Co se týče studia byla jsem vždy spíš smolařka. Nastoupila jsem o rok později (narodila jsem se na konci června 1985), celé moje dětství se se mnou táhly nemoci at už fyzického či psychického rázu.Vychodit základní školu jsem zvládla více méně průměrně mívala jsem jedničky,dvojky. Jako střední školu jsem si zvolila vysněný obor všeobecná sestra. Už od malička jsem ležela v nejrůznějších anatomiích pro děti, zajímalo mě cokoliv spojené se stavbou lidského těla a chtěla jsem pomáhat lidem Snila jsem o tom,že až vystuduji budu jezdit na mise s lékaři bez hranic do rozvojových zemí. Už tehdy se mi rodičesmály, že to nikdy nezvládnu a přestanu fantazírovat. Na střední zdravotnické škole mě bohužel zradila páteř jakmile došlo na těžší fyzické práce měla jsem šílené bolesti tudiž jsem musela školu ukončit. To byl podnět pro naše že jsem opravdu neschopná,nic nedokážu tak mi vybrali další SŠ. Vystudovala jsem management obchodu, kolektiv byl postupem času perfektní ale nápln studia mě vůbec nebavila bylo to totálně mimo oblast mých zájmů ale zdárně jsem 4 roky přežila v roce 2006 odmaturovala. Mým velkým snem bylo zkusit se dostat na lékařskou fakultu. Zapsala jsem se kvůli tomu i do přípravného kurzu, půjčila materiály od kamarádky co studovala na gymnáziu. Doma mi ale naši říkali, že na to nemám bez vysokoškolského vzdělání a vůbec nikdo mě nepodpořil. Což jsem věděla ale přesto jsem to chtěla zkusit protože by se mi splnil největší sen. Bohužel jsem se nechala tak zvyklat i díky výživné masáži na snížení ega v kurzu (neustále nám dokazovali jak jako absolventi ze středních odborných na to nemáme, schválně nás vyvolávali k tabuli na látku,kterou jsme v životě nebrali a kterou jsme potřebovali spíše nejdřív vysvětlit, gymnazisté námi otevřeně opovrhovali). Nejsem silná osobnost přihlášku na VŠ jsem podala ale na zkoušky jsem nešla. Rok jsem vyplnila studiem anglického jazyka kde jsem si udělala Cambridgeské zkouškky. Příští rok jsem si musela dát přihlášku na "lehké" obory kde mě určitě vezmou, bylo to archivnictví. Studoval ho bratránek tak jsem musela i já k radosti všech jak to bude skvělé až to budu studovat taky a jak to musí být jednoduché když to tak zvládá. Já ale historii neměla celou střední školu, tudíž mi chyběl tolik potřebný základ. Tímto oborem samozřejmě nepohrdám mám svá oblíbená témata ale taky ho nemiluji na tolik,že bych od rána do večera musela ležet v odborné literatuře, jak se to u tohoto studia vyžadovalo. Každý rok byl nějaký problém ale podařilo se ho zvládnout za cenu obrovských nervů a vypětí celé prázdniny jak to vlastně dopadne jestli postoupím nebo mě vyhodí. Ted jsem ve 4. ročníku k dokončení studia mi zbývají 4 zkoušky,které jsou pro mě nepřeklenutelné. Nedokážu se naučit všechny události v raném novověku, 19 a 20 století. Ač se snažím připravit a učím se u zkoušky vždy zjistím že oproti vědomostem ostatních je to málo a na zvládnutí zkoušky nemám. Vždycky si sednu na potítko vzpomenu si tak na 4-5 řádků textu a konec. Moji rodiče to přičítají lajdáctví,nedokáží přenest přes srdce že mě zřejmě vyhodí po 4 letech bez titulu. Tatka už mi kolikrát v hádce i fyzicky ublížil. Mamka mi vykládá jaký jsem neschopný bl...c, že všichni už to mají jen já jsem parazit co saje peníze a podobně. V poslední době už to graduje opravdu do monstrozních rozměrů už prý tím terorem co jim způsobuju můžu i za opakovaný zánět a podobně. Opravdu někdy přemýšlím, že to všechno ukončím jen se strašně bojím co bude po životě následovat. Koncem června mi bud 26 let a můj život je absolutně nenaplněný, nemám kluka, nemám vzdělání skoro žádné přátele nic jsem nedokázala. Rodiče na mě každý den křičí, vyčítají a obviňují i z toho co jsem neudělala. Za týden mám poslední zkoušky ale už nemám vůbec sílu v tom pokračovat. Je mi stydno tam jít když už samotní přednášející se ptají co tady ještě dělám.
Když říkám našim že až si vydělám chci založit nadaci pro děti z válkou postižených zemí jen se mi vysmějí že jsem blázen, stejné je to s mojí dobrovolnickou prací pro útulek. Strašně ráda bych byla nějak prospěšná Stejně tak bych vám chtěla poděkovat, za čas věnovaný mému příběhu a poprosit vás o radu co dělat.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Rodiče mě nenávidí kvůli škole
Poslat SZ
Galerie obrázků
Reaguji na ILChazz: Protože jsou lidi, kteří nejsou tak silní, aby se vzepřeli rodičům. Protože každý člověk je originál a co se pro někoho zdá absolutně nepochopitelné, nesmyslné, divné, tak pro jiného je běžné chování, běžný postoj,...
Jinak fakt gratuluji těm dámám,co tu předvedly hádky jak malé děti ze školky! Dohadovat se, která vysoká je lepší, lehči, těžší,... Ach jo!
Uvědomte si, že každý se učí jinak - někomu jde učení ráno, někomu odpoledne, někdo se nemusí až tak učit, protože má třeba fotografickou paměť a někdo si to musí odřít...
A jak tu psalo, že historie se dá naučit... No já nevím, sic jsem měla dějepis na SŠ, na VŠ jsem nešla, tak si myslím, že našprtat se celou historii a co s čím souvisí, tak není zrovna lehké na zapamatování...
Za sebe můžu říct, že když jsem se učila předmět, co mě bavil na SŠ, tak to šlo daleko líp, než třeba ten,co mě fakt nebral - tam jsem se naučila a zapomněla. Prostě to, co mě nebavilo, to šlodo hlavy těžko a z hlavy krásně rychle.
SŠ není VŠ,ale učení je furt mučení 
Ze mě si kdysi dělala srandu stále "teta" - sestra babičky, že mám známky na ***, že jsem lína, atd. Vždycky dojela k babičce, kde jsem kvůli blízkosti školy bydlela, tak jsem to měla na talíři.
Osobně mě to naopak nakoplo, že ji ukažu, jelikož její rodina byla vždy něco víc, než ta větev od babičky... Bohužel ji dřív srazilo auto, než jsem ji donesla maturitní vysvědčení ze samýma....
Prostě mě to nakoplo - ty nepřejicí slova, atd. - ale rozumím tomu, že někoho dostanou ty slova dolu, málo sebevědomí, de facto ten člověk si pak sám sobě začne říkat, že je na nic, že nic nezvládne,... Jako jsou lidi, co při stresu jíst nemůžou, tak jsou ty, co naopak zase žerou,...
Tou poslední větou jsem chtěla říct, že každý jsme jiný a to, co platí na nás, tak u jiného platit nemůže. Takže srovnávat někoho podle sebe je kra.vina.
A říkat, aby nečuměla na omlazení a šla se učit - i mozek potřebuje přestávku. Viz biorytmus každého z nás. Určitě ten pojem znáte a jestli ano, tak určitě i víte, že se každému střídají doby, kdy se mu učí lip, kdy hůř...
Reaguji na tyweee:
moje slova. Slečny nepochopily, že každého tyto řeči nenakopnou, ale někomu se po jejich přečtení ještě přitíží...měla jsem takového přítele, tak vím.
Slečně co téma založila přeji ať se jí daří 
Reaguji na rabbitgirl:
Mimo téma - to je tady bohužel normální, že se tu kdekdo do každýho pustí, ale ono vynadat někomu není pokaždé to nejlepší řešení. Tohle dělá moje máma. Já ale nepotřebuju, aby mě seřvala, byt to myslí v dobrém a chce mě tím "nakopnout", ale radši bych, kdyby mě kolikrát jen vyslechla a měla trochu pochopení...
Reaguji na tyweee: naprosto souhlasím, tyweee názorně předvedla, že inteligence rozhodně nesouvisí se vzděláním, napsala tady mnohem smysluplnější a povzbuzující příspěvek, než všechny ty chytré "rádobyvysokoškolačky" před ní.
Reaguji na tyweee:
Jo, naprosto s Tebou souhlasím, přesně to jsem se snažila říct taky
Reaguji na Lilliana: já na tu zkoušku nešla díky všem co jste mě podporovali. Táta mě zase zbil. Málem jsem si zlomila nohu a rozbila loket. To už nemá vůbec cenu na té škole být za takových podmínek opravdu ne. A to všechno jen pro to že jsem si z večere nedochystala pár hadříků a vyšla bych později na autobus. Mamka mě hned obvinila že jsem kalkulovala s tím že nepůjdu a podobně
To je teda totální neúcta k rodičům, oni tě celou dobu živí a ty nejsi schopná ani dojít na zkoušku. Je ti sice 26, ale nestavíš se k problémům čelem a chováš se jako nějaký malý fracek, takže se ani nedivím, že ti táta naflákal. Normální rodiče, by už asi dávno holku v takovém věku neživili, a když ještě vidí, že na to kašle a ani nehodlá dostudovat, to je teda fakt obdivuju. Btw tak nevděčný "děcko" neznám, kdyby se aspoň dal použít ten výraz dítě, ale při představě, že tohle tady píše dospělá žena, tak mi zůstává rozum stát. Jestli od každého problému v životě zbaběle zdrhneš, tak ani nechci odhadovat, kam to dotáhneš. Takže moje rada, zamysli se nad sebou a odstěhuj se, protože zatěžovat dál rodiče, by bylo příživnictví a nic jiného. A začni konečně se svým životem něco užitečného dělat, protože takhle akorát mrháš svým mládím a penězmi a nervy rodičů.
Reaguji na whisper: já jsem na tu zkoušku byla připravená jít učila jsem se jen jsem si nenachystala bundu nic víc. No a mamka začala šílet že nestihnu autobus a tata mě za to zřezal tot vše. S rodičema jsem hned po nástupu na VŠ uzavřela smlouvu že jakmile budu pracovat se finančně vyrovnáme za cele studium. Chodím i na brigády doma pomáhám co je potřeba. Ale nevím kdo by byl schopen po takovém psychickém vypětí jít na zkoušku a udělat ji ještě k tomu úspěšně.
Já tomu nějak vůbec nerozumím. Vzít si bundu ze skříně je snad záležitost deseti vteřin .... nějak nechápu jaký je důvod začít hned šílet, že kvůli tomu nestihneš autobus? 
A řezat 26 letou ženskou, ač je to dcera, kvůli nenachystaný bundě?
Cituji ElsaHussein: jen jsem si nenachystala bundu
sorry to ti tak věřím že jsi chtěla jít. Nejdříve to tady celé dny řešíš zda jít nebo ne a pak se vymluvíš na bundu? začni být upřímná sama k sobě ....
