V mém okolí, konkrétně u mého biologického otce, se objevila zajímavá situace, která mě přinutila se zamyslet, jak to člověk může mít s bývalými partnery. Otec se nedávno rozešel s mou nevlastní matkou a našel si jinou, novou přítelkyni. S nevlastní matkou jsou v kontaktu - to přítelkyně myslím tak nějak tušila. Teď ale otec přijal nabídku od nevlastní matky, aby jí vyrobil něco na zakázku, ale přítelkyni to neřekl, jen řekl, že má novou zakázku. Každopádně nevlastní matka by mu to prý snad měla zaplatit, ale zase tomu dal přednost před děláním věcí v novém bytě kde je s přítelkyní. Ona se o tom nějak dozvěděla, ani nevím jak. Hrála si docela na hrdinku, ale bylo vidět, že jí to vrtá hlavou. Prosila mě, abych mu nic neříkala, ale já mám chuť se otce zeptat, jak to tedy s nevlastní matkou má Ale nezeptám, je to jejich věc
Tak mě to donutilo zamyslet se, jak to mám s bývalými já. Kromě jednoho v kontaktu vůbec nejsme (a já o to ani nestojím), ale přátelstvím se to nazvat tedy nedá. Můj přítel třeba v kontaktu s bývalkou je, ale kamarádství to taky není.
Jak to máte vy? Dokážete se s bývalými kamarádit? A co váš partner? Tolerujete mu to? Nebo znáte někoho, komu přátelství klape, i když sou bývalí partneři?
Děkuju za sdělení