Ahoj všem, asi před rokem jsem zakládala téma a o nespolehlivém příteli, který má všechno tak na háku, že se většina diskutujících málem rozbrečela a radila jediné...uteč
je to asi rok a půl od té doby, a mezitím tím náš všemi zatracovaný příběh pokračuje. Před půl rokem přítel koupil byt a něco přes čtvrt roku spolu bydlíme. Nevím, sama tomu nemůžu uvěřit, ale přítel se za poslední rok a půl změnil, že bych tomu ani já sama nevěřila.
Nyní mám doma spolehlivého muže, který zařizuje chod domácnosti, platí složenky, stará se o funkčnost všeho, sám nakoupí, doma mi pomůže s úklidem, s vařením...prostě kdo četl mé téma o nespolehlivém příteli, nemůže pochopit. Změna nenastala hned, byla postupná. Několikrát jsme si museli vyříkat, ne se pohádat, co nám vadí, jak si to kdo představuje...prostě láska není všechno, co dělá vztah vztahem, ale pochopení, pomoc v nouzi, možnost se o toho druhého opřít a moci se na něj spolehnout...ale ten kdo Vás opravdu miluje, se pro Vás změní a bude chtít být Vaším princem na bílém koni...
Takže chci Vám všem sdělit, jaký má náš příběh konec, respektive nový začátek....Tímto bych chtěla vyzvat i Vás ostatní, kdo jste tady na omlázku řešili své příběhy, které byly zatracované, abyste i Vy napsali svůj příběh, který připomíná pohádku
...a ukázali, že pohádky nejsou jen pro děti
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Zatracené příběhy, které mají šťastný konec
Poslat SZ
gratuluju a dobrý nápad říct ostatním pokračování.
Super ) Skoro každý denníček tu je viacmenej negatívny, tak sa dobre číta taký pekný príbeh 
Gratulujem, že si vo vzťahu vytrvala a vyplatilo sa Pravdepodobne veľa žien by to už dávno vzdalo.. Vzťahy majú bohužiaľ aj zlé chvíle, ale umenie je ich prekonať a meniť sa k lepšiemu.
Ja som to tiež nemala vôbec ružové, a teraz patrím k najšťastnejším ženám na svete vďaka môjmu priateľovi, ktorý kvôli mne odstránil kopu nedostatkov. Viem, že meniť povahu partnera sa nevypláca, a o to som sa nikdy ani nesnažila. Spoznali sme sa však dosť mladí(ja 18,on 21) ale napriek tomu som už vtedy aspoň približne vedela, čo od života, ale aj svojho partnera očakávam. On bol spočiatku strašne nezodpovedný, čo ma prvý rok vzťahu od neho veľmi odrádzalo. Prejavovalo sa to uňho hlavne pri peniazoch. Jednoducho nevedel s nimi narábať. Dostal výplatu, ktorú do 2 týždňov preflákal. Dokonca som až neskôr zistila, že si zobral z banky pôžičku 50 000Kč na auto, ktoré si nakoniec ani nekúpil, a všetky peniaze preflákal. Kvôli tomu sme sa skoro rozišli. Ja som bola totiž úplne opačná povaha, rodičia ma pri výchove naučili vážiť si každý jeden cent, takže ja som niekedy až príliš šetrná.
Časom som zistila, že toto všetko má z rodiny. Jeho otec je totiž strašne márnotratný, a celý život zadlžoval svoju rodinu aj vlastnú firmu. Keď som pochopila, že hádkami s nim nič nevyriešim, začali sme spolu normálne komunikovať, snažila som sa mu vysvetliť a ukázať, ako sa má hospodáriť.
Jeho zodpovednosť sa prejavovala aj v tom, že nemal žiadnu orientáciu v čase. Vždy meškal, často ma nechal čakať hodinu aj viac. Toto mi bolo veľmi proti srsti, tak som mu dala ihneď ultimátum, že pokiaľ to nezmení, nebudeme spolu vedieť ostať.
Netrvalo to síce týždeň, ale nakoniec sa zmenil o 180 stupňov. Asi to šlo aj s vekom, ale uvedomil si tiež, že takýmto štýlom s ním dlho neostanem. Dnes(po 4 a pol roku) to vyzerá tak, že ešte mne niekedy vynadá, keď si kúpim nejakú zbytočnú vec, ktorú mi netreba(poznáme to ženy, že? ) a už niekoľko rokov šetrí na našu spoločnú budúcnosť, bez toho, aby som ho k tomu musela viesť. A okrem toho, dnes už skôr meškám ja, ako on, pretože všade chodí načas. Dokonca aj jeho rodina vyvaľovala oči, a tiež sa od neho zopár vecí priučili.
Takže ak niečo vyzerá na prvý pohľad katastrofálne, nemusí to tak byť vždy. My sme sa až príliš ľúbili na to, aby sme to vzdali bez väčšieho úsilia.
No super, to se tak krásně čte!! Gratuluji!! A jak Ti dopadlo studium na VŠ, šla jsi na tu Kynologii?
Reaguji na minax: tak to moc gratuluji, že si přítel uvědomil, pochopil a dospěl.... ani my nejsme u konce, jelikož vždy je co zlepšovat a přicházejí nové a nové výzvy, ale se společným porozuměním a hlavně komunikací a úctou k tomu druhému se to zvládne...protože tomu věříme
Reaguji na LucieVip: nešla, nyní jsem ve třeťáku antropologie, kterou jsem si po gymplu zvolila, prospívám na výbornou a píšu bakalářku a pomalu přemýšlím, kam půjdu dál...ale zvířátkům se věnuji pořád, hlavně našemu chlupáči
Reaguji na La Bella: Přečetla jsem schválně i tu minulou diskuzi a moc gratuluju! Klidně se trochu rozepiš, jak procházel partner postupnou proměnou a jestli jsi tomu musela občas nějak nenápadně ''pomoci''... Mezi všemi těmi deníčky o rozchodech, neshodách a problémech je moc fajn přečíst si něco milého a pozitivního.
prostě láska není všechno, co dělá vztah vztahem, ale pochopení, pomoc v nouzi, možnost se o toho druhého opřít a moci se na něj spolehnout...ale ten kdo Vás opravdu miluje, se pro Vás změní a bude chtít být Vaším princem na bílém koni...
Nic tak hezkého, pravdivého a moudrého jsem už dlouho neslyšela. Asi si to zapíšu do "citátového deníčku", který mám někde ještě z puberty.
