Jak se od někoho dokázat odpoutat?

U mě to tak zatím vždy bylo, rozchodu jsem nikdy nelitovala.

Mně to jde samo.

Každý je nějáký. Někdo se zbytečně trápí v nefunkčním vztahu a jiný to ukončí při prvních problémech.

To si zase nemyslím, ale pokud jeden ztratí důvěru k druhému, tak to mi přijde závažné dost. Od toho se totiž potom odvíjí vše ostatní. A je těžké, znovu začít věřit - aspoň pro mě teda. A já tedy zakladatelku naprosto chápu, asi proto, že jsem zažila to samé co popisuje. Někdy zkrátka není východisko, i když oba chtějí tak není.

Nemusí no, ale když jsem tenkrát od něho odcházela, říkala jsem si že raději budu sama, než tohle. Nemusím být přeci ve vztahu který stojí za ***** jen proto, abych nebyla sama.

Tak to máš dobré... tak třeba já už jsem rok sama. Za tu dobu jsem poznala spoustu nových lidí, ale zatím jsem nenašla nikoho, do koho bych se zamilovala, kdo by mě přitahoval a zároveň aby to byl člověk ke mně kompatibilní a abych si s ním dokázala představit budoucnost, někdo, kdo by mi za tu všechnu námahu a budování stál a u něhož bych věřila, že to už je vztah do konce života.
Pro mně je to hledání a budování vztahu už čím dál větší věda

Protože jsme to podcenili, přechozený vztah, zpohodlněli jsme a přestali na vztahu pracovat.. Vím, že to byl ideální člověk pro společný život, pro rodinu a děti, úžasně jsme si rozuměli, ale potkala jsem ho moc brzo na to, abych i po těch šesti letech chtěla založit rodinu, vzít se.. Takže to vlastně nikam nesměřovalo a nechtěla jsem dopadnout jako spolužačky, který si svoje dětstký lásky berou jenom kvůli tomu, že s nima už jsou přeci tak dlouho, když jsem na to nebyla připravená.. Prostě jsem to riskla, šla do neznáma, a přišla o skvělýho kluka.. Asi jsem si i přestala vážit toho, co mám.. No nic, teď jsem v jednom nefunkčním vztahu s člověkem, který za to nebo spíš o to tolik nestojí, a já si aspoň můžu uvědomit priority. A třeba byl můj ex moje životní láska, třeba se k sobě někdy v budoucnu vrátíme, co já vim. Ale tuhle změnu jsem potřebovala udělat, prožít to co jsem prožila, změnila jsem postoj a uvidíme, co život přinese. Ničeho nelituju, některý zkušenosti si člověk prostě musí odžít, změní ho to, a já tohle potřebovala jako sůl..

Přesně tak to mám já. Někdy je to zoufalství, když potkám skvělýho kluka, který by se ke mně toereticky perfektně hodil, ale prostě to není ono. To se mi stalo několikrát, buď mě tolik nepřitahoval, nebo neměl smysl pro humor (myslím tím takový jako mám já, a bohužel v tomhle ohledu budu mít asi vždycky problémy..), nebo se mi zdál hloupější než bych si představovala.. Mám šílený nároky a sama mám spoustu chyb, takže je to skoro smrtelná neřešitelná kombinace.. A když konečně takovýho člověka potkám, držím se ho zuby nehty, jako třeba teď současného. Ale bohužel v tomhle případě to je asi marný boj, fakt je to všechno někdy na hlavu.. Asi bych měla být chvíli sama, i když se toho bojim.

holky, když jsem zakládala tohle téma před pár dny.. byla jsem vážně zoufalá a nevěděla kudy kam.. věděla jsem, že s partnerem to prostě dál nepůjde, i když ho mám moc ráda, ale nedokázala jsem si představit tu náhlou změnu.. Najednou být sama a celý život by se otočil o 180°..
Když mi kamarádka radila ať si najdu někoho jiného, ať je pro mě jednodušší odejít, tak jsem řekla ani náhodou, že bych to nedokázala, že si to neumím ani představit, protože na nikoho jiného nedokážu ani myslet...
Stačilo pár dní a je vše jinak S partnerem jsem se zatím sice ještě nerozešla, ale na někoho jsem prostě narazila.. bylo to nečekané, neplánované, ale prostě fajn Je to někdo s kým si zatím jen píšu.. viděli jsme se pouze jednou a moc si toho neřekli, ale věděla jsem, že ho musím vidět znovu (což se mi zatím nikdy nestalo).. Zatím jsme se nesešli, ale psát si s někým, kdo má zájem mě více poznat, je prostě fajn A nemám z toho ani špatné svědomí vůči partnerovi, což je pro mě jasný signál, že je nejvyšší čas to skončit.. Už jen najít tu nejlepší chvíli na to, to udělat..
Takže holky, které jste v podobné situaci jako já, nezoufejte Když na nic nečekáte a myslíte si, že nevíte, kam dál... se něco (někdo) objeví, co vám otevře oči Mně se to stalo a teď už jen udělat ten poslední, závěrečný a nejdůležitější krok k novému (snad lepšímu) životu...

Reaguji na baloney:
Držím palce!

Ano, tak to chodí.

to je dobře, dáváš mi naději.
Jsem ted dost zoufalá z toho co mi proved jeden lhář..

Reaguji na Adka: děkuji
Reaguji na myself: vím, jak ti je.. věř, bude líp.. taky jsem před pár dny vážně nevěděla, co budu dělat a hlavně, jak to mám udělat.. Nevěřila jsem těm řečím o tom, že když se na nic nečeká, tak se NĚCO stane.. ale ono se stalo není to o tom, že bych hned myslela na další vztah, to ani sama nechci, nepřemýšlím nad tím, co bude, jen si užívám toho, co mě teď potkalo Vážně nezoufej.. nikdy nevíš, na koho kde narazíš držím palce

Děkuji za podporu,budu se snažit.ale je to těžké,když máš ráda a věříš a najednou se dozvíš tak hnusný věci,že tě to položí na zem.no víš sama..snad rychle zapomenu a potkám někoho nového. Ty dej vědět,až se sejdete.

Reaguji na myself: Vím, jaké to je někoho milovat, ale vědět, že dál to fungovat nebude...
Sejdeme se možná už dnes večer...

Reaguji na baloney:
no tady je to o něčem jiném.je to složitější ale věřím,že víš každá z nás si nejspíš něčím podobným prošla.tak držím pěsti ať se rande vydaří

Já taky. A na to, aby to už nebolelo a bylo mě to "jedno"... Vím, že to není on, že to nemá smysl, už jsem se i odstěhovala. jenže on si myslím, že mě ještě nějako přesvědčí a jak je mi to líto, motám se v tom...

Jo, vím, že to v něm není, že je prostě takovej a nezmění se a že mě to takhle nevyhovuje, a proto jsme se s ním rozešla a přesto mi je to líto a tajně doufám, že přeci by se probrat mohl... Což je rozumově samozřejmě úplný nesmysl, ale citově se mi nedaří se odpoutat úplně to utnout...

A teď to ještě zvládnout v praxi.. Jdu do toho..