Waldorfsé školy - co na ně říkáte?

Ahoj, tak já pracovala v Montessori školce http://www.slunicko-montessori.cz/ a byla jsem nadšená. Děti si opravdu nemohli dělat jen co chtějí, to jsou takové předsudky lidí, musely byste vidět, jak to tam fungovalo...Třeba do takovéhoto zařízení bych dítě dala jednou velmi ráda.Do montessori bych asi dala dítě i na ZŠ, je mi to bližší, než ty waldorfské, které jsou podle mě opravdu skvělé pro postižené děti.

Na pedagogice, nám přednášející říkal, že se těmito alternativními školami zabýval(nebo někdo pod jeho vedením) a zjistil, že pro tyto žáky a studenty je přechod na normální školu velmi obtížný až nemožný.
Na střední jsem měla spolužáka z tohoto typu ZŠ, školu dokončil s odřenýma ušima, hlavně díky benevolenci učitelů, velké absence, běžně uprostřed hodiny usnul....

Máme přímou zkušenost v rodině, obě děti manželovy sestřenice chodily na waldorfskou ZŠ a potom ten přechod na střední školu byl opravdu velice komplikovaný, jedno dítě nese následky toho "šoku" dodnes.

Waldorfské školy i školky razí teorii, že se díě nesmí do ničeho nutit...byla jsem svědkem toho jak učitelka MŠ masírovala jednomu dítěti nožičky a dalších 15 jí málem skákalo po hlavě a dělali si co chctějí - nepředstavitelné...každé dítě potřebuje mít danou mez. V našem městě je ZŠ i gympl.Kromě jiného by mi vadilo i to, že jsou velmi nábožensky tyto školy orientovány.

Tak já mám osobní zkušenost převážně tedy s pedagogy na waldorfské škole, a řeknu vám, že i kdyby to byla jediná škola na světě, tak své dítě raději budu učit doma ! Označit je jako mimozemšťany by bylo slabé slovo. Několikrát jsem waldorfskou základní školu navštívila a žádné postižené děti jsem tam neviděla, otázkou ale je, zda se z normálních dětí nestanou postižené, právě waldorfskou pedagogikou
Také jsem měla na VŠ slečnu z waldorfské, nevím sice, zda školu dokončila, ale v době kdy jsem s ní byla v kontaktu měla průměrné výsledky, stejně jako 90 % skupiny.
Raději bych se poohlédla po standardní škole, já měla štěstí jak na spolužáky, tak na učitele. Na základní i na střední škole jsem měla možnost rozvíjet své zájmy, naučila jsem se "učit" a vůbec bych celkovou školní docházku ve standardních školách zhodnotila více než pozitivně.

Já chodila do Waldorfské školy ( dříve ještě alternativní) od 1. do 9 třídy ZŠ. Nejsem mentálně ani fyzicky postižená, nejsem nábožensky orientovaná, mám vystudovanou střední školu s maturitou a následně pak vyšší odbornou školu. Díky Waldorfské škole jsem měla dětství bez stresu, domácích úkolů a známek.

Oni jsou lidi s mentálním postižením i nějak nakažliví, že ti vadí jejich přítomnost v jedné místnosti? Takový výplod patří někam do středověku. Holka, vzpamatuj se!

Waldorfské, daltonské, montessori a jiné alternativní školy působí jako teorie sympaticky. Myslím, že v reálu ale může odlišný přístup působit kontraproduktivně. Zvlášť, když z alternativní školy přestoupí dítě na tu mainstreamovou. Setkala jsem se s několika lidmi, kteří po ZŠ Waldorfské nebyli schopni zvládnout nápor běžné SŠ. Jako hlavní minus vidím nenávaznost na další vzdělávání. U nás v Ostravě je waldorfská střední jen jedna, co vím. Takže kdo se chce věnovat určitému povolání, musí prostě jít na běžnou SŠ - a tehdy může nastat problém. Samozřejmě je to velmi individuální .

Ne, ale viděla si je někdy jíst? Já párkrát jo a je to něco podobnýho jako když matka krmí malý dítě. Rozblemcaný jídlo po obličeji a trochu rámus. Já proti nim nic nemám, ale neni to zrovna chut'ovka s nima sdílet ve velkym množství každej den jídelnu.

Reaguji na pela85: Nebyl pro tebe přestup na SŠ šok? Jak jsi to zvládala, jestli se můžu zeptat?

Reaguji na redmary: Viděla jsem je jíst, viděla jsem je pokálet se, slintat, viděla jsem je hrát, učit se. Jsem speciální pedagog a proto mě do běla vytáčí takové názory. Zajímavé je, že u malého miminka je slintání a rozblemcané jídlo po stole roztomilé, ale postižené už v tomhle řadíme do kategorie "fuj". Člověk s nadhledem a pochopením se dokáže povznést, člověk omezený bude mít omezený i názor.

Já chodila na ZŠ Trojskou tzv. škola rodinného typu. Nevím, jak to tam funguje teď (přece je to už pár let), normálně se tam známkovalo, ale přístup učitelů byl osobní a individuální, i když nás bylo ve třídě asi 20 a víc. Jelikož je tahle škola jen do 5. tř (většinou se očekává, že díte potom půjde na gymnázium a já se nikam nehlásila), tak jsem byla hozena do obyčejné základky, kde to bylo jako žumpa (a ještě k tomu jsem chodila do té nejhorší, jaká kdy mohla existovat). Alespoň jsem si tam stihla pořádně "nabít" a byla jsem připravena dál do života. Pak jsem ještě přestupovala na jinou a tam to bylo mnohem lepší. Prostě existují lepší a horší školy..
Jinak myslím, že dítě by mělo mít nějaká pravidla nastavená a dodržovat je. A taky být připraveno na to, že se setká i s blbcema a nebude se na něj pořád brát ohled a nebo s ním budou jednat nepříjemně.

Věř, že není. Já to nesnášim když sedim v restauraci a nekdo tam krmí malí dítě a to to má pak celym obličeji a ani se mu to neobtěžuje utřít a mě je z toho pak na zvracení. Vlastně nevim o nikom komu to přijde roztomilý. A to neni omezenej názor jenom prostě na to některý lidi nemaj žaludek. Těžko se nad to může někdo povznést když se mu zvedá žaludek.

To jo to jsem taky pochopila když jsem měla jednoho učitele idiota. Vlastně jich bylo trochu víc.

Waldorfská škola je v mnoha ohledech zajímavá, ale dítě bych tam nedala.
Ve třídách je stejný počet dětí jako v "normální" škole, takže učitel stejně nemá moc prostoru na individuální přístup. Ten spíš vidím v celkově volnějším režimu. Nebo až příliš volném?
Ředitel jedné waldorfské školy tvrdí, že často přijímají děti, které v běžných školách z nějakého důvodu neuspějí - jsou pomalejší, mají problémy se vztahy s vrstevníky atd. Není to o mentálním postižení!! Onen pán taky tvrdí, že děti nemají s přestupem na jiné školy vůbec žádné problémy. Těžko tomu věřit...
Celá škola na mě působila až sektářsky.
Disclaimer: soudím na základě návštěvy jedné konkrétní waldorfské školy, přečtené literatury a rozhovoru s učitelkou a ředitelem.

Reaguji na Balthazarka: Šok rozhodně ne, ale je pravda že jsem v prváku dělala reparát z matematiky to ale nemůžu dávat za vinu základní škole, to je totiž můj osobní problém, že jsem na matemetiku tupá. Ten reparát nás tehdy dělalo víc a Waldorfskou školu jsem měla jen já. Byli jsme tehdy první třída, která v Příbrami začínala a důvod rodičů proč mě tam dali byl ten, že jsem jim na normální základku připadala moc malinká a že se pak uvidí. Číst a psát jsme se učili v první třídě jako jinde. Nikdo s mých spolužáků neměl žádné postižení, to až pak v nižích ročnících, ale nikdy se nejednalo o plnou třídu dětí trpících postižením. Mezi mými bývalými spolužáky jsou vysokoškoláci, i lidi co maj ,,pouze učnák ", jako všude. Je možné že dnešní Waldorfské školy jsou už někde jinde, každopádně já si tím, že jsem tam chodila nepřipadám nijak poznamenaná, naopak. Každý rok několikrát jsme jezdili na školu v přírodě, zpívali jsme ve sboru, hráli divadlo, vystupovali v divadle apod. Chodila jsem tam ráda