Jak se smířit s nezájmem otce?

první krok jsem udělala já...zavolala jsem mu a pozvala ho na pivo ale musíš tomu dát čas...hlavně se s tím sama srovnat a snažit se ho pochopit...s mým tátou to bylo opravdu těžký..jednu dobu jsem ho nenáviděla ale pak jsem si řekla, že si musím udělat v životě pořádek a srovnat se se vztahem k tátovi tak jsem na tom začala makat a teď jsme v pohodě ...

Já bych ti ráda dala nějakou lepší radu, ale jediný, co můžu říct je, že to chce čas.
Naši se rozvedli, když mi byl jeden rok, protože mamku podváděl a ještě se u toho natáčel. Mamka ho vykopla, a on se se mnou pak neviděl, protože jsem na to byla moc malá. Když jsem měla 3-4 roky, tak se s mámou domluvili (nevím, kdo to tehdy inicioval), že by mě mohl vzít někam na výlet. Tak mě vzal jednou, dvakrát do ZOO a tím to haslo. Pamatuju si, že slíbil, že mě někam vezme a já jsem pak na něj marně čekala. To se nesčetněkrát opakovalo.
Pak přestal platit alimenty, tak jsme to s mámou řešily soudně a kvůli tomu jsem se s ním musela sejít v 11 letech u soudu. Asi čekal, že se mu vrhnu kolem krku. Vzal mě a mamku do cukrárny, ale zmzlinou mi ty roky nezájmu opravdu nevynahradil. Nevěděla jsem ani jestli mu mám vykat nebo tykat, jak mu říkat. Byl to cizí člověk. A tím pro mě zůstal. On má ještě další tři děti a tuším, že s těma se stýká. Nejvíc podivnej je fakt, že vychovával holku, která není jeho. S její matkou se seznámil již v jejím požehnáném stavu, a protože si to s ní maloval růžově, tak se nechal napsat jako otec toho dítěte. Ta holčina to ani neví. A ani nevím s úplnou jistotou, jestli je to pravda, ale říkalo mi to víc lidi. Ono je mi to celkem fuk. Každopádně ta holka mě před lety kontaktovala (ani nevím, jak mě našla) a chtěla, abych se s "taťkou" sešla a že ho to mrzí. Tak jsem jí napsala, že na to si měl vzpomenout dřív a kdyby ho to mrzelo, tak by se sám nějak ozval. Já už jsem o setkání s ním nestála. Tehdy mi bylo 15 a já už se smířila s faktem, že otce prostě nemám. Vychovávala mě máma a prarodiče a ty bych nevyměnila za nic na světě. Mám štěstí, že mi dědeček v podstatě nahradil otce. Musíš si říct, že ti za to ten člověk nestojí. Protože on opravdu nestojí za nic, když se nezajímá o svoje dítě.

No já se s otcem vídala cca do 17 let, ale běda jak jsem měla vlastní názor. Teď jsme na tom asi tak, že si napíšeme email k Vánocům (z mojí iniciativy), dlouho jsem nevěřila mámě, co mi o něm řekla (nepomlouvala ho, spíš mi to chtěla vysvětlit). Ale on se relativně brzy projevil sám a přibil xkrát hřebíček do rakve.
Ale hlavně tvrdil, jak mě má pořád rád a jak jsem nevděčná - lži.
Bohužel jsem na rodinu fixovaná, takže i přesto přese všecko ho mám ráda jako otce, i když asi to vlastně ani nezaslouží, ale tím to taky končí.

Takže k tvému případu - člověk který tě nechce, nemá k tobě vztah, si nezaslouží tvou pozornost. Určitým způsobem se to srovná, až si najdeš přítele - to neznamená, že na něm budeš závislá, ale bude ti dávat lásku a ty na otce skoro, nebo alespoň částečně zapomeneš. A co ty víš, třeba bude mít přítel super taťku, se kterým se sednete a bude pro tebe svým způsobem on rodina.

nemám co dodat, perfektní příspěvek.

Zkus navázat konakt, buď se přesvědčíš, že za to opravdu nestojí, nebo se zadaří a budeš mile překvapená. Dá se říct, že nemáš co ztratit, alespoň budeš mít jistotu a nebudeš nad tím do budoucna tolik přemýšlet.

Taky všechny tyhle "povinnosti" převezme můj brácha.
Souhlasím s holkama v tom, že není dobré se za každou cenu snažit navázat vztah. Například můj táta ho se mnou jistě už nenaváže. Během toho rozvodu prohlásil, že když jsem se tedy takto rozhodla už nejsem jeho dcera......Sice mi bylo jen 14 let, ale stačilo mi, abych si uvědomila, co je to za člověka.... Neplánuji mu psát, ani se snažit dát vše do pořádku. Mám teď kolem sebe skvělé lidi a nijak nestrádám.....

Ano jsou i případy, kdy by otec zájem měl, ale z nějakého důvodu nesmí dítě vidět, ale když se podíváte například na pořád Pošta pro tebe. Je tam tolik dětí, které chtějí vidět tatínka, protože ho nikdy neviděli a máma o něm moc nemluvila a oni strašně touží ho poznat. Nemohu říci v kolika případech jim to po pořadu vydrží a kdy to skončí, ale většinou pošťák Honza najde zarostlého alkoholika, který se topí v dluzích a v televizi má strašnou výmluvu jak o to dítě vždycky stál..Kdo stojí o své dítě a miluje ho, tak se stará a je mu vždy na blízku. A většina matek si naopak přeje aby se otec zajímal a není důkaz zakazovat. Můj táta mámu týral a stejně mu máma dovolila mě brát na víkendy a on se o mě zajímal. Akorát jeho přítelkyně mě neměla ráda a tatík se na mě vykašlal..Za tu zkoušku nic nedáš zkusit s ním zajít na kafe aby jsi mu ukázala, že máš zájem a pak je řada na něm. A když to nevyjde, tak se tím přestaň trápit, protože se utopíš ve smutku zatímco on bude žít svůj život normálně dál.

Eleanor Woods napsala perfektni příspěvky k tematu.

Ja jsem na to přišla bohužel dost pozdě - dlouho jsem se trapila,
zatimco si “tatinek” užíval života.
V minulem roce umrel, ale to uz pro mě nic neznamenalo, tato kapitola
byla z me strany uz davno uzavrena.

Reaguji na rosien:
Můj otec nebyl u žádné moji významné životní události jako maturitní ples a svatba...
Svatba byla na úřadě a a cesta od dveří k oddávající, tak krátká, že si snad ani nikdo nevšiml,
že mně nevede otec...ale ženich...

Já měla před svatbou více starostí se sebou, byla jsem ještě 4 dny před svatbou v nemocnici ( komplikace těhotentví ) a pan primář mně nechtěl propustit, na mojí vlastní svatbu....[cry]
Svatba byla v Praze, 400km od města kde jsem byla v nemocnici...
Když jsem primáře nakonec uprosila, tak jsem byla šťastná, že jsem na svojí svatbě přítomna aspoň já, jako nevěsta...

Otce může v těchto zásadních situacích nahradit bratr, strýc, někdo blízký. Myslím, že ani nemusí být příbuzný, hlavně aby to byl milý, slušný a Tobě blízký člověk.