Mám "problém" s kamarádkou.
Je mi 22, pracuju necelý rok a stále bydlím s mamkou. Nechci se stěhovat alespon do doby než mi prodlouží smlouvu-snad letos v srpnu.
Navíc je to moje první zaměstnání tak našetřeno prostě moc nemám.
Taky nechci nechávat mamku samotnou. A taky se mi moc nechce do pronájmu a cpát peníze cizím lidem. Přijde mi rozumnější dávat peníze mamce a šetřit si do budoucna na koupi vlastního bydlení. Ale zase představa samostatného bydlení "bez dozoru" se mi líbí
Kamarádka už bydlí v pronájmu. Od rodičů se odstěhovala ve 25 při svém třetím zaměstnání, předtím bydlela s přítelem-po rozchodu opět u rodičů.. Ted počítá každou korunu a pořád mi předhazuje, že stále bydlím s maminkou a tím pádem nemusím řešit peníze, že jich mám hodně když nebydlím sama, že si můžu dovolit tohle a támhleto.. Pak se začne litovat jak to má těžký, když už s rodiči nebydlí a zase řekne, že by se chtěla mít jako já.. Že sice chápe, že přispívam určitou částkou na nájem, ale neřeším už třeba internet a jídlo (což řeším, internet je celý na mně, s nákupem jídla se doma střídáme-troufam si říct že docela spravedlivě)
Přesto ona bydlí se svou kamarádkou, která si taky vydělává. Vysvětlete mi prosím někdo jaký je rozdíl bydlet s mámou, nebo s kamarádkou. Pořád to jsou prostě dva lidi v bytě. Nebo se pletu?
Když to porovnám do detailu.
Nájem: obě platíme polovinu - já 3000, kamarádka 3100.
Jídlo: obě se se svou "spolubydlící" střídáme v nákupech
Internet: já 650,- A 500,-
Mobil nemam paušál a kolik si dobíjim nemam představu, přiznávám ale že já toho moc neprovolám, kamarádka 450/měsíc
Auto mám svoje, jezdím denně do práce, kamarádka nemá-neřeší opravy/benzin
Každá máme nějakého mazlíka - a žádná na něm nešetříme
Stravování v práci - obě si dáváme hlavní jídlo, svačinu si já kupuju v marketu než jedu do práce, ona si vše kupuje v kantýně-zbytečně předražený věci. Mimo to v práci si můžeme zadarmo natočit vodu z automatu, ale ona si raději koupí čistou neperlivou BonAqua
To jsou asi ty nejzákladnější věci za které musíme platit. Pak jsou věci které chceme..
To je kámen úrazů - ujíždím na nakupování po internetu - profi kosmetika na vlasy, oblečení - není měsíc kdy bych si něco nekoupila.. když můžu pošlu měsíčně třeba 500,- na psí útulek a to je podle kamarádky "rozhazování".. když si můžu dovolit někomu ty peníze dát tak jich mam hodně.. Kdežto ona co tři týdny chodí na nehty/kosmetiku..
Přiznávám že utrácím docela dost, ale pořád mi něco zbývá tak jak je možný že ona nemá?
Nikdy jsem se nechtěla finančně porovnávat a přijdou mi ty naše dohady uplně o ničem, ale už mě nebaví poslouchat to skoro každý den. Vždycky na to tak nenápadně zavede řeč a už to jede..
Mam jí jednoduše ignorovat? Jak jí taktně říct, že když se jí nelíbí že nemá, tak at neutrácí za voloviny a šetří?
Jak je možný, že ona ze 16tis./m neuživí sebe samu a kdejaká mamina s miminem to zvládá klidně i s polovinou příjmu?
Vidím to aspon trochu realisticky nebo je to opravdu jenom můj zaujatý pohled "mamánka"?
Pokud jste dočetly až sem tak moc děkuju a těším se na komentáře - ať už budou kladné či záporné