak docela o prstýnku jako o tom principu:
co když mu jsem už tak trochu ukradená?
Co když to bere jako hotovou věc,
co když jsem pro něj ztratila jiskru a už mu na nás tolik nezáleží?
Co když co když co když...
tohle mě prostě pronásleduje...Pro mě za mě ať mi nedává ani prstýnek.Já vím, že nějakej kus kovu není ukazatel nehynoucí lásky,ale ať mi dá ale nějaký způsobem najevo, že pro něj nejsem samozřejmost. Bojím se totiž, že ten vztah v manželství třeba jednou nedopadne, protože on bude pořád někde v skrytu duše vědět, že tu byla nějaká lepší, které by si vážil víc...

Takhle se myslet nedá