Nejsem praktická a popletu, co se dá

to chce odborníka, bo tohle asi není normální, každý čas od času udělá nějakou koninu, ale vzhledem k tvému předchozímu tématu bych nad tím zauvažovala
neuraz se, ale já být chlap, tak už jsem s tebou dávno rozvedená a žádám si o děti do vlastní péče

vosmajda
čo téma, to negativizmus...
na tvojom mieste si hľadám psychológa - neber to v zlom, len ako dobrú radu

matadi
Jaké téma myslíš?
A nepotřebuju ani prášky, ani rozebírání, to ani o samotě, ani v nějaké skupině, já prostě potřebuju, aby byla zavřená voda, a abych nemusela napravovat chyby a život nám plynul hladčeji.

vosmajda

to o té závisti,

co mám dělat proti závisti - bohužel z mé strany

A co má závist společného s tím, když je někdo popleta? No prostě mám jedno i druhé.

no právě, pokud se sebou něco neuděláš, skončíš jako opuštěná stará protivná závistivá baba
tímto ti přeji pěkný den

Tohle všechno už jsem, kamarádky nemám, ženské se se mou půl roku nebaví, nebo aspoň normálně nebaví, protivná jsem taky, závistivá taky a baba taky - ale babička ještě ne. Kdybych aspoň byla trochu praktická pro život, když už nic jiného. Doma se velmi snažím nemluvit už o trápení v práci, to víš, že už mě napadlo, že se mnou manžel už nevydrží. Ale ono to nejde vždycky, ono se to do té řeči připlete.

Mám ten samý názor.
Vosmajda by potřebovala někoho, kdo ji z toho vytáhne. To je strašně moc negace, co má v životě.

dělej se sebou něco, nebreč jen, že ti život nenadělil, je spousta knížek pro to, jak býl žena, lepší, dokonalejší, třeba Jordánová dobře píše, ale určitě bys v knihovně našla cokoliv nebo kohokoliv jiného, jedna knížka, nevím, kdo jí napsal se jmenuje Miluj svůj život,
nějaká ta terapie by taky bodla, dyť se nejedná o to, že bys musela jíst prášky, jde jen o to, jak si zvýšit sebevědomí a udělat ze sebe ženu - dámu

Jak se znám, tak bych potřebovala někoho, kdo by na mě pořádně zařval a něco velmi ošklivého, ono to po dobrém se mnou nejde, myslím, že laskavá psycholožka by mnoho nezmohla. Vím, že pokud mě někdy něco nakoplo k nějaké změně nebo činnosti, tak to bylo něco ošklivého, nemusí to být snad přímo řev, ale i něco zahanbujícího, co bych si za rámeček nedala.

matadi
Takové knížky a psychologické články mě baví číst, ale skutek nějak utek.
Třeba jsem četla knížku Člověče, neboj se.

třeba ti to tak vyhovuje a nemáš potřebu to měnit, jen si někde postěžuješ, vykecáš, obhajuješ svoje názory, víš, že to není dobře a říkáš si, jo, změna by byla dobrá, ale zatím mi to tak prochází

Jo, prochází, ale u ženských v práci už moc ne, taky by to mohlo přestat bavit manžela, a dceru už to se mnou velice nebaví. Vždyť jsem před 12 lety byla normální ženská, váhu právě akorát (teď jsem silná a v mládí jsem byla až moc hubená) a občas mi někdo vysekl poklonu, že mi to sluší. Pak se se mnou něco stalo a už nic není jako dřív. Ale to odbočuju od tématu, pár věcí jsem zkonila a popletla i v mládí, to byly kolikrát trapasy, to ostatní se přidalo až potom.

A o čem by jsi se třeba chtěla bavit?