V srpnu mi zemřel taťka a pořád se s tím nemůžu srovnat.Marta Jandová v jednou rozhovoru řekla,že se smrtí rodičů se vyrovnat nelze.A něco na tom bude,ale přesto nelze žít stylem,že se budete do konce života akorát trápit.I když život s ním byl samé trápení,slzy,bolest,ubližování přesto to byl taťka.Přítel mi strašně pomáhá se vším,ale přesto bych mohla denně brečet celý den.Snažím se na to nemyslet a když už tak se snažit překonávat a s úsměvem říct,že se má někde dobře a hlídá nás stále jako jedna z hvězdiček.Ale přesto nevím jak zvládnu letošní Vánoce když nemůžu jít ani na hřbitov.Přijít tam a vidět jeho jméno,fotku..Když si představím,že nebude někdy na mé svatbě,mé děti nebudou mít dědečka,že neuvidí jak sem šťastná je mi ještě smutněji..
Budu ráda za každé rady pro všechny kdo si tím prošli,procházejí jak se s tím srovnat a naučit se žít život bez toho,že bysme denně museli 1000krát přemýšlet proč se to muselo stát...