Nevěra

Ahoj Moni,

trochu jsem si přečtením tvého komentáře vykompenzovala dávnou zkušenost, velmi podobnou té tvojí.
Taky jsem přišla na nevěru svého táty náhodou, když mi půjčil na pár dní telefon a já jsem zaznamenala pár divných telefonátů. Najednou jsem si začala všímat spousty věcí, které do sebe zapadaly. Zjistila jsem, že má "pani" a rozhodně není tak svatý, na jakého si vždycky hrál. Nejprve jsem to řešila tím, že jsem se snažila vypátrat informace o "ní". Když jsem je měla, nejprve jsem jí napsala a pak i zavolala. Řekla jsem, že o jejich vztahu vím a že by vzhledem k rodinám, které oba mají, bylo lepší vztah ukončit. "Pani" se vymlouvala, koktala, nepřiznala. Proč by také měla, že...
Potřebovala jsem to někomu říct, odnesla to kamarádka. Tátovi jsem naznačila, že TO vím. Mámě ale nikdy. Také měla podezření, několikrát se mě ptala, pokaždé jsem se jí spíš snažila uklidnit. Mám za to, že bych ublížila hlavně jí, protože je to nesmírně hodný, citlivý a čistý člověk, který by ve vztahu s tátou měl být opečovávaný a nošený na rukou.
Dnes jsem za to strašně ráda, protože mamku už nemám a kdybych jí k té bolesti, která s nemocí přišla, přidávala ještě tuhle, se vším bych se dnes vyrovnávala ještě mnohem hůř.

Já tím rozhodně netvrdím, že jsi to mámě říkat neměla, vždycky je potřeba zvážit okolnosti, sama znáš rodiče nejlíp, víš, jaká je máma osobnost, jak tuhle zprávu zpracuje a jak se jí postaví. Já hlásám už dost dlouho, že kdyby se něco takového přihodilo mně, nesnesla bych pocit, že to ví mé okolí a já sama nosím pořád růžové brýle. JÁ bych to vědět chtěla. Moje máma by to nesla hůř, proto jsem se rozhodla jinak než ty.

Vláďa
Já se taky snažila pátrat, ale nepodařilo se, chtěla jsem to taky nejdřív řešit bez mamky, ale jelikož už nebydlim s rodiči ani v jednom městě, máme to od sebe 50 km, tak to šlo těžce...Vim, že jsem ublížila mamce, a hodně, taky by ji měl táta nosit na rukou a né tohle...Čekala jsem s tim 3 měsíce, pak už to bylo ale neúnosný, nejezdil domů, mamka se pořád ptala, taky to tušila, ale neměla, kromě podivnejch telefonátů nic, čim by si mohla být jistá....

A jaká je situace teď?

Vláďa
Přijede tak obden domů, je protivnej, mamka je z toho na prášky a já mám výčitky, že jsem to řikala..Hlavně se děsim Vánoc, budeme je trávit společně jěště s babčou a strejdou...Budu se muset hodně přetvařovat, abych nevybuchla....Nejhůř tu celkovou rodinnou situaci nese můj 12 letej bráška....

Tohle by asi stejně dřív nebo později muselo prasknout, asi i kdybys to mamce neřekla sama. Teď si to musí vyřešit hlavně oni dva mezi sebou. Ty sis tu situaci nevymyslela, výčitky by měl mít hlavně táta. Můžeš si třeba promluvit s tátou a říct mu, v čem tě zklamal.

Vláďa
To jsem chtěla, ale mamka se bojí, jak zareaguje, že mě navádí a tak... strašně se změnil a navíc do toho přišel i alkohol...fakt jak ze špatnýho filmu..... Mamka je na něj moc měkká, to já bych ho vyrazila!Jenže on ty výčitky NEMÁ!!!Dělá, že je vše o.k., že dělá vše na výbornou a jestli se jí to nelíbí, tak ať jde bydlet k babče....Jenže ta bydlí taky 40 km daleko, ve městě brácha chodí do školy, ségra maturuje, mamka má ve městě práci a babča bydlí na vesnici...Jde taky o peníze, mamka by to sama neutáhla....Prostě je to jedno s druhym a úúplně na ho......A táta to moc dobře ví.....

Karolyn,já se taky divím,že jsem s ním,a když kolikrát přemýšlím,co jsem vše zažila,tak by to bylo tak na dvě knížky a to by mi ještě asi půlka čtenářů stejně nevěřila a druhá půlka by mě ukamenovala i za mé chování ... No jo,takovej je život!!Uvidíme,jak to půjde dál. Ale každopádně můžu říct,že mě v životě už nemůže nic překvapit!!

No, jenom nekřič, aby ses nedivila. Ale každopádně už jsi toho zvládla tedy opravdu dost. Fakt. Dokud člověk o nějaké situaci slyší, říká si, udělala bych tohle a tohle, toto bych nikdy neodpustila, tohoto bych nebyla schopná...a pak najednou v té situaci seš a nestačíš se divit, co všechno jsi schopná udělat/odpustit. Nedá se to chápat, musí se to zažít. Já bych o té svojí lásce taky mohla napsat román, horší je, že už je to skoro 3 roky zpátky a spoustu zážitků a pocitů už jsem zapomněla!

Karolyn
Karolyn,vůbec Tě neznám,ale jsi správná ženská

pauvre
Děkuju...nápodobně!!!!

Když jsem to sem o sobě napsala, čekala jsem, že mě ukamenujete, že to nepochopíte...ale že tu potkám tolik holek s podobnými příběhy jsem fakt nečekala. Ani nevím, jestli mě to má těšit, páč to byl pěkný šmodrchanec v životě, ale určitě jsem ráda za to, že mě tu některé včetně tebe pochopily.

to je blbe.a smutne.jak su chlapi kvoli chticu a mladej pipine ublizit niekomu, koho vlastne milovali

Karolyn
Asi tak nějak podobně jsem si myslela,že mě tady lidi taky odsoudí a zatím nic,tak mě snad Karolyn chápou tak,jako Ty mě.....

t video je super
mě nejvíc vadí, když jsou do nevěr a podvádění zatahovaný děti, to už je to poslední

Určitě. A možná sem chodí i spousta holek, které si to jen čtou a našly se v tom, ale nenapíšou... Mně taky chvíli trvalo, než jsem našla odvahu sem přispět.
Jo, tak to máš pravdu, děti to pak odskáčou ze všeho nejvíc... Ale zase i v tomto případě znám víc ženských, který byly nevěrný a pak utekly s dětmi k jinému.

Já žádné video nevidím.

Moni- nevyčítej si nic. Kolikrát má člověk pocit provinění, který je naprosto zbytečný, protože by se na věc stejně přišlo. Třeba jsi mamince dala "předstih" zařídit nějaké věci předem - s majetkem a tk. Vím, že majetek není všechno, ale asi rodiče léta budovali a teď otec "roznáší". Neber to jako svoji vinu, jsi taky jen člověk. Prostě tdy těžko radit, ale nenes si do života trauma, že jsi něco zpackala. Jen jsi řekla pravdu. I to se velice cení.