Ahoj, hrozně by mě zajímalo, jak to chodí u vás, jestli máte dobrý vztah ke své mamči,svěřujete se jí a pod. Já mám chvíle, kdy si řeknu že ji fakt nenávidím přitom vím, že to tak není. A to nastává poslední dobou docela často. Hrála jsem od dětství závodně tenis, ale kolem 12let mě to přestalo bavit.Jenže to mou milovanou maminku vůbec nezajímalo, nutila mě do toho dál a každý den sme se hádaly. Teď už je to asi rok, co to vzdala, ale pořád mi to omílá,říká, že se se mnou dřela atd,pořád to prostě vytahuje.Týden zpět jsme se zase rafly, pořád mi vyčítá, že nemám žádný cíl, že pořád jen sedím doma(což mimochodem není pravda) že pořád chodím nakupovat(taky blbost) a další. Snaží se mě taky pořád k někomu přirovnávat, proč nejsem víc taková a maková..Nikdy jsem ji nedokázala říct, že mě to docela bolí, tomu by se asi nejspíš vysmála nebo řekla, že to přeháním. Jednou jsem ji sice řekla, že k ní prostě nemám takový vztah jak bych chtěla,ona řekla že si to nemyslí ale že zkusí být jiná.Bohužel. Teď mi raději zase říká že ví jak se cítím,že to stejné ji dělala její matka. Tak proč proboha nemůže něco změnit,když sama ví že jí to vadilo? Má takové stavy, kdy je na mě týden hrozně milá, pak zase přejde na nějakou výčitku. Příjde vám to normální? Fakt už nevím co dělat,jestli hlavně nedělám zbytečně z komára velbouda.
Tak to tě lituju .. já to mám s mamkou opačně. Skoro se vším se svěřujeme, říkáme si každý den novinky co se komu stalo apod. - hodně se spolu i zasmějeme . Sem za to vážně ráda! Zkus si o tom s mamkou někdy promluvit že tě to opravdu mrzí jaký máte vztah a třeba si to uvědomí..
Reaguji na _veronique_: Mám to úplně stejné, chápu tě . Já jsem dodneška nepřišla na to jak to vyřešit, protože na vlastní bydlení nemám.
Ona mi sice říká, ať si s ní o čemkoliv promluvím a tak, ale už mám prostě k ní vybudovaný takový vztah, že se ani moc nechci svěřovat. Takže jí něco o tomhle říct nemá cenu, sice smutně přikývne, ale vím že se nezmění. Opravdu už se těším,až odjedu někam do ciziny
Můj vztah s matkou je takový divný. Kolikrát si připadám, že jsme jak dva kohouti na jednom smetišti. Prostě obě dominantní ženský. A já si její narážky nenechám líbit. Přitom se spolu bavíme o všem nebo spolu chodíme nakupovat. A pak má období kdy je hnusná a zlá. Když jsem jí řekla že se budu vdávat,tak mi řekla že mi nic nepřidá, protože si šetří na pohřeb. Pak na svatbu samozřejmě přispěla, ale mám pocit že si nemůže pomoct mi prostě něčím ublížit. Nechápu proč...
Cituji _veronique_: jak to chodí u vás, jestli máte dobrý vztah ke své mamči,svěřujete se jí a pod.
Já mám s mamkou dobrý vztah, spíš kamarádský, moc se nehádáme a ve spoustě věcí spolu souhlasíme, akorát se jí moc nesvěřuju. Teda řeknu, co je novýho, zajímavýho, ale že bych s ní probírala svoje osobní problémy to ne, ne že bych nemohla, ale prostě asi k ní nemám zas až takovou důvěru (teda aby bylo jasno já se takhle nesvěřuju nikomu ) Mně to takhle vyhovuje a jí evidentě taky, neboť si zatím nestěžuje
S mámou mám dobrý vztah, vždycky jsem jí všechno mohla říct. Od určité doby jsme se ale hrozně hádaly, mohlo za to víc věcí...každopádně nám 100% pomohlo to, že jsem se odstěhovala...teď se v podstatě vůbec nehádáme, když se vidíme. Nevím ale, kam by to až došlo, kdybych se tenkrát neodstěhovala...
Cituji _veronique_: Teď mi raději zase říká že ví jak se cítím,že to stejné ji dělala její matka.
Obě si přečetěte knihu "Miluj svůj život od L. Hay" a pokud obě budete chtít, snad vztah zlepšíte.
Ty mrkni na knihu Čtyři dohody a nic si neber osobně.
Naprosto tě chápu. Hádáme se skoro každej den. Nejvíc mi vyčítá že doma nic nedělám což rozhodne není pravda. Příjdu ve tři ze školy a doma dělám co se dá. Vždycky když příjde z práce má vynešeny koš, uklizenou kuchyň, starám se o měnšího bráchu..a je toho víc..ale to jí asi nestáčí před čtyřmi lety jsem začala tančit..a za celé ty roky jsem se nedostala jediného povzbuzení..přitom když je někde s přátely chlubí mnou jak tancuji a jak jim mám ěco ukázat. To že jí říkám že ji nenávidím dělám docela často, jenže ona se pak rozbrečí, dělá uraženou a já se pak cítím tak zatraceně zle že se jí musím jít omluvit..těším se až vypadnu na vejšku
a strašně závidím těm co můžou mamce říct vše..už jsou to dva roky co jsem se poprvé vyspala s klukem a prostě jí to nemůžu říct :/
Nápodobně. Matce jsem se nikdy s ničím nesvěřovala. Obě máme úplně odlišnou povahu.. ona je cholerik a já po otci flegmatik, její chování mě děsně vadí. Všechno musí být podle ní a všechno musí být tak jak chce ona..což se projevilo bohužel i na mém jméně Každopádně se plánuju odstěhovat a případně přejmenovat. Pokud bude mít s tím problémy, přeruším kontakty
No já mám s mámou příšerný vztah. Radši jsem na intru celé víkendy sama než abych musela jezdit domu za ní. Má schizofrenii a chová se jak magor, inteligence 5ti letého dítěte. Nedá se s ní normálně bavit, nic nepochopí, pořád opakuje stejné věty jak robot. Možná si myslíte že jsem hnusná, ale kdo nezažil nepochopí...Už se těším až dostuduji a začnu SVŮJ život.
Veroniko,
nápodobně...Prožívám něco podobného a to mojí máti bude 82 let...Výchovné pokusy ještě nevzdala, co zažíváš, je normální.
M.
Máme dobrý vztah mám jí strašně ráda i když mě někdy nehorázně vytáčí a naše hádky stojí za to.. to je pak táta chudák když to musí poslouchat
já jí skoro 3 roky neviděla a vůbeec mi nechybí a su ráda taková potvora jestli budu po ní a takhle zblbnu z chlapa tak to si radši hodím mašli než pak dělat ze sebe chudinku
S mojí mamčou vycházíme myslím si,že celkem dobře Jo,někdy se rafnem,ale většinou se jí omluvím já nebo ona mě Nemáme to tak,že bysme byli jako nejlepší kamarádky,ale myslím si,že máma je pro mě jedinej člověk,kterýmu můžu říct fakt vše,aniž by se ke mě otočila zády
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.