S přítelem jsem 2,5 roku. Mě je 28, přítel o půl roku mladší. Po necelém půl roce se ke mně přistěhoval do podnájmu. Za poslední 2 roky (vlasně od té doby, co jsme spolu začali žít) se nám to pořád jen sype. Přítel si několikrát (asi 3x) sbalil saky paky a během doby, kdy jsem byla v práci, se odstěhoval. Vždycky přišel a pak..nevím jak to napsat slušněji, tak prostě přilezl. A já ho celá šťastná vzala vždy zpět. (blbka co?)
Největším problémem a strůjcem téměř všech hádek jsou následující věci.
-hra na pc
-****** a neschopnost doma pomoct.
Kvůli tomu se hádáme opravdu téměř každý den. Přijde z práce, skoro ve dveřích už vybaluje počítač, ale ho dal na stůl ke druhému. Sedne, najednom pustí seriály a na druhém "mastí" hry. Na hlavě sluchátka a na drátu klebetí se stejně nadšenými "hráči". Já si dokonce myslím, že má na pc opravdu závislost. Pc si bere i na tak záchod. Pc si bere dokonce i do ložnice, kde usíná každý den se sluchátky v uších. Samozřejmě s mými připomínkami, které už se mu zřejmě nechtějí poslouchat a tak většinu týdne spí nakonec v obýváku na se svým milovaným počítačem.
Vzhledem k tomu, že absolutně celé dny a noci nedělá (kromě zaměstnání) snad naprosto nic. Doma mi nepomůže. Když je plný koš prádla, tak mě ještě upozorní, že bych mohla vyprat. Že by sám vzal vysavač, to ho nikdy nenapadne a vyluxuje maximálně když ho požádám, alespoň 4x než se zvedne a alespoň vysaje s hornou "keců" okolo a takovou rychlostí, že to pak musim vzít znovu.
Za tu dobu, co jsme spolu, jsme byly na dovolené u moře sami dva. A jednou na týden v Čechách ještě s jedním párem. Tím naše společné chvilky končí. Neexistuje žádný výlet, žádná procházka co nic nestojí, načež snad, aby mě pozval třeba na večeři.
O víkendu už také chodíme každý sám se svými přáteli posedět. Protože pokaždé, když jsme šli někam spolu, tak jsem jen odcházela s pláčem. Abych uvedla příklad, tak naposledy jsme se šli bavit na jednu akci. Byli jsme spolu, pak si sedli a on že jde na záchod... hodinu nikde. Tak jsem se vydala ho hledat. A on si seděl naprosto jinde, přišla jsem za ním a než jsem něco řekla, tak na mě co tu jako chci.
Lonské narozeniny, svátek i Vánoce (ani nezminuju Valentýna, někdo ho prostě neslaví) jsem probrečela. Neměl ani tolik slušnosti mi popřát.O dárek jsem ani tak nestála. A během Vánoc chodil domů tak ožralej, že přišel a jen mi nadával....opravdu sprostě. já raději nereaguju, abych ho nerozčílila ještě víc.
Naposledy mi nadával tak moc, že jsem se už neudržela a řekla mu, že vím, že si na netu hledá slečny na sex.... naštěstí nedal pěstí mně ale skleněným dveřím, které, jak se dá očekávat, nápor vzteku nevydržely.
Včera jsme si psali (pač doma se s ním u pc nedá mluvit) zda mu nevadí, že nejsem šťastná. Odpovědí bylo, že je to jen moje věc. Že on je spokojen a šťasten.
A dále, že mi je *** do toho, jak tráví svůj volný čas a hraní na pc se prostě nevzdá.
Tak a je to venku. ufff.... Vím, že tady není jiné rady, než která z toho naprosto číší. Jen si musím nejdřív najít bydlení. Před Vánoci jsme se stěhovali do bytu jeho rodičů a já blbec pustila byt a zrovna tady není moc lokalita s volnými byty.
Tak děkuji všem, co budou mít sílu tenhle blábol přelouskat. Je to psané stylem co na srdci to na klávesnici....
Poslat SZ
co mám dělat ?
proč si lidé pořizují děti, když jim nejsou ochotni v případě opravdového problému pomoct? tohle nikdy nepochopím 