Život v urychlené době - nevím jak

Kočko, mně je 32 a že se mám teple oblíct mi řiká mamka furt 😊 to jsou rodiče a buď za to ráda, lepší než kdyby se nestarali. Cíga si klidně kup, prodavačkám je to fakt jedno, dělala jsem za barem a kdo si co kupoval, mi bylo fakt jedno, pokud mu bylo 18. Ale i tak si myslím, že je škoda kouřit, u Tebe mi to přijde spíš jako póza a za pár let se budeš zlozvyku těžko zbavovat. Zdraví máš jen jedno a prachů to stojí taky dost. Ale nechci dělat kázání, to ne. V Tvém věku jsem kouřila taky 😊
Ve škole jsi zatím relativně krátce, ještě se otrkáš, život přinese i různý jiný příležitosti k seznamování. Brigošky, práce atd. Co nějaké koníčky, kde by ses seznámila?

Reaguji na Ellenuschka: Naprosto souhlasím. Rodiče máš jen jedny a ty vždy budeš jejich malá holčička a je jedno, kolik ti vlastně je. Já to mám takhle s otcem. Čím jsem starší, tím je na mně "závislejší". Takže si vezmi jejich rady k srdci, ale konečné rozhodnutí zkus udělat pode sebe (zvaž všechny možnosti).
To, že se někdo mládí užíval a někdo ne.. Myslím, že jsi v nejlepším věku, kdy by se měl začít užívat život, takže neboj, o nic jsi nepřišla.
Co se týče kamarádů, zkus své spolužáky pozvat na kafe, když neudělají první krok oni, přemoz se a udělej ho ty. Pokud ti dělá problém pozvat někoho osobně, pak můžeš využít výhodu právě zmiňovaných sociálních sítí.
Jinak jak už bylo řečeno, netrap se, budeš mít jistě mnoho příležitostí, kde se budeš moct s někým seznámit. Jen běž těm příležitostem naproti.

Ahoj, z tvého příspěvku mám nejvíc pocit, že jsi přesně takový ten typ, že chce být oblíbený a být jako ten a ten nebo ta a ta Taky jsem to na základce a střední měla...ale to tě nejvíc brzdí, když jsem se z toho odprostila a byla taková jaká jsem, lidi mě neměli nikdy víc rádi Ne, to je trošku nadnesený, ale myšlenku určitě chápeš Prostě žij svůj život tak, jak chceš a ne jak ostatní, protože pak z toho budeš akorát nešťastná, jak

Tak přesně takhle - pouč se z toho Máš obrovský kus života před sebou! A teď přicházejí teprve ty nejlepší léta, to mi věř Držím palce

Táhne mi na 30 a "vem si něco na sebe, nastydneš" výhružným tónem slyším od mámy dodnes pokaždé, co se vidíme věř mi, že přijde doba, kdy ti tyhle rodičovské fráze přijdou roztomilé, vlepíš máti pusu, ať se uklidní a půjdeš dál bez té bundy. Ovšem chápu, ve tvém věku mě to taky točilo, do běla! Buď ráda, že máš fajn rodiče, co mají starost, co by za to jiní dali, i když to nepřiznají. Být tebou, zkoušela bych různé brigády, rozhodně jiné kolektivy než je škola. Po střední jsem na vejšce mívala podobné pocity jako ty, škola stála za p.rd, lidi mi tam neseděli (resp, já neseděla jim, protože u nás je špatný ten, kdo se čímkoliv vymyká davu), ale na brigoškách jsem narazila na pár dobrých kamarádů a spoustu známých a celkově bylo fajn nakouknout do normálního života mimo studentské panoptikum. Vidíš to všechno moc dramaticky, věkem to přejde, buď přirozená a taková jaká prostě z podstaty jsi, k čemu jsou hry na zlou holku? Myslíš že tě ostatní budou mít radši? K čemu ti to bude, když budeš vnitřně nespokojená, v cizí kůži? Jedině když je člověk přirozený, najde k sobě pasující lidi, o tom jsem naprosto přesvědčená. Nebudu chodit na punkové koncerty, když ráda chytám motýly a nesnáším hlasitou hudbu jen proto, aby se mnou někdo kamarádil a měla bych si s kým popovídat - někdo, kdo by se mi vysmíval, kdyby věděl, že ráda chytám motýly. Budu prostě chytat ty blbý motýly a při tom narazím na někoho, kdo to se mnou bude sdílet a nebudu se muset do něčeho přemáhat. Takže zkus hledat jiné prostředí než školní fifleny, vsadila bych se že ti bude líp! Na konstatování, o co všechno jsi přišla a propásla, máš ještě pěknou řádku let a hodně věcí tě teprv čeká, teď to teprv začne, zachovej klid. PS: Té paní v trafice bude buřt, že si nějaká "devatenácka" přišla pro cigára, takových se jí tam za den mihne..

Přesně jak píšou holky výše...nesnaž se zbytečně zapadat a naplňovat nějaké stereotypní představy o tom, jak by měl člověk žít svůj život v 18, 19 apod. Žij si to podle sebe a nesnaž se zapadat, a už vůbec ne prostřednictvím kouření nebo alkoholu...evidentně mi u tebe přijde, že kouříš a piješ jenom proto, abys nějak zapadla, byla zajímavá nebo něco a je to strašně škoda...za zničené zdraví to nestojí...nehledě, že holka s cigaretou nebo skleničkou v ruce podle mě vypadá v každém případě fakt dost nechutně a "nesexy".
Já jsem nikdy nebyla typ, co chodí na diskotéky, opíjí se a zapadá v tomhle ohledu mezi typické puberťáky....několikrát mě napadlo, jestli mi díky toho něco neuniklo, jestli jsem teda bez toho to "mládí" prožila na plno..Jestli, když jsem ani jednou nezvracela z chlastu, nepamatovala si ráno, co se večer dělo aj., je to normální....a víš co? Je mi 27 a dneska už vím, že by mě to stejně šťastnou neudělalo a že prostě pro mě to nebylo a už mě to netrápí...prostě jsem v tomhle byla jiná...nepotřebovala jsem si nic dokazovat nebo nějak zapadat a věř, že díky tomu jsem si k sobě našla přátelé, kteří jsou na stejné vlně a máme si mnohem více, co říct....není jich mnoho, ale jsou....a ty bych nenašla, kdybych se na sílu cpala na diskotéky aj.
Takže moje rada, srovnej se s tím, jaká jsi, co tě baví a co tě naplňuje bez ohledu na ostatní nebo na nějaké "společenské normy". Stejně tě to šťastnou neudělá a přátelé se takhle nedělají.
A to, že máš zážitky hlavně s rodiči..no a co? Já mám s mamkou skvělý vztah do dneška...chodíme spolu nakupovat, chodíme na obědy, do kina jdu nejraději s ní....rozebíráme spolu chlapy i sex..prostě je to moje nejlepší kámoška...a nebudu si dělat tlaky, jestli si někdo náhodou neklepe na čelo, že v 27 jdu s maminkou do kina

Mám pocit že ani nevíš kým vlastně chceš být. Nebo máš představu že jen někdo kdo pije a kouři je cool? A má právo na kamarády? Ne to fakt ne buď sama sebou a pak tě budou mít rádi. Nejsi náhodou introvert? Protože pokud ano tak je jen možné že máš pocit že to že nemáš 1000 kamarádů a nechodíš se neustále bavit je špatně. I kdyz to ve skutečnosti tvůj temperament popírá.
Jestli chceš kouřit tak si kup cigarety 18 ti už bylo. To že si tím ničiš zdraví je tvá věc a věz že pani u pokladny jsi naprosto ukradená.
To že ti máma říká ať se oblečeš. Mě říkají to samé taky mi občas zavolají kde jsem a jestli jsem v pořádku. A to už nejsem nejmladší. Moji kamarádce umřela nedávno maminka a víš jak jsem veděčná za to že o mě maji naši strach a že me maji rádi? A že tu jsou pro mě?
Ale tohle pochopíš až budeš mít svoje děti, nebo až budeš starší. Nechtěj popřít co co jsi a nechtěj být něčím čím nejsi. A doporučuji si udělat test temperamentu na internetu jsou i zdarma.

Ty máš jediný problém a to ten věčný pocit "provinilosti" . Ale to se dá do budoucna vytrénovat, myslím. Jsi mladá a nemáš ještě v sobě tolik průraznosti - chceš být "sama sebou" = kouřit a chodit bez bundy, tak to dělej. Časem třeba zjistíš, že nastydlé ledviny nejsou nic moc a za ty prachy, co si zapálíš pod nosem by se dalo pořídit spousta lepších věcí - ale na to musíš přijít sama
Napsala bych, že ono je to vždycky strašně poznat, když se "hodná uťáplá holka" snaží hrát si na drsnou rebelku, ale s tebou to určitě nebude až tak strašné, viď že ne.
A co se týče vztahů s maminkou, proč by si kdo klepal na čelo - já s tou svou příští týden jedu do Tater - a co ? Pokud se mi povede ji uhlídat, aby se tam nezabouchla do nějakého horolezce a nevěnovala mu z lásky mého psa, tak v tom žádný problém nevidím

Tvůj problém je, že hodně často myslíš na to, co si o tobě bude myslet okolí a nežiješ život podle sebe. Být uznávaná není o tom jít, koupit si cigarety a kouřit. Já jsem tedy také kouřila a je to skoro 3 roky co nekouřím a tohle je věc, na kterou jsem já osobně dost hrdá a k tomu i to okolí. Hlavně já to dělala kvůli sobě. Lidem se nezavděčíš tím, že s nimi půjdeš někam chlastat a vykouříš tam krabičku cigaret. Pokud se budeš snažit být ve svém životě dokonalá, tak budeš vždycky nešťastná. Lidem okolo se nezavděčíš ničím. Buď tě budou mít rádi takovou jaká jsi. Nikdo si tě nebude vážit, když se budeš chovat podle toho, jak ti řeknou.
S mámou je to vždycky boj. Mě pomohlo se odstěhovat. Máma mi nikdy tolik nekecala co a jak, ale prostě to byla pořád ta máma a já chtěla mít svůj život. Zkus vymyslet nějakou akci (ne jen diskotékovou) a navrhni to lidem ve škole. Pokud to nejsou vyloženě omezení tupci, tak se toho někdo třeba chytí. Případně si najdi nějaký zájem, kde by jsi mohla potkat další lidi. Musíš se naučit s lidmi komunikovat a ne se bát každého slova. Nikdo tě neukousne.
Věřím, že na tom zapracuješ a bude to v pohodě. Jsi ještě pořád mládě a život tě vytrénuje.