Ahoj holky, tak jsem si vzpomněla na jeden svůj vztah a zajímalo by mě, jestli jste zažily něco podobného a jestli jste to zdárně překonaly.
Chodila jsem s klukem, který byl starší než já, vzdělanější než já, úspěšnější než já... jenže vypadal o 10 let mladší, v podpatkách jsem byla o něco vyšší a celkově působil dojmem zakřiknutého brýlatého chlapečka ze základní školy, žádný krasavec to nebyl. Nicméně mě dostal svou povahou, proto jsem s ním začala chodit. Ze začátku jsem věřila, že fakt, že mě fyzicky nijak moc nepřitahuje, nějak překonám, protože jsme vážně měli hodně společného. Takže se mi podařilo do něj po několika týdnech docela uspokojivě "zamilovat" a domnívala jsem se, že už je vyhráno. Jenže kdykoliv jsme někam šli, neobešlo se to bez divných pohledů okolí, někdy i bez poznámek "ty máš teda krasavce!" apod. od úplně cizích lidí. I když jsem věděla, že si ti lidé spíš jen potřebují zvednout sebevědomí, stejně jsem si musela přiznat, že mě to štve. Takže jsem si začala nadávat, jaký jsem to pokrytec a že moje hodnota je přece pořád stejná, ať už mám vedle sebe kohokoliv. Jednoho dne jsem ale seděla u něj v autě a na semaforech zahlédla kolegu, kterého moc nemusím. Moje první spontánní reakce byla ta, že jsem se v tom autě nacpala pod palubku, aby mě neviděl vedle něj. Na jeho firemním večírku se mnou jeho kolegové mluvili soucitným tónem a pak jsem se dozvěděla, že jsem "asi nějaká divná", když chodím s ním, kterého prostě nikdo nebere vážně, když je tak malý, zakřiknutý a neprůbojný. Vadilo mi to. Styděla jsem se za sebe hrozně, jenže kdykoliv jsme někam šli, pořád jsem podvědomě doufala, že nás nikdo známý nepotká. I když jsem si takové myšlenky zakazovala, byly ve mně. Nakonec jsme se rozešli kvůli něčemu jinému, ale mně se hned neskutečně ulevilo a dodnes bych nikomu dobrovolně nepřiznala, že támhleten chlapec.... je můj ex. Že byl neskutečně chytrý, citlivý a milý... ale že to byla spíš moje kamarádka v mužském přestrojení.
Zažila některá z vás něco podobného? Nebo máte doma partnera, za kterého se stydíte (kvůli čemukoliv) a nepřiznáte to, protože jste našly něco, co vás s ním pořád drží?
Mám přesně něco podobnýho. Randím teď (nechodím, známe se chvíli) s jedním starším mužem. Je starší o 20 let, a fakt to žádnej krasavec není, malej, plešatej. Navíc se oblíká dost uvolněně, takovej styl pohorky. Já se oblíkám elegantně, nebo když už tak sporotvněji, ale snad stylově. Ne že bych od chlapů vyžadovala poslední módní kreace, ale styl pohorky-kapsáče není úplně můj šálek čaje. Je fakt, že když jsme někde v restauraci nebo v kině, říkám si :"Hlavně ať nikoho nepotkám." Taky jsem si všimla takových těch pohledů "Taková mladá holka s takovym zjevem...". Prostě vypadáme vedle sebe dokonale nesourodě - já v sukni a podpatcích, 21 let, on v kapsáčích, plešatej, přes 40.
Ale scházím se s ním, protože je fakt zajímavej - i tím věkem, zkušenostma, prací, kterou dělá, zájmy...
Každopádně tě chápu.
ze začátku mi to imponovalo s ním chodit - vzhledově v pohodě
později jsem se začala stydět za jeho chování - arogance, namyšlenost - ichista, dával dost veliké spropitné, všude platil tisícovkam,a vyprávěl, co on - je jasné, že kamkoliv jsem s ním přišla (restaurace) - všichni se tvářili, jak moc rádi ho tam vidí (bo jim z toho sypalo)
stydět se za někoho, jak vypadá - sice je to nepříjemné, ale jediným, kdo s tím mužem je, bydlí, miluje ho - jste vy samy, vy víte, proč s ním jste, vy víte, jaké on má kvality, a taky víte, proč nejste s těmi, co se vám pošklebují
ale osobně si myslím - to, že přijdete na to, že se za partnera stydíte - zamyslela bych se nad tím, proč s ním jsem, nebo nad tím, jestli se s jeho vizáží nedá něco podniknout ) což je asi to nejmenší, vzít ho na nákup a poradit, do čeho se má oblíct, jak se učesat, jaké rámečky na brýle)
vězte, že to, jak muž vypadá, je spíše vaší vizitkou než vizitkou toho muže ( bo buďme upřímné - ne všichni muži jsou metroušové a ne všem mužům byl dán ten dar, aby rozuměli tomu, co jim sluší )
Tak pocity co zde popisujete jsem taktéž zažila. Byl to můj první vážnější vztah. Možná, že jsem tak moc toužila po tom "vážném", že jsem oslepla. Taky jsem vždy doufala, že nikoho nepotkáme a občas slýchala, jak se všichni divý, že s ním jsem. Nadávala jsem sama sobě, jak jsem asi povrchní. Nejhorší je, že mě opravdu nepřitahoval a časem mi lezl na nervy úplně vším. Taky bych dobrovolně nepřiznala, že to je můj bývalý. Je to fakt hrozné, ale musím se přiznat a přidat do klubu
matadi
Jo to jsem taky zažila Nakonec z toho nebylo naštěstí nic vážného, ale odradilo mě od toho právě jeho chování. Byla jsem z něj uchvácena, ale jen na první pohled. Když jsme šli na randíčko, myslela jsem, že se fakt propadnu. Takový namyšlenec, pořád na všechno ohrnoval nos, ovšem bohužel ne nijak diskrétně.
Nicci
já s takovým přes 12 let žila, a každý si myslel, jak se mám nádherně, a každý mi to záviděl, jenže ono to tak bylo jen před lidma
Cituji matadi: vězte, že to, jak muž vypadá, je spíše vaší vizitkou než vizitkou toho muže
chápu, co tím myslíš, ale v případě mého ex nešlo o "úpravu". Dokonce chodil do posilovny, byl sportovec, oblékal se fajn, jen zkrátka vypadal jako dost divné dítě. Kdybych ho zvětšila v poměru 1,15:1 ve všem kromě bot, dalo by se říct, že je to opravdu pohledný kluk, i když s mírně ženskými rysy.
RomankaS jak ho popisuješ, nestyděla jsi se za něho spíše proto, že měl tááák nízké sebevědomí a spolupracovníci si ho nevážili, když se divili, že s ním někdo chodí?
ano, zažila jsem to s přítelem, který byl o dost mladší. Když jsme měli po cca čtvrročním vztahu nějaký sraz s mými kamarády (tj. staršími než on), kde byl i on, chovala jsem se k němu hrozně, v podstatě jsem ho zapřela, ráno jsem ho rychle vylifrovala ze dveří a kamarádům jsem pak tvrdila, že je to jen kamarád, že někým takovým bych přece nechodila
holky, jedna intimní otázka, jak jste dokázaly spát s někým, za koho jste se styděly?
neberte to prosím nějak zle, jen mě to zajímá...
redzac
nedokážu si představit,jaké to je, když děláš sex s někým, kdo tě fyzicky nepřitahuje - tam máš volbu úniku,
dokážu si představit provozovat sex s někým, s kým musíš být a sex je jakousi povinností - tam už volba moc veliká není (zavřít oči, a přetrpět)
Cituji matadi: dokážu si představit provozovat sex s někým, s kým musíš být a sex je jakousi povinností - tam už volba moc veliká není
Tak to už je snad znásilňování ne? Myslelas to tak?
Lilliana:
to setkání s jeho kolegy přišlo až cca po půl roce, takže i když to hrálo potom roli, pocit že se za něj stydím, jsem měla už od začátku. Jinak vyloženě nesebevědomí lidé mi nevadí, naopak si myslím, že je umím podpořit a jsem pro ně dobrá kamarádka/kolegyně. Paradoxně on tím nižším sebevědomím kvůli vzhledu zřejmě netrpěl, protože přede mnou měl přítelkyni, která byla víc než o hlavu vyšší než on a do Sněhurky měla fakt daleko.
redzac:
To je hodně těžká otázka. Šlo to, protože nějaká uměle vytvořená přitažlivost se dá docela v určitých situacích navodit. Kdyby se mi vyloženě hnusil, tak by to nešlo, ale on se mi prostě jen vzhledově nelíbil. A jelikož s chlapama prvních pár měsíců stejnak nespím a s ním jsem byla jen o víkendu, tak jsme toho moc nestihli, no a pak už jsem nebyla schopná mu dát ani pusu. Teď to zní strašně uboze, jenže já byla opravdu přesvědčená, že jsem jen pitomá pokrytecká nána a že on je perfektní partner do života, že si zvyknu a že se mi začne líbit, úměrně s tím, jak ho budu víc a víc milovat kvůli jeho povaze. No a nevyšlo to, takže jsem pokrytecká pitomá nána . A mám to za to. Teď potkávám samé hezouny, kteří mají v hlavě osamocenou mozkouvou buňku s názvem "šuptamsním".
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.