Jak začít znova.

A dokážeš mu odpustit? Odpustit tak, že o tom nebudete mluvit, nebudeš mu to furt předhazovat v každé hádce, apod.?

Pokud ho miluješ a chceš s ním být proč mu neodpustíš a nepřekousneš své EGO? Jde to ,stačí jen opravdu chtít. Pokud mu budeš stále něco předhazovat a vyčítat co se stalo tak to fungovat nikdy nebude. Holt se stalo, ale nevěra přeci není konec světa.

Je mi 31 let a nenávidím se, že sem si nedokázala udržet manžela.
Nech toho... to přece není žádná tvoje vina ani selhání.

Tvůj manžel prostě udělal chybu, je to jenom člověk. Jestli je jinak hodný a miluje tě a ty bez něj nemůžeš být, tak mu zkus odpustit. Pokud to dokážeš a dáš mu druhou šanci, můžete být zase spolu.
Jo a není to tvoje chyba, prostě se to stalo. Pokud to byla nárazovka, ber to jako jeho selhání, co s tím můžeš dělat? Toho druhého si nemůžeme dát na řetěz, ani nejsme zodpovědní za to jak se chová. Když to s ním zkusíš znovu, brzo poznáš, jestli to byl jen jeho omyl, který už nehodlá opakovat nebo jestli je schopen opakované nevěry..

zrovna takhle bych to neformulovala, ego je celkem podstatná věc k tomu, aby si člověk sám sebe vážil...
Ale jinak ano, pokud to byl jen úlet, sám toho lituje, zkusila bych to přejít s tím, že bych mu dala důrazně najevo, že to bylo poprvé a naposled

EGO není vůbec nic , to je právě ta horší část nás , co tak všechno brzdí a komplikuje a s vážením si sebe sama nemá vůbec nic společného.

může být, třeba to chápeme každý jinak... když řeknu - překonej své ego a přestaň se urážet kvůli každé kravině, ok, můžu na tom pracovat.. když řeknu - překonej své ego, když tě podvedl, tak prostě ne-e, to není o egu

Záleží, co to bylo za nevěru... Jestli ve stylu útěku od problémů ve vztahu (nerozumíte si v sexu například) nebo ve stylu úletu a ve vašem vztahu to nic neznamená, stále se máte rádi. První případ je na nic, tam by ten rozchod asi měl smysl, ne kvůli nevěře, ale protože odlišné potřeby se často řeší velmi špatně, tam často není kompromis možný a může to vést zase jen k dalším útěkům. Ten druhý případ bych rozchodem neřešila... To se může stát i největší světici, třeba i tobě, i když si říkáš, že bys to nikdy v životě neudělala, a je opravdu škoda kvůli tomu ničit dlouholetý vztah... Ale asi je to o přístupu, jak moc je pro tebe věrnost důležitá, co to pro tebe vlastně znamená. Já si osobně myslím, že to neznamená celkem nic, když je člověk druhému věrný, stále ho nemusí opravdu milovat a hezky se k němu chovat. Může to klidně znamenat, že je prostě víc asexuální než druhý... Věrnost je hezká, je to super, když funguje, ale jsou důležitější věci v dlouholetém vztahu. Navíc podle mne stopro věrný není téměř nikdo, protože ona myšlenka na jiného může být často pro druhého bolestivější než ten holý sex. A kdo někdy na někoho jiného nepomyslel, nebo se alespoň nerouhal, jestli není jinde tráva zelenější. Myslím si, že obecně se věrnost dost přeceňuje a lidé se často ohání tím, že jsem věrný=jsem dobrý manžel/manželka. Ale ono to není vše. Z tvého psaní jde cítit, že ten vztah byl opravdu silný, na druhou stranu mi přijde, že ty sama tam vnímáš nějaký problém, když píšeš, že ani manžela si nejsi schopná udržet... Proč to takto vnímáš jako své selhání? Trochu z toho čtu mezi řádky, že je tam ještě jiný problém.

Víš že po dostavění domu je jedna z nejčastějších chvil kdy se manželé rozcházejí? Nedokáží si najít náhradu za práci a stres s budováním domu, naráz a hotovo a...každej hledá zábavu jinde...

Stalo se co se stalo, ještě jednou bych s manželem promluvila, proč a jak budete pokračovat dál...asi bych ještě dala šanci...osobně bych nad jednorázovým, náhodným sexem mávla rukou, nad dlouhodobým vztahem neee

tak nějak, nebudu se opakovat

Děvčata, já jsem mu to chtěla odpustit, ale zkoušeli jsme to několikrát a já vždy udělala hysterickou scénu a on mi řekl, že mě takovou nechce. Uplynul týden lehce jsme si psali a řekla jsem mu,že bych to chtěla zkusit znova a on mi řekl, atˇmu dám čas, že nad tím nepřemýšlel a dneska jsem zjistila, že se sní vídá. Takže je to zajímavé, když sem mu nechtěla odpustit, tak se snažil, běhal zamnou a když mu chci odpustit, tak on už nemá zájem. Takže na otázku proč mu neodpustím, odpovídám ano, chci mu odpustit, ale on už nemá zájem. Byla jsem vážně hysterka hrozná, a teď je mi hrozně, protože vím, že jsem to všechno zvorala a už to nemůžu vrátit.

Ty jsi ale byla "hysterka" až poté, co on tě podvedl, ne?
Víš co, odpuštění není o tom, že někomu řekneš: Udělal jsi to nebo tamto, ale to je v pohodě, já se přes to přenesu a nějak to zvládnu. Odpuštění je, když si řekneš, že to pro tebe není podstatné a nebudeš se tím trápit = vypustíš to ze své duše, aby tě to dál nezatěžovalo.

Jsem ráda, že tu někdo má na ego podobný názor jako já a nechápe ho jako nějaké zlo

Mě třeba ego nebrzdí ani nekomplikuje, ale naopak posouvá dál. Někdo tomu může říkat sebestřednost, já tomu říkám zdravý přístup k sobě samému Rozpustit svoji osobnost ve vesmíru nevidím jako klad, ale jako vzdání se své vlastní podstaty. Ale to jsme trochu OT.