Rozdělování věcí (například potravin) ve společné domácnosti na moje a tvoje

Asi nejjednodušší by bylo začít vařit a péct (buchty, moučníky,záviny,..), aby se pořádně najedl, tím samozřejmě nemyslím, abys to všechno dělala ty, ale abyste se o tyhle úkony podělili, jednou ty podruhé on.
Rozhodně je od něj sobecký, že něco sní, co v podstatě není jeho a ani není schopný to říct nebo dokoupit, ale to je o tom, jak byl vychován..

Nebudu vyvolávat další diskuzi, ale tuto citaci musím opravdu podpořit . Lépe bych to nenapsala a mám naprosto stejný názor.

Tak buď je on takové nenajedené čuně, nebo se to tady už přehání..

To já si nemyslím, podle mě to spolu souvisí.
Vyjídat druhému jídlo a tím pádem se chovat bezohledně, se dá i s plným břichem, ale určitě ne v takových kvantech.

ano, to jsem přesně myslela minulým příspěvkem

že nemají chuť si vyvařovat neznamená, že by se neměli (ve svém vlastním zájmu) stravovat vyváženě. a nikdo neříká, že vařit musí jen ona, naopak v dnešní době je normální, že partneři se o vaření (a jiné domácí práce) dělí, pokud oba pracují

přesně, taky mám ten pocit

Víš, možná máš pravdu.. ne, že bych až tak nechápala podstatu..
Jen si takové soužití dvou lidí dlouhodobě neumím představit a snažila jsem se poradit, podobně, jako bych se snažila poradit "našim mladým". Tam to naštěstí není třeba. Funguje normální domácnost, zdravě se vaří a bitky o lahůdky ze špajzu fakt nee.. Pokud je takové chování mezi mladými páry vcelku normální a běžné a já jen nechápavá nebo se pohybuju v jiném prostředí, tak fajn, mizím z této debaty. Nechci nikomu šahat do svědomí a tím třeba prudit.?.

Já také přispěji k tématu. Třeba to k něčemu bude. Bydlím s rodiči a sestrou. I přes to se stává, že si něco koupím, protože na to mám chuť a těším se na tu věc celý den. Potom přijdu do lednice a tam polovina potraviny pryč. Tatínek nevěděl, co to je, tak musel ochutnat ..nebo ta výmluva: " Já myslel, že už to nechceš (druhý den)"..
Řeším to tak, že když mám vyloženě na něco chuť a nechci, aby mi to někdo snědl, dávám si to do pytlíku. Rodina ví, že to co je v pytlíku, je buď na svačinu nebo moje. A je klid.

vyjímka co chápe,že mít doma chlapa znamená uvařit on 100kg velký chlap na mrkvi s nízkotučným tvarohem nevyžije.......což dnes je asi pro mnohé velké překvapení a pak údiv nad sežranou lednicí čímž nemyslím mladíky v růstu - bakalářky bratr ti žerou prostě všichni a všechno na vagony a některé to časem přejde.

Slečno zakladatelko, vaříš tedy večeře? Vzhledem k finančním možnostem? Všechny ti tu radí ho pořádně nacpat dle možností echt českým jídlem nebo něčím zdravějším, ale nacpat ho a pak by snad už neměl takovou potřebu sníst vše. Nevšimla jsem si, že bys tu někde na tohle reagovala. Jestli jsem se přehlédla, omlouvám se.. A že je to sobec? To teda jo. Zažila jsem to a nešlo o mě, ale o děti.. A to je teprve hnusné H.

Tak si dej do ledničky nějakou krabičku a zavři si tam jídlo, které nehceš,aby ti přítel snědl. Mě to teda taky vadí když mi někdo sní něco, co si šetřím na pozdějc....

Tak mi připadá, že ten vtip o tom, jak nějaké americké noviny vyhlásily soutěž o větu, co nejlépe charakterizuje manželství, je pravdivý. Podle vtipu to totiž vyhrál slogan "Krmte tu bestii."

Každopádně, oni mají chlapci a chlapi ručičky narostlé dozadu, že tu radíte, že jim holka musí navařit, aby chudáčci nemuseli zkrmovat jogurty a chipsy, aby neumřeli hlady? Ono jen teplé jídlo se počítá? To snad ne!

Chlap si musí být schopen uvařit sám, netrvám na nějaké vysoké kuchyni, ale kuřecí stehno osolit a vrazit do remosky na půl hodiny zvládne i největší troglodyt. A ani to není drahé. Brambory oškrábat, rýži či těstoviny uvařit též není nic nepřekonatelně těžkého, aby to vrchol stvoření, pán a vládce rodinného krbu nezvládnul, i když švidrá hlady. Páni jsou dospělí, svéprávní a měli by se naučit sobstačnosti.

Myslím, že většina z nich to zvládne,jen se jim do toho nechce......

Já myslím , že tady ani nejde o to jak a kolik navařit, nasytit a pod. Jde tady o nepěkný povahový rys - sobectví /bylo zde mnohokrát zmiňováno/. Je to docela alarmující pro další soužití zakladatelky, zatím to je jídlo později může jít o něco důležitějšího a vážnějšího , kde tento povahový rys může opravdu ublížit.

Já s tím už tak nějak počítám, že přítel toho sní víc jak já. Takže neexistuje, že bych koupila dva jogurty, jeden pro něj a jeden pro mě. Když kupuju jogurty, tak koupím 4 pro něj a jeden pro mě. Samozřejmě, taky se někdy stane, že mi něco s ní, ale tak co, nezhroutím se z toho. Moc často to není, je nemocný a tak nemůže stejné potraviny, co já.

Vařím každý den, aby se najedl, jinak by mi byl schopný sníst celou lednici i špajzku. A když není nálada, tak tomu mojemu se zavděčím i krupicovou kaší (z litru mlíka).

řekni mi, kdo to tu kde píše.

Reaguji na marilyn:

proč by si chlap nemohl uvařit sám?

viz.

přinejmenším já to chápu tak, že musí uvařit ženská, nikoli, že si chlap uvaří sám