Už nechci být povrchní

Naprosto souhlasím.

No ale to bys asi měla, protože tohle je oblast biologie a to také patří k všeobecnému přehledu on se totiž o toto zajímá.
Hlavně se však zajímá o tu historii, o zeměpis a o dění ve světě. A rozhodně to není žádný blbec to by pak nemohl mít dceru s IQ 130

Takových lidí by si měl člověk cenit bez ohledu na vzdělání. Tohle se totiž člověk na žádné vysoké nenaučí.
Peníze prostě nejsou všechno a já jsem tedy s přítelem hlavně kvůli tomu, že k sobě chováme krásné city, že si rozumíme a že ho obdivuji jako člověka - myslím jeho lidskou stránku, povahu.

já nežiju kvůli okolí, víš... a opravdu nemám vysoké požadavky na partnera kvůli okolí, ale kvůli sobě. Já s nim budu žít, ne ostatní.

Ale tak mysli si chceš chceš, na to máš samozřejmě právo.

A nerozčiluj se

Je to každého věc, s kým chce žít. Stejně tak je každý zvyklý na jinou životní úroveň

Mě je celkem jedno, co bude mít partner za školu, když bude mít nějaký přehled, bude inteligentní a nebude líný a domu bude nosit peníze. Protože peníze důležité jsou, ne že ne.

Přečetla jsem celé vlákno a nedá mi to nereagovat....8 měsíců jsem chodila s chlapem-vyučeným dělníkem se svářečským listem.Sice byl hodný,ale taky naprosto jinde než já.Nemohla jsem s ním jít do divadla,nemohla jsem si s ním povídat o knížkách,které jsem přečetla atd...prostě jsem se po jeho boku nemohla nijak rozvíjet,spíše mě stahoval do svého bludného světa: práce-posilovna-s kamarády na pivo-Tv(nic dalšího ho nezajímalo)...I když jsem byla vlastně nešťastná,pořád jsem to držela a trápila se.Říkala jsem si,že přeci nebudu povrchní,nemůžu se rozejít s chlapem proto,že já studuju VŠ a od má výučňák a vydělává 13 tis.měsíčně...Jenže pak mi došlo,že o povrchnost vůbec nejde...Jak se říká,vrána k vráně sedá.Nešlo mi o jeho peníze ani o jeho vzdělání,ale naše zájmy se až příliš lišily a neměli jsme téměř nic společného.Můj současný přítel má sice VŠ,nevydělává žádnou velkou sumu,ale ten vztah je naprosto o něčem jiném...Máme se o čem bavit,co plánovat,kam chodit...a to je podle mě to důležitý!

a takhle jsem to chápala i od Patty.

Prostě záleží jak si rozumíte, o čem všem si s ním můžeš povídat atd..

Tak si přečti téma, které zakladatelka nedávno taky založila https://www.omlazeni.cz/nemam-co-nabidnout-40-14841 3-0.html
"Nic neumím, v ničem nevynikám,nikde sem nebyla. Ve škole sem prospívala s trojkama, po roce na VŠ jsem to vzdala a ukončila studium. Teď se chystám na jazykovku. Najednou se stydím za to, že nic neumím. Když někam jdu, modlím se, aby se mě nikdo nezeptal co dělám za školu, protože bych musela vyklopit, že sem nebyla schopná dodělat vejšku a sem "jen" na jazykovce. Kamarádky se vytratily, chlapi mě nechtěj"

kdybys měla hodnotit jen podle té tzv. úrovně, tak ten klučina (kterého docela vychvaluje, až na tu práci v supermarketu teda) je možná na vyšší úrovni.

Podle toho jak ho popsala, bych ho nezavrhovala. Kdyby to byl nemakačenko, co se nechá živit pracákem (a nesnaží se najít si práci) nebo rodičema, tak asi jo.

Nedá mi to a musím opět znovu zareagovat. ANO! Takhle přesně to chápu i já. A že já porovnání mám. Vyměnila jsem úspěšného a velice dobře finančně zajištěného právníka za "obyčejného" kluka, kterej dělá na dispečinku v garážích. A proč? Protože se na něj můžu spolehnout, můžeme spolu kecat když to tak řeknu "i o blbostech", dokáže mě rozesmát, podpořit... a mohla bych pokračovat dál a dál. A jsem na něj hrdá, i když ta jeho práce není zrovna žádnej hit, ale on se snaží, bere si i směny navíc, abychom se měli líp, i když to de facto vůbec nepotřebujeme, je ochotný, šikovný a "do života". Což se o mém bývalém bohužel říct nedalo. Co se praktické stránky týče, tak ten si sám neuměl uvařit ani čaj, natož nedej bože vyprat. A z té intelektuální stránky - nedalo se s ním bavit o ničem jiném, než o zákonech, paragrafech apod. Byl sobecký, nezaplatil mi ani kafe a to ani nemluvím o tom, jak se bavil se svojí matkou.

Reaguji na Rosee: Takže vlastně opovrhuje někým, kdo je stejný jako ona.

hmmm....tak to mě celkem překvapuje, čekala jsem, že bude někde jinde.

Joo, tak to je drsné.

No to snad... Né, tohle snad né proboha. Odteď si o zakladatelce myslím svý a že to není nic dobrýho

aha...tak to já myslela, že v tom bude nějaký výraznější rozdíl, tady by v komunikaci problém být neměl...jakože by byli až tak jinde, to asi nee...

Myslím, že tady není otázkou výše vzdělání, ale profese jako taková. Prostě nároky každého z nás jsou různé. Někomu stačí a vystačí s 12.000,- čistého, pro někoho je to otázkou nákladů 14 dní. Jelikož patřím do kategorie s vyššími nároky, syn studuje vysokou, má náročného sportovního koníčka a je v tom fakt dobrý...ráda bych po ročním pracovním chaosu jela na dovolenou atd. a toto samozřejmě chci umožnit i svému druhému dítku. Musím tedy makat a také spoléhám samozřejmě na svého partnera. A když už tolik času trávíme v práci, tak alespoň ta mzda zato stojí. V supermarketu je to sice od "nevidím do nevidím", ale ty peníze jako od mužského, živitele rodiny by bylo pro mě opravdu málo.

Peníze jsou důležité, to je fakt. Na druhou stranu - ve vztahu je zásadní něco jiného..Jak se partner zachová v nemoci, v chudobě, když se narodí postižené dítě, v krizi.....Tím nechci říct, že bychom při výběru partnera neměli vzít v úvahu majetek a vzdělání, ale existují mnohem důležitější "hodnoty/vlastnosti" a to je (alespon pro mě) taky fakt.

Mimochodem, VŠ ještě z nikoho inteligentního nebo bohatého člověka neudělala Dobře se uživit může třeba vyučený člověk, hlavní je, aby byl pracovitý a trochu ho to "táhlo" postarat se o rodinu.

Hlavní je charakter (+ láska a tolernace) a charakterní chlap nenechá svoje děti nikdy hladovět a strádat, ale zároven pro něj bude na prvním místě rodina - a né peníze, kariéra.