Nezdravá jistota s přítelem

to bylo to první, co mě napadlo, když jsem si přečetla, co zakladatelku "trápí."

No, v tomto jsem se jednou už ku.revsky spletla

Nicméně k tématu - to je o povaze...mě třeba ta jistota dává pocit psychické vyrovnanosti, pohody a bezpečí....já tohle ve vztahu potřebuju, aby to byl takový můj pevný bod v životě a mohla jsem se bez starosti věnovat i jiným aspektům žití....aby ten můj partner nebyl středobod vesmíru, nechci k němu vzhlížet, celý dny v práci přemýšlet nad tím, jestli mi nezahýbá, jestli mě má rád, proč se pořád hádáme...
Prvně mi ta přílišná jistota taky nebyla po chuti, ale po čase mi došlo, že tohle jsem vlastně celou dobu hledala a to je to, co od vztahu chci....
Nutno podotknout, že to beru opravdu jen nako pocit, neb nikdy nevíme, co bude za týden, měsíc, rok...takže ta 100% jistota tam nebude nikdy a to je v pořádku.

Když jsme u toho, co to pro vás vlastně konkrétně znamená, vzhlížet k partnerovi...? Nejsem si jistá, že ten význam chápu dobře, používá to hodně žen a já to ještě nepochopila...já k nikomu nevzhlížím, ani k rodičům, nejbližším kamarádům atd - proč bych měla k partnerovi...mě to zní tak strašně "nadřazeně" to slovo...Říkají to i moje kamarádky...naopak já chci chlapa, kterého můžu označit tak nějak sobě rovného...prostě aby vznikla harmonie a oba měli ve vztahu stejné "pravomoce"...trošku mi to připomíná rodiny (a že jich jsou tuny!), kde je otec ta hlava rodiny a z toho se mi ježí všechny chlupy na těle

To není pravda Každý tě může opustit, možná ne ted, ale za pár let to může být úplně obráceně a ty budeš "s láskou" vzpomínat na to, jak tě kdysi miloval.

Jinak já tě celkem chápu, ale dělat se s tím nic moc nedá. Holt bud ted budeš spokojená s tím co máš anebo ho vyměníš za "lákavější" model. Nikdo ti dneska neřekne jestli toho budeš časem litovat anebo ne. Nikdo ani nemůže říct, že ten "jistý" kluk bude pro život skvělej. Třeba ne, třeba bude mnohem lepší ten "nejistý". Nedá se soudit, budeš se s tím muse srovnat sama. Život je krátký a jenom jeden /tedy jak pro koho/, takže zvaž co v životě chceš a udělej to.

Reaguji na Ana20:
Kdysi my bylo řečeno, že s jistotou si člověk může vytapetovat
Každopádně ti přeju, aby sis uvědomila, co máš doma, a aby ti to nedošlo pozdě.
Nemyslím to špatně, jen, abys pak třeba nelitovala, až ti jednou odejde..

No...já si mylsím, že je lepší, když ona si je jistá přítelem, než aby si přítel byl jistý jí. Jak zpíval nějaký trapňoch, nevím kdo, ale věta je pravdivá..."v lásce totiž vyhrává ten, kdo má rád míň"

To zní, jako bys měla být v nějaké podřízené roli, vid? Spíš se tím asi myslí vážit si ho...

Reaguji na Dasule:
Naprosto souhlasím! Taky to mám tak. Už jsem měla pár ha.jzlíků, kteří mě akorát využívali a určitě dováděli s jinýma. A právě proto taky něco takového hledám. Nesnáším, když nemůžu partnerovi věřit... Tiše ti závidím...

No svým způsobem ano, ale stejně to na mě působí jinak...třeba když je kluk hodný a nepodvádí mě, vážím si ho za to, ale přišlo by mi divné říct, že k němu za to vzhlížím - proč? Já dělám přece to samé

No není co možná až takového najdu, tak jo poslední vztah byl super, ale nedopadl...ale mám na něj hezké vzpomínky a vím, že takto to jednou chci (ten vztah a pocit, ne že bych chtěla kopii bývalýho, takto to neberu

Jo a četla jsem výrok nějakého psychologa, že pro dlouhodobý a pevný vztah je spíše vhodnější aby byl muž ten, co má rád víc (ale s mírou samože, ale všichni víme, že vždycky ve vztahu má jeden, i když třeba "o trošku" rád víc...a navíc role se během vztahu mění - někdo to tu pěkně přirovnával k houpačce )

Chachá, to jsem měla taky To není zdravé a pak ani zákonitě takový vztah není zdravý.

Reaguji na Ana20:

Zažila jsem oboje, příliš velkou jistotu i velkou nejistotu. Ani jedno není v pořádku, příjemný a ideální. Jeden vždycky miluje víc, ale ve vztahu jde i o vzájemnou úctu, která se v případě zakladatelky lehce může změnit v neúctu a pohrdání.
Teď ti radím to neřešit, a až se přistihneš, že ho pokoušíš a ponižuješ, pryč od něj, největší službu tím uděláš jemu, i když ho to třeba bude šíleně bolet.

Pro mě je to fakt, že můj přítel je (pro mě až neuvěřitelně, na jeho věk...?) chytrý, sečtělý, vzdělaný, ale také čestný a charakterní. A neskutečně manuálně zručný, šikovnějšího vrstevníka jsem snad taky neviděla. Takže ano, v tomto ohledu k němu vzhlížím.
Pak ale vím, že je to "normální" chlap, který nemá rád to, co chlapi rádi nemají a libuje si v tom, v čem i ostatní chlapi - a já to mám obdobně, stejně jako že oba se o vztah staráme stejnou měrou. A v tomto směru jsme zase rovnocenní.

a nemyslí tím třeba i holky, že to není blbec, který má svojí hrdost a nenechá se sebou zametat? Jako že jim vadí právě to, že je taková ta jistota, co si nechá všechno líbit? Tak bych to asi v téhle souvislosti pochopila.

jo holka je naivní si myslet , že si můžeš být něčím 100 % jistá.Aby to nebyla jen mylná doměnka z tvé strany. Já jsem si to taky kdysi myslela a jak rychle jsem byla vyvedena z omylu