arrow
profile_image
zuzsar
od 25. 6. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Vím, že už je tu těchto témat víc, můj problém je ale malinko jiný, spíše psychologický. Jedná se o pocity před plánovaným mateřstvím. Protože je těhotenství už nějakou dobu hodně žhavé téma všude kudy chodím a kdo o něm nemluví tak proto, že už min. 1 dítě má, začínám být fakt zoufalá. Je mi 32, takže budu mluvit spíše k ženám okolo třicítky. Někomu se to možná bude zdát nepochopitelné, ale já nedokážu překonat strach z mateřství. Začíná mě to opravdu hodně štvát, pořád na to myslím, ale nemůžu si pomoct. Přesto, že je na to už vhodný čas (mám fajn dlouholetého přítele, budujeme dům, mám práci už jen na rok - záskok za mateřskou), nedokážu říct příteli, že už si při sexu nemusí dávat pozor. Zkrátka tu větu nedokážu vypustit z pusy. O těhotenství a dětech se bavíme pořád, ale když přijde řeč na nás, strašně znervózním a pak už se jen vymlouvám, že si to pořád nedovedu představit a bla bla bla.. Přitom už půl roku otravuji, že bych chtěla pejska a vše okolo dětí mě poslední rok hrozně dojímá (až k slzám). Vím, že teď už by to po všech stránkách šlo, ale zkrátka mi strach nedovolí se na to začít těšit. Děti určitě chci, přítel to ale celé nechává na mě a já jsem z toho všeho (těhotenství, porod, zodpovědnost) prostě příliš vystrašená. Měly jste to některé taky tak? A jak se vám podařilo to překonat?

arrow
profile_image
Issabell28
od 29. 10. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na zuzsar:
Taky jsem to tak měla, myslím si, že bát se, je úplně normální, člověk se totiž vždy bojí všeho neznámého.Pak jsem se jednoho dne rozhodla, že to zkusíme a vyšlo to hned napoprvé, pak když jsem si dělala těhu test a vyšel pozitivně, tak mi zase v hlavě běželo, jak to všechno zvládnu atd.Každopádně pak jsem to dítě uviděla na UTZ a uslyšela jeho srdce a to už jsem věděla, že pro něj zvládnu všechno na světě.

arrow
profile_image
Lauritta
od 18. 7. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na zuzsar: Myslím si, že jsi jen opravdu hodně zodpovědná žena (a to myslím jako kompliment).Ty obavy jsou myslím dané věkem a rozumem, soudím podle sebe, první dítě jsem měla ve 23, byla to pohoda, nic moc jsem si nepřipouštěla (ať už nějaké zdr. či fin. komplikace), druhá dcera se mi narodila ve třiceti po dvou letech přemýšlení, jestli druhé dítě ano (to už jsem všechny možné problémy, které mohou nastat řešila až přespříliš).

Cituji Issabell28: Každopádně pak jsem to dítě uviděla na UTZ a uslyšela jeho srdce a to už jsem věděla, že pro něj zvládnu všechno na světě.

Přesně tak, není co dodat.

Cituji Issabell28: člověk se totiž vždy bojí všeho neznámého

U mě to bylo naopak, bála jsem se spíše napodruhé, kdy už jsem věděla, co to všechno obnáší.

Cituji zuzsar: A jak se vám podařilo to překonat?

Jednoduše-já jsem člověk, pro kterého by život bez dětí byl prázdný, takže nějakou tu "oběť" ve formě porodu ráda přežiju.

Reaguji na zuzsar: Tak vidím jako bych to psala Já - letos čerstvá 30 a tlak baby boomu ze všech stran. Jsi na to možná líp než Já, že tě, už dojímají děti a vše kolem. Já bych mnohem radši toho pejska než dítě Stále ještě nemám "ten pocit" nebo potřebu mít dítě. Nehledě na to, že uřvané a nevychované děti beru kolem sebe (všechny moje kamarádky nebo známí kolem 30, už dítě mají) jako smrady, na které nemám nervy a nezvládla bych je vychovávat. Viz. tvůj strach z mateřství, že bych to nezvládla.
Taky pořád čekám, kdy mě to chytne, že chci mít dítě - mám vůbec obavu jestli to přijde.......

arrow
profile_image
monca114
od 19. 10. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Mě je 24 a strach mám trochu pořád (jsem už těhotná) ale ty obavy tam prostě trochu jsou. Je fakt, že jak to mimčo uvidíš na ultrazvuku a uslyšíš srdce, tak je to nádherný pocit a v tu chvíli je ti všechno jedno. A až se to narodí, tak to podle mě bude ještě silnější

arrow
profile_image
Raavenn mojeid
od 25. 9. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

21

Cituji lucie.black: Tak vidím jako bych to psala Já

Je mi 29 a začím mít strach. Z toho rozhodnutí dítě mít. A mám strach i z rozhodnutí dítě nemít..

Cituji lucie.black: Taky pořád čekám, kdy mě to chytne, že chci mít dítě - mám vůbec obavu jestli to přijde.......

nápodobně, ještě dva tři roky počkám, dám hlavě dovolenou, třeba to třeskne.. Já asi budu muset mít ditě OMYLEM, asi to rozhodnutí nikdy neudělám..

Reaguji na Raavenn: Jo, to si říkám taky, potřebovala bych aby neúčinkovala antikoncepce a otěhotněla náhodu. To, ale s mýma antik. kroužkama, které jsou fakt fest spolehlivé nehrozí.
Jenže to za nás nikdo nevyřeší, musíme se rozhodnout samy

arrow
profile_image
monca114
od 19. 10. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Jděte do toho. Je to nádherný pocit, když to uvnitř roste
Samozřejmě pokud je zde někdo, kdo si je na 100% jistý, že děti nechce, tak ne

Nikde není žádný zákon na to, že každý musí mít děti, takže pohodička nech to plavat a užívej si života bez nich

arrow
profile_image
Mirulka
od 21. 12. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Tak mě je 30 a mám stejný problém, nedokáži si to vůbec představit, přitom mám manžela, kterého miluju, jsme spolu už dlouho, ale nedokážu si představit mít děti, on se dokonce už bojí, aby to na mě vůbec někdy přišlo to mateřství nebo spíše pud.......spíše bych to vzala, kdyby mi také selhala antikoncepce, ale to rozhodnutí je prostě v nedohlednu....

arrow
profile_image
Patty
od 27. 9. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

VIP

A jakou používáte antikoncepci? Co zkusit přerušovanou soulož a nechat to osudu?

Vy dítě chcete, ale potřebujete otěhotnět "omylem". To je celá věda

arrow
profile_image
liz
od 11. 1. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Asi bych souhlasila s Patty. Já jsem se rozhodla, že chci mít dítě ve 23 letech a taky jsem ho měla. Byla jsem taky zodpovědná jako ty, nastudovala jsem spousty knih, ale všechno šlo vcelku hladce. Myslím, že by sis o tom měla promluvit s psycholožkou.

arrow
profile_image
Raavenn mojeid
od 25. 9. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

21

Hlavně ta třicítka strašně přiletěla, někdy mám pocit, že je mi pořád sedmnáct, že je ještě brzy.. Chtěla bych ještě deset let, ale to už je hazard.

arrow
profile_image
liz
od 11. 1. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Jak dlouho už to takhle máš?

arrow
profile_image
zuzsar
od 25. 6. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na Lauritta: moc děkuji za názory, to mi právě každý říká, že jsem zodpovědná a že nad tím moc přemýšlím. Taky si nedovedu představit děti nemít, život by byl postupně asi dost prázdný, porodu se bojím, ale to i zubaře… to určitě přežiju

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené