Ahoj holky Přemýšleli jste někdy o sebevraždě, nebo už jste dokonce něco zkusili ?
PS. Já se opravdu zabíjet nehodlám Jen mě to zajímá
Ahoj holky Přemýšleli jste někdy o sebevraždě, nebo už jste dokonce něco zkusili ?
PS. Já se opravdu zabíjet nehodlám Jen mě to zajímá
Jo .. ale pokaždý si pak řeknu, že jsou kolem mě lidi co mě mají rádi, a že každá situace se dá nějak řešit ..a hlavně,jako většina holek co tady píše, fakt nevím jak bych se pokusila zabít a odvaha hlavně chybí.
Cituji Monus: ať si skáčou pod nákladní vlaky ve 2 hodiny v noci...
Ne - s tím taky nemohu a nechci souhlasit, jo jasně z hlediska sebevraha ten ať si skočí pod vlak,ale zase se musí brát ohled na strojvedoucího,který ten vlak ve 2 ráno řídí.......... a je v tom celkem nevinně,ne?
Přemýšlela jsem nad různými typy smrti ale nezabila bych se.Jen by mě zajímalo jaké to je prožít ale pak se vzkřísit Jinak pokud by jste museli umřít,jak by jste chtěli? Já asi prášky..
Cituji Monus: U takových sebevrahů si vždycky můžu hlavu ukroutit, když se chtějí zabít tak ať do toho netahají ostatní, nejlíp když tam skočí v ranní špičce... ať si skáčou pod nákladní vlaky ve 2 hodiny v noci...
Asi tak. Zrovna dneska jsem jela z Chodova směr Anděl a na Pražáku mě vyhodili s tím, že někdo skočil do kolejiště a že máme využít náhradní dopravy. Zrovna jsem pospíchala, takže fakt "pecka".
Ne,to je v pohodě - vím že jsi to nemyslela tak,jak to bylo napsáno. Taky si říkám, ať si skočí z Karlova mostu do Vltavy. Ne to je blbý vtip. Ale nějak se ta situace trošku musí odlehčit.
Já reagovala z pozice dcery strojvedoucího,vím co táta vyprávěl, co kolegové zkusili, co zažili, když jim někdo takhle skočil pod vlak, to není žádná sranda.A že to nejvíc psychicky odnese ten co řídí vlak,je svatý.
Nikdy a věřím, že na myšlenky na sebevražd u mě ani nikdy nedojde. Jsem přesvědčená, že je tisíc lepších řešeních než to všechno definitivně skončit. Ale mně se to říká, nedovedu si představit co tak hrozného bych musela prožívat, aby mě sebevražda vůbec napadla.
Cituji Blanche-Neige: Ano přemýšlela, už několikrát... naštěstí jsem se nikdy nedostala až k činu... když jsem si uvědomila jak by to bylo nefér vůči lidem co mě milují a já bych jim svým činem ublížila.
Přesně tak. A navíc jsem srab, asi bych to nedokázala udělat, i když.. Ne asi ne Bála bych se říznout, skončit, střelit, spolykat prášky.. Jsem posera
nikdy jsem o tom nepřemýšlela, alezasena durhou stranu sidovedu představit, že jsou lidi dohnáni do takové krajní situace, že se rozhodnout to jednou provždy vyřešit tímto způsobem...chápu, jak říkate, že je to sobecké vůči okolí..ale myslím, že člověk, který je na tom psychicky tak špatně, že sebevražde je podle něj jediné východisko...takhe skutečně neuvažuje...myslím, že ta jeho psychická bolest je tak velká...jak si málokdo dovede představit bohužel myslím, že s naší "krásnou" dobou takových lidí v zoufalých situacích bude stále víc....
Přemýšlela, ale né tak že bych to sama chtěla udělat Spíš jako co k tomu ty lidi vede, jak přemýšlí, jak se cítí atd.
často,ted už tak nějak vím,že to nejde-,mám dítě,které mě potřebuje a to je vždycky duležitější než od všeho někam utéct..
Také jsem nad sebevraždou přemýšlela, ale nikdy jsem nic takového prosvést nechtěla. Zdá se mi to jako velmi sobecký způsob "řešení" problémů. Navíc je spousta maldých lidí, které této činy páchají kvůli prkotinám. Fajn, chápu, že se v životě stanou věcí, které bolí, ale páchat sebevraždu třeba kvůli tomu, že se se mnou někdo rozešel mi přijde zcestny. Úplně nejhorší mi snad přijde, když sebevraždu spáchá např.rodič doma a nejdou ho vlastní dětí
Já osobně bych to asi nikdy nedokázala, pač jsem na toto srab (nedokázala bych to nebo bych se bála, že se mi to nepovede a zůstanu např.připoutaná k vozíků či jinak odkázaná na jiné) a myslím si, že vůči lidem, kteří mě mají rádi by to bylo nefér a dost by jim to ubližilo. A hlavně můžu být ráda za to jaká jsem a že se mám tak, jak se mám (je spousta lidí na světě, co se mají daleko hůř).
Přemýšlela a hodněkrát.. na základce mě šikanovali. Ale nikdy jsem se o to nepokusila a ani nedošlo k žádnýmu sebepoškozování či tak.. Na dětství a pubertu nemám moc dobré vzpomínky..
Reaguji na Lulu33:
Souhlas
Mě je takových lidí moc líto, musí být strašně zoufalí, když se k tomu odhodlají.
Naštěstí se mám tak dobře, že mě tohle nikdy nemuselo napadnout. Se sebevraždou nesouhlasím z toho důvodu, že mi to přijde hodně sobecké vůči lidem okolo. Kdyby se zabil někdo z mého okolí, tak bych asi stále přemýšlela, jak je možné, že se tak trápil a já mu nepomohla, nebo že jsem mu nestála za to, aby tu zůstal a podobně. Asi se člověk může dostat uplně na dno, když se na něj třeba všichni vykašlou, ale podle mě se vždycky dá najít náhradní řešení. Tátovi se takhle zabil kamarád - rodina se na něj vykašlala, čekala ho zima v dřevěné chatce, vyhazov z práce,.. tak na to asi neměl. Nejvíc mě děsí, když kolem maturit slyším, jak se mladý pohodový kluk zabil proto, že neudělal maturu. Bože, kdyť je to jen blbá maturita! Chudáci rodiče. A takových případů zbytečných je hodně.
A to s těmi vlaky a podobně je taky strašné, že do toho tahají jiné lidi. Jednak to způsobí nepříjemnosti v dopravě a druhak, je to vážně hrůza, když řidič ví, že vlastně přejel člověka a viděl ho u toho.