Věřící + ateista?

vím jak to myslíš, mě to v té souvislosti zrovna napadlo

Efemera
Já chápu přesně tvé pocity s tím, jak jsi se cítila, když přítel klekal, mumlal motlitbu...já s ním byla byla na svatbě. Taky jsme to tak měla, nebyly to slzy,ale něco...zvláštního, jakoby v tu chvíli byl někdo jiný.

Efemera
To jsou upřímný slova. Máš hodně podobné zkušenosti jako tirafa.
Holky, doprčic, jaktože se z náboženství udělal tak složitý rituál, plný nepochopení, strachu a zastrašování. Tohle přece není víra! To je jen "náboženství" - takové prázdné, nic neříkající a k ničemu.
Elmero, řekni mu, že chceš víc, nebo nic! Víc upřímnosti a jeho vyznání a nebo že od víry dáte ruce pryč. Ať Tě přesvědčí, jak moc to myslí vážně.

Záleží jak hodně by byl věřící a také jaké náboženství by vyznával. Já nejsem ateistka, ale "nepatřím" oficiálně ani k žádné "církvi" apod.
Pokud by byl muž např. jen pokřtěný, ale víru by nepraktikoval, tak by mi to nevadilo (ale nesměl by být ani "problém" v otázce víry s jeho rodiči.) Jinak bych praktikujícího věřícího nechtěla. Víra totiž ovlivňuje názory, postoje, ale i třeba výchovu dětí apod. Navíc (neberte to prosím třeba osobně) ale nemám ráda křesťanství, judaismus ani islám. Prostě by to mělo být "svůj ke svému".

Reaguji na Romísek: no když bychom šli do detailů, tak jsou ve skutečnosti Vánoce spíš pohanským svátkem, akorát se křesťané domluvili, aby se narození Ježíše slavilo v období zimního slunovratu a tím se "přebily" pohanské slavnosti