"Příliš milující" partnerka

Tak teď už jsem z toho úplně jelen...Nepřijde mi normální skoro 6 let tajit svoje já, přetvařovat, je mi z toho úplně špatně
Já jsem se nepřetvařovala, jsem jaká jsem, mám své chyby, které on zná, tak proč se nemůže chovat normálně?

Vždyť je mu sakra 31 let, to má ještě pořád nevybouřené hormony? Do 26 let bydlel u rodičů a užíval si, proč šel tedy do vztahu, když to nechtěl? Já jsem ho neuháněla, to on mě...
A už vůbec nevím, jak mám takové situace řešit s klidem a bez emocí, když se ve mě vaří krev...To to nemůže držet na uzdě? Je mi z toho zle
Sice OT, ale já si připadám sebevědomě do té doby, než jsem s ním, on to ví. Přitom jsem na sebe hrdá, mám náročnou a relativně dobře placenou práci, kterou zvládám, připadám si atraktivní, znám svoje hodnoty...ale proč tohle s ním všechno zapomínám? Proč se neumím zachovat stejně hnusně jako on? To mu mám ukázat, že mám na lepšího a že ho nepotřebuju?
On mi neustále tvrdí, že se sama před ním shazuju tím, že žárlím...Chlapům to jako vůbec nevadí, když jejich VLASTNÍ ženská kouká po jiných chlapech, když s nimi koketuje? To nežárlíte?

děláš stejnou chybu, jako moje máma a spousta dalších žen... proč aplikuješ svoje vzorce chování na někoho jinýho? každej máme svoje vzorce chování a připadá nám "normální" něco jinýho... to je jedna věc... a druhá věc, všechno se děje z nějakýho důvodu... on má nějakej důvod se tekhle chovat, a je otázka, jestli to dělá vědomě, nebo nevědomě...

a proč je z toho špatně TOBĚ? je to jeho chování, proč z toho děláš svůj problém?

jenže pro každýho je normální něco jinýho... co víš, jak se jeho otec chová nebo choval k jeho matce? těch důvodů může bejt víc a těžko ti je někdo zodpoví...

nevybouřený hormony nesouvisej vždycky s věkem... je spousta staříků, kteří si velm irádi šáhnou, nebo se aspoň podívaj, a jinak jsou neškodní

a proč se v tobě vaří krev? protože to bereš jako svůj problém, protože na tu situaci aplikuješ svoje myšlení, svoje názory a svoje očekávání, místo toho, abys tu situaci přijala takovou, jaká je, a zachovala se podle toho... tvůj partner je někdo jinej než ty, tak proč očekáváš, že se bude chovat tak, jak by ses chovala ty? proč máš pocit, že on se bude chovat jinak jenom proto, že to chceš ty?

takovýhle symptomy mívaj často ženy, který jsou obětí manipulátora...

třeba proto, že víš, že chovat se hnusně nic nevyřeší... on to možná ještě neví, nebo mu to zatim vždycky vycházelo, aby dosáhnul svýho...

tohle je otázka na psychologickej rozbor je to velmi individuální, jsou chali, kteří žárlí šíleně, jsou chlapi, kteří nežárlí vůbec a jsou chlapi někde mezi... co by se líbilo tobě? chtěla bych, aby partner žárlil? já osobně postupem času zastávám názor, že žárlivost do vztahu nepatří... žárlivost je snaha mít toho druhýho jistýho, připoutanýho, je to o závislosti a majetnictví... ale je pravda, že když moje partnerka vyloženě s někym koketuje, nebo má nějakýho hodně urputnýho nápadníka, tak mi to úplně příjemný neni... obzvlášť, když mám pocit, že ten nápadník je v něčem lepší než já, tudíž že existuje riziko, že by se moje partnerka mohla stát jeho partnerkou... ale pokud by to ona chtěla, tak bych jí v tom nebránil, chci, aby moje partnerka byla se mnou proto, že chce ona, a ne proto, že to chci já...

Protože tím kazí NÁŠ vztah, ne JEHO vztah.

Jeho otec je pro mě svatý člověk, protože jeho manželka, repektive přítele matka, to oficiálně táhne už asi 10 let s milencem. S otcem bydlí v jednom bytě, nechá za sebe platit nájem, atd. a po večerech a o víkendech jezdí za milencem. Například Vánoce slaví ve třech, matka, otec a milenec.
Když bylo příteli cca.16 let, tak se od nich matka odstěhovala na pár let k milenci, poté se zase vrátila, aby za ní amnžel mohl všechno "cálovat"
Z toho usuzuji, že by tato zkušenost z vlastní rodiny příteli měla vadit, že by měl žárlit...Jemu to vadí u rodičů, ale ve svém vztahu ne...
On žárlí jen na mé dobré kamarády, se kterýma se já ani nestýkám, ani by mě nenapadlo zajít s nima třeba na kafíčko, protože vím, že bych mu tím ublížila.

Třeba proto, že mě má rád a nechce mi ubližovat? Pro mě je tohle důkaz toho, že je se mnou jen proto, že je na mě zvyklej a nemá teď čas shánět si nové bydlení.

Já bych za to byla upřímně vděčná, kdyby občas tímto stylem ukazála, že mu an mě zaleží, že jsem pěkná baba a že o mě nechce přijít.
Jsem asi divná, ale já bych byla ráda, kdyby žárlil ve větší míře. On má tak vysoké ego, nebo to nedává najevo, že má strach z konkurence. Chová se jako ten nejlepší, nejchytřejší a nejhezčí.

to ano, ale za váš vztah přebíráš odpovědnost jen ty... rozumíš?

tak to bych rozhodně nenazval svatým člověkem, to mě napadají jiná slova... přijde mi to, že se postupně přibližujete vztahu rodičů tvýho přítele, akorát on převzal roli svý matky a ty přebíráš roli jeho otce...

jak vidíš, tak tvůj úsudek neodpovídá realitě...

a jak dlouho tě bude muset ještě utiskovat, než ti to docvakne?

aha, takže protože ty se necháváš utiskovat jím, tak očekáváš, že on by se měl nechat utiskovat tebou? no je pravda, že aspoň byste měli ten vztah vyváženej...

no vidiš, tak když máš jasno, proč se podle toho nezachováš? nebo chceš, aby tě taky někdo považoval za "svatou"?

hmmm... tak přeju hodně štěstí v životě...

Přesně jsem si myslela, že tohle napíšeš Proč se tak chová, když chování svojí matky tak nenávidí?Když za to všechno svoji matku nenávidí?

Z tvých příspěvků jsem měla spíš pocit, že jsi "zastáncem" jeho chování, že se mi snažíš vysvětlit, že je to všechno v pořádku...Už to začínám chápat.

Bojím se, že by to teď byl ode mě podraz, půjčil mi nějaké peníze, které mu budu splácet zhruba 3 - 4 měsíce. Když to vezmu zpětně, vlastně od té doby, co mi je půjčil, se mnou jedná tímto stylem. Má pocit, že je v tuto chvíli nepostižitelný...

Chápu tvůj ironický příspěvek, ale v tomhle období by mi to neskutečně pomohlo, zvedlo by mi to sebevědomí Vím, že žárlivost je špatná, sama jsem nikdy nežárlila, až cca. po 3 letech vztahu s tímhle člověkem.

no vidíš, buďto ti to tvoje intuice řiká sama, a nebo se umíš "ptát" a "dostávat odpovědi" sama za sebe když se nás na tom shodne víc, tak na tom asi něco bude...

nevim... "odříkaného chleba největší krajíc"? nebo to nedělá vědomě, nebo ve skrytu duše by to rád měl jako jeho matka, ale něco mu v tom brání... nebo se tak snaží vydržet ve vztahu, kterej mu vlastně nevyhovuje, a tak moc se snaží nebejt ti nevěrnej, až se to začíná projevovat jeho sexistickým chováním...

jsem si vědom, že styl mých otázek působí, jako že se ho zastávám jsem rád, že už začínáš chápat, o čem píšu

půjč si od rodičů, od kamarádů, od někoho jinýho... zvlášť jestli se k tobě od tý půjčky začal chovat ještě hůř... vrať mu je co nejdřív, ať se zbavíš aspoň jednoho břemena...

možná se ti to tak zdá, ale zamysli se nad tim - vážně chceš někoho, kdo ti žárlivostí bude dávat najevo svou potřebu tě vlastnit? to by bylo z deště pod okap... už jsem to tu psal, objev v sobě svou hodnotu nezávisle na hodnocení ostatních! pak nebudeš potřebovat žárlivýho partnera a začneš hledat partnera, kterej tvou hodnotu uvidí (protože si tý svý hodnoty budeš vědoma v první řadě ty sama) a bude si tě vážit pro to, jaká jsi, co umíš, a podobně

Občas mám přesně takový pocit. Chvilkama se chová úžasně, až z toho mám pocit, že pro mě i dýchá a jindy mám zase pocit, že pro něj nejsem dost dobrá, že by potřeboval k životu přinejmenším modelku a snaží se mi to nějakým způsobem ukázat.

Děkuju za rady a hlavně za tvůj čas Jsou to pro mě ty nejcennější rady, když jsou od chlapa, my ženský uvažujeme jinak. Kdybysme uvažovaly stejně, hned by byl ten život jednodušší

hmmm, kdyby byl ženská tak bych řek, že má svoje dny takhle to může třeba znamenat, že si někam odskočí ve chvíli, kdy už to nemůže vydržet, a pak je chvíli hodnej, a po čase si zase potřebuje odskočit...

snažim se ti radit nejen z pozice chlapa (přecejen asi nebudu úplně "normální" chlap, když se tu vykecávám na ženskym webu ), ale taky z pozice toho, abysme my lidi uměli využívat svůj potenciál líp, než dosud já mám taky takovej svůj "konzultační kurz" a jako formu vděčnosti předávám to, co se naučim, dalším lidem

Nechci ho nijak obhajovat, ale tímhle si opravdu nejsem jistá. Nehlídám ho, ovšem zruba vím, kde je a nemyslím si, že by si někam odskakoval. Po práci jede hned domů. I když teď už bych za to ruku do ohně nedala, máme tichou domácnost, už 3 den spí v obýváku a domů se vrací čím dál později. Každopádně nevyzvídám, nevyslýchám, vůbec spolu nekomunikujeme. Je mi to vlastně úplně jedno, co dělá. Dřív bych se zbláznila vzteky...a teď? Vůbec se nepoznávám
Jediné, co mě hodně mrzí je to, že ani neumí přijít a říct "sorry, jsem hňup, nemyslel jsem to tak". Já jsem zakouslá a vím, že se nemám za co omlouvat. Možná jsem v tu chvíli byla přehnaná, ale pokud mi lže do očí, tak jsem byla v právu.

Já na tom nic špatného nevidím. Myslím, že je to fajn, protože chlap zase o trochu víc na takovém diskuzním fóru pochopí myšlenky a pocity, co mají ženský a obráceně. Každopádně je to fajn poradit se s chlapem

bejt najust zakouslej se obvykle moc nevyplácí, ale ve tvym případě mi to přijde, jako že si měříte síly, kdo vyhraje... takže klidně zakouslá buď, a spíš si při tom zakousnutí rozmejšlej, jestli v tomhle vztahu chceš setrvat, nebo ne...

jo, to je pravda

Mám stejný pocity Myslím, že stojím za to a nevím, proč na to s ním zapomínám, co mě u něj jakoby drží, když jsem s ním vlastně nespokojená a horznejch věí mi vadí, chybí a furt je řeším... Asi zůstávám, protože prostě tomu věřím, že se probere....

Kdybysme to přeci přijaly takový, jaký to je, když s tím spokojený nejsme, tak by ani nepoznal, že se přeci něco děje a že něco není v pohodě? Jasně, že je to náš problém, ne? Smýlším úplně steně, když věci řeším, logicky jeberu za svý... Co je na tom špatně?

Ne, moc tomu nerozumím Jakože přestat řešit, nehučet do něj, že jsme nespokojený a prostě odejít? No jo, ale to bysme udělaly v případě, kdyby nám na tom vztahu přeci nezáleželo. To, že to řešíme je přeci kvůli tomu, abysme to změnili a zlepšili, protože na tom chceme makat... a makáme na tom očividně jen samy, protože to řešíme samy... připadá mi, že zatímco my jsme vytočený a maximum a máme pocti, že už víc dělat nemůžeme adochází nám energie, naši pánové mají pohodu...

Potřebuješ sebrat síly a dospět k tomu jako já... drž se a uvědom si, jestli by ti v týhle fázi bez něj nebylo líp...

já psal "přijmout situaci jaká je a zachovat se podle toho"... jinými slovy, když bude nechávat špinavý fusekle na zemi, tak je tam nechat, nesbírat, a prát jen špinavý prádlo, který je v koši na prádlo... až mu dojdou čistý fusekle, tak začne pátrat, proč je nemá vypraný, a ty mu můžeš ukázat, že jsi ochotná prát i jeho prádlo, ale pouze za podmínky, že se na tom bude podílet a bude ho dávat do koše na špinavý prádlo... jasně, budeš muset chvíli přetrpěk fusekle po bytě, ale je to lepší řešení, než když na něj budeš každej den řvát, že neni schopnej ani fusekle hodit do koše na prádlo... už rozumíš o čem mluvim?

špatně je to, že se ti postupem času stane, že všichni kolem tebe budou v pohodě, a ty budeš řešit všechny jejich problémy, protože "tobě to jde líp, už s tim máš zkušenosti, vždycky si dokážeš poradit"... neřikám, abys věci neřešila, jen řikám, abys je neřešila za ostatní... to je velkej rozdíl jinak dopadneš přesně takhle:

Souhlasím!
S ohledem na téma téhle diskuze tedy: Jak poznat, že miluji příliš? Jinými slovy: že řeším už něco za svého partnera?