Nejsem praktická a popletu, co se dá

vosmajda
No jo, ty musíš být výjimečná, co.

hellusha
Že mi vynadáš, mě nerozhází, protože útoky a rýpání na svou osobu snáším v práci denně. Den bez tohoto - to už ani neznám.

vosmajdo
jestli denně snásíš útoky na svou osobu nebylo by lepší se nad tím zamyslet a změnit se, aby jsi byla v životě šťastnější..jestli to samé slyšíš v práci a pak i tady, asi někde bude chyba a bohužel nejspíš v tobě..a žít pořád ve strachu, to musí být přeci hrozný...
na druhou stranu, myslim, že už to tady někdo psal, mi přijde, že si z nás děláš srandu, promiň....

vosmajda
Nepotřebuju tě rozházet, to zvládáš sama jen tím, že jsi. Jiní lidé by tolik byli vděční za život, nestěžovali si na blbosti, ale bylo jim osudem odepřeno tu zůstat a ty jsi tak nevděčná, je to hnusné.

vosmajda
Jestli Tě opravdu trápí špatná paměť, tak si piš upomínky do mobilu - už Ti to tu někdo radil - a fakt to funguje.
A jestli máš pocit, že se máš nejhůř ze všech, rozhlédni se kolem sebe ... Co třeba dneska, venku je docela zima - jestli budeš spát doma v postýlce tak dobrý, ne? Každej to tak nemá ...

hellusha
Nikdo tady netvrdí, že je toto životně důležitý problém. Já sama mám spoustu potíží v rodině, zdravotních postižení atd., ale přesto chápu, že může Vosmajdu její roztržitost trápit.
Toto fórum je tady proto, abychom si navzájem vyměnily zkušenosti, poradily si a třeba se podpořily.
To, že se tobě tenhle problém nezdá důležitý, ti nedává jakékoli právo se do druhého navážet a jeho problém bagtelizovat.

noranora
Jo, něco podobného si taky myslím, to bychom tu nemohly probírat ani třeba rtěnky nebo oční stíny, protože je to hnusně sebestředné a sobecké, a lidi jsou postižení, ochrnutí, a v Africe nemají co jíst. Jenomže zkrátka hellusha je alergická právě na mě, v práci to mám podobné. Někdo může o něčem mluvit hodiny, a mně se řekne: dost, to už jsme slyšely. Nebo téma jiné ženy je vděčné a to moje ošklivé a hnusné, jako bych za to mohla, že se mi kupí jedna nepříjemnost za druhou. Někdy se vám třeba celý měsíc prostě nic pěkného nestane.

Vosmajdo,
já vím, že si za to nic nekoupíš, ale já Tě vyloženě žeru. Vypsala jsem si na papírek tu pasáž o rozbitém hrnci se zelím, a o věcech, které se neměly stát a staly se...Mistrovsky řečeno.
Myslím, že tu máš i jiné fanynky. Drž se.
M.

vosmajda tu roztržitost bych tak vážně neviděla, víš, co je lidí, co stále něco zapomínají??...já tedy mám ten dar, že si všechno pamatuju a jak něco do hlavy dostanu, tak to z ní nedostanu, i když bych někdy byla ráda...můj muž říká, že mám hlavu zasycenu nepodstatnými věcmi, které on pouští z hlavy a dělá si místo na jiné...i když jsem si nyní po 15 letech pořídila diář, jednak jsem nechtěla být pozadu, ostatní vždy vytáhnou sešitek a pero a píšou si a já všechno držím v hlavě..nedávno jsme se přestěhovali a nějak jsem byla vytížená a začala jsem zapomínat - kosmetiku jsem vynechala, nikdy se mi to nestalo, nemyslela jsem na sborové akce, kdyby mi občas nehodily drobné info kolegyně, sama bych si nevybavila, že mám koncert..ale i s diářem jsem nyní došla na akci, která byla zrušená, protože jsem to vypustila...vždycky jsem si ze sebe dělala srandu, že si pamatuju, co kdo měl na sobě, když jsme nastoupili do prváku na gympl v první den školy, ale kde mám bačkory a brejle, to jsem nevěděla nikdy - ony se taky brejle bez brejlí špatně hledají...tradičně lidem okolo beru zapalovače, ani si to neuvědomuju, že je beru, naštěstí mne hlídají a už mi to nedovolují, abych si je cpala z roztržitosti do kabelky...jinak k té posedlosti tou kontrolou, jestli je vše zamčené a tak - tak to jsem měla asi 15 let a byla to legrace se mnou...všechno začalo, když sestra mojí profesorky nechala v bytě zapnutý zářič v koupelně, začalo hořet a ona vynášela svoje děti ven, zabouchly se jí dveře a miminko tam uhořelo - strašná událost..krátce poté jsem i já nechala svítit zářič, a šla na autobus...cestou mi to blesklo, že jsem ho nevypnula..od té doby, to mi bylo 16 let, jsem začala všechno kontrolovat a dělala jsem i takové věci, že jsem si pětkrát za sebou čistila zuby, protože jsem si nebyla jistá, jestli je mám vypucované - dokonce jsem si i pamatovala skladby, které mi při čištění hrálo rádio, zapisovala jsem si tyto úkony do jízdního řádu, totéž jsem dělala i se sprchou, do vany jsem vlezla třikrát, i když jsem dobře věděla, že jsem z ní právě vylezla a utírala jsem se - stejně jsem tam hupsla znovu....to ale během krátké doby přešlo, spíš to byla reakce na tu tragédii..ale zůstalo mi dlouho kontrolování vypnuté kulmy, sporáku, žehličky - to sleduji dodnes, žehličku pětkrát překontroluji, kabel odtáhnu co nejdále od zásuvky, sahám na ní, vidím, že je studená, ale i tak to zopakuji....zejména před dlouhou cestou toto dělávám a jednou, už je to dávno, jsem dokonce byla nachytaná na to, že mne můj muž vyzval ke kontrole přívodu plynu a já lezla do stoupaček a chtěla to provést a vůbec mi nedošlo, že plyn nemáme, že vše je na elektriku....od té doby, co mám dítě, to polevilo...v bytě nekontroluji nic, jen při zamykání si říkám, že zamykám a pak tahám chvilku za dveře, abych se ujistila, že je to zamčené...to jediné mi z toho bláznění zůstalo....a už jako malá jsem hodila oloupaný banán do koše a slupku jsem si slavnostně nesla k televizi....piš si, opakování matka moudrosti, mělo by se to zlepšit - a nezapomínej odškrtávat splněné úkoly...

Natýska
Ta příhoda s plynem je fakt nádherná

Jedna moje kolegyně před xx lety si sehnala pronájem. Byla fakt dítě přírody zvyklá jen na kamna na uhlí a plynový sporák. Když se jí ani po týdnu nepodařilo v podnájmu zapálit hořák, pozvala známého, aby jí poradil. A ten jí prozradil, že sporák je elektrický ...

Tak tyhle přírody musí Vosmajdě zvednout sebevědomí

Oprava: příhody

Natýska
To jsem se zasmála, s tím plynem. To je radost, když se někam nastěhujeme, třeba následujeme manžela, pak jsme doma samy a kominík se zeptá, kolik máme komínů, a někdo jiný, kde máme vodoměr, nějaký jistič a co já vím, co všechno, člověk je jak tele, přitom nikoho předtím nenapadlo mu to říct. Jednoho dne, pokud přežiju mámu, zdědím dům, ale já se toho bojím, myslím, že nejsem ani zralá na starosti s domem. Mámě přeju dlouhá léta, tak asi už budu přezrálá, a stejně budu jako tele.

Maria
Myslím, že mě chápeš. Jsem odmalička přecitlivělá na ty příhody, které se stát neměly, víš, byl tu hrníček, talířek, cokoliv, a ve vteřině je to zničené a ještě to tak smutně vypadá. Ten pohled je žalostný. V tu chvíli mi nejde o škodu, o peníze, jen nesnesu ten smutný pohled na to.

noranora
V pohodě, respektuji tvůj názor. Vosmajda na mě působí jako člověk, který si rád stěžuje a potřebuje to. Potřebuje tím poutat pozornost. Dostala spoustu rad, ale stejně si bude stěžovat dál. Není to první téma, které takto založila. Výše jsou i příspěvky uživatelek, které si její přístup pamatují z jiných témat. Nedělá to proto, že chce problém řešit a vyřešit, ale stačí jí ta pozornost, kterou tím vyvolá.To je můj názor, nemusí se všem líbit, ale já to tak vidím. Jediný přínos je, že mnoha se její historky a sloh líbí a baví se.
Btw. diskuse může být o čemkoli, nejen o vážných věcech, dělat si radost třeba diskusí o rtěnkách je fajn. Akorát mi přijde, že snažit se pomoct tady je jako házet hrách na zeď. Nemám ráda nevděčné stěžoválky, kteří mají jen výmluvy jak něco nejde a proč zrovna oni to mají tak těžké a nemůžou to a ono.

vosmajda posloucherj, Ty spíš budeš hodně citlivá na všechny ty karamboly, to se děje všem lidem, jen to tak negativně všichni nevnímají...trochu se nad to zkus povznést, zasměj se sama sobě...třeba já nejsem vůbec technicky zdatná, na všechno musím mít okolo servis, prostě jsem blondýna a občas jí ze sebe i hodně dělám, ono se to i někdy vyplatí..a pak svoje historky dávám v partě k dobrému a všechny bavím už tím, že umím sama ze sebe dělat srandu...na co bych měla vědět, kolik mám komínů, já na ně lézt nechci, ten, kdo s nimi bude něco dělat, si je snad umí sčítnout sám, ne?...jak ukážeš, že něco umíš, tak Ti ta práce zůstane...nepovažuji za nevýhodu být nepraktická, však on někdo to, v čem plavu, udělá za mne...tím se já netrápím...holka, já i z cesty vlakem umím udělat story do Bakalářů...když víš, že jsi nepraktická, deleguj činnosti na někoho jiného a jen to dozoruj a kecej do toho, když někdo něco pokazí, je to pak na něm..hlavně klid, o nic tak strašného nejde, hlavně se tím tolik nezabývej...víš, co já znám kutilů, co jsou hrdí na to, co všechno sami umí??...to jo, umí, ale na kolikátý pokus....