Bydlení u přítelovo rodičů.

S přítelem jsme spolu přes rok, vídali jsme se skoro obden, poslední 4 měsíce víkendy (kvůli práci). Mě bude 25, jemu 24. Už tak půl roku plánujeme společné bydlení. Já bydlela 4 roky na koleji a domů moc nejezdila. Teď bydlím zpátky u mamky. Vím, že už potřebuju svojí domácnost, osamostatnit se. Přítel je jedináček a bydlí s rodiči a taky se chce odstěhovat, ale není to jednoduché, protože jeho mamka má rakovinu, i přesto ona chodí do práce, teprve až půjde do důchodu cca rok, tak by chtěl odejít. Díky tomuhle navrhl, že by jsme mohli bydlet nejdříve u nich. Píšeme to oba dohromady aby to nebylo jen z mého pohledu.
Jeho názor: Chce aby jsme si našetřili a pak si koupili byt. Prý bychom se starali sami o sebe, měli bysme vlastní pokoj a každý by měl nějaké povinnosti.
Můj názor: Souhlasím s našetřením, ale neumím si představit bydlet u nich. Rodiče jsou sice hodní, ale mají uplně jiný životní styl než já. Ať už nákupy, vaření, úklid. Bojím se, že by se divně dívali na to jak vařím, nebo že mu neudělám teplou večeři...Jeho maminka se o něj stará, vždycky má na stole teplé jídlo (celý den v práci neměl ale nic teplého), tak mu něco udělala. On teda slíbil, že by všechno zařídil tak, abychom se starali pouze o sebe, že by nám do toho nekecali.
Nechávám si čas na rozmyšlenou, a řekla jsem mu že chci alespoň teď vidět nějakou změnu (sám se bude starat o své věci, nebude mu mamka připravovat věci, nebude mu foukat hlavu...) jemu nic z toho nevadí, umí to sám, ale je pohodlnej
Vím, že se dokáže postarat a zařídit plno věcí, jen doma nemusí. A to chci aby se změnilo ..proto chci do pronájmu a ušetřit pomaleji...Zajímají mě názory jestli jste něco podobného taky řešili, jak jste se snášeli s tchýní a pod. A jestli se dá v pronájmu něco i ušetřit....