Ženy, které nechtějí mít děti

framboise
oni ho smazali?to mi uniklo.pročpak?

Je to jen a jen jejich věc. Jako že nechtějí no a, přeci to není povinnost ženy mít děti. Sice je to krásný dar, já bych si bez dětí život představit ani nedovedla. Podle mého dítě obohatí život. Ale pokud se ta žena na to necítí tak jí za to nebudu odsuzovat. Je plno žen které chtějí makat na své kariéře, nechtějí si kazit postavu, necítí se na to psychicky atd...Holt zkrátka je to jen jejich rozhodnutí. Možná potom ale v pozdějším věku nebo až ve stáří pochopí, nebo spíš pocítí že jim děti, vnoučata chybí.

Pořád lepší když si žena jasně sama rozhodne, že nechce mít dítě, než když to pak nějaká **** pohodí u poplenice

Já ty ženy chápu - dítě je obrovská zodpovědnost, závazek na celý život a zdroj obrovskýho strachu. Pro některý prostě není vyvážení radosti z dětí dostatečný a převládá u nich to výše uvedené. Navíc věřím, že často může jít o maskovaný strach z toho, jestli bude žena dobrou mámou, nebo taky nechtějí, aby třeba jejich dítě mělo stejný dětství jako ony. Těch důvodů můžou být desítky.

Zcela souhlasím, ale většinou ty co nechtějí mít děti jsou ženy na vysoké úrovni jak intelektuální tak i co se týče financí. Takže u nich to nějak nehrozí. Ženské co se zbavují dětí ( fuj jen to píšu a je mi z toho na nic ) jsou ze sociálních vrstev

Ellodin
Ať je to tak, nebo tak, můj názor je, že až jim jednou dojde, že by dítě chtěly, tak už by mohlo být pozdě a ony by toho svého rozhodnutí mohly litovat. A je úplně jedno, jestli je to známá zpěvačka nebo žena na vysoké úrovni. Ale s tím ať se pak každá pere jak sama umí.

Protože bylo plné osobních útoků. Doufám, že se tomu tentokrát vyhnete.

Chápu je. Nikdy jsem neuměla vysvětlit proč, ale touhu po dětech ( biologických - svých ) jsem nikdy neměla...

Můj muž si mě s tím bral ( možná doufal, že názor změním...), každopádně nikdy netlačil a nerozebíral to... Jak jsem se měnila a zrála - má touha se změnila. Chtěla bych adoptovat ( rizika zde nebudeme rozebírat ) a to je věc, kterou cítím stejně zhruba 10 let. Ale opět se člověk formuje a tak jsem přistoupila na myšlenku - jedno naše a jedno adoptované.

Upřímně si nějak nedokážu představit, že budu matka, že ve mě bude růst novej život...

Větší smysl - pro mě a pouze pro mě má adopce. Je tolik opuštěných duší, který jsou smutný a zoufalý... A my by jsme jim dali tu šanci, ať by byl výsledek jakýkoliv...

Dovedu si představit mít i 4 děti... Jsem z velké rodiny a mám svou maminu, sourozence,tety a strejdy, sestřenice a jejich děti moc ráda a často se scházíme... Mám ráda velké rodiny a děti mi nijak nevadí...

Ale ženy, které děti nechtějí chápu, Každý na to prostě nemá, necítí se... Není to třeba o tom, že by děti neměl rád...

Osobně to neumím vysvětlit a dost dobře popsat - je mi 31 let a pokud se rozhodnu, měla bych asi rychle - ale já nevím zda je ten vhodný čas. A taky vím, že je vždy...

já jednou slyšela kamarádku..no spíše kamarádku mé kamarádky jaký názor má na děti(že furt jenom řvou,vozí se v kočáru..posrávají se a smrdí..něco takového řekla)jak jsem jí sylšela tak se i zní zvedl žaludek a měla jsem jí sto chutí dát facana at se probere..ale každého věc..jen bych tyto názory neříkala nahlas ani náhodou..to jsme zrovna seděli v hospě s celou partiíí a od té doby co to řekla se sní už nikdo nechtěl bavit..a stačilo mi to..samozřejmě že každý at si dělá co chce atd...je jí asi 32 let tak by rozumu už trochu měla mít ne?.)) já sama jsem matka 2 dětí(první v 19 a druhé ve 25) a neměnila bych je ani za nic..sice jsou to zlobidlka a nervičky tam jsou..ale to je všude.)))neumím si představit život bez dětí..to musí být nuda ne?.)chápu tyto ženy..ale jen malinko ...

Ženy, co nechtějí děti nejsou o nic horší ani lepší než ty, co děti chtějí nebo je mají. Každá se nemusí stát nutně matkou, není to povinnost. Nicméně to, co tady probíhalo na podobné téma nedávno, překročilo krajní meze. Nevadí mi ženy, kterým jsou děti lhostejné, vadí mi ty, co děti vyloženě nesnáší.

ikli
tak nějak..)

ikli
ikli napsala si to skvěle se vším co si napsala souhlasím ...

ikli
Ano s tím naprosto souhlasím

Já taky ne, a to jsem ve třetím trimestru. Pohled mám podobný tvému (věk také), vzala jsem to tak, že jestli to má být, tak otěhotním, jestli ne, tak ne a ono jo. Ale ještě pořád mne dětičky ani plínky neberou a dost mně mrzí, že nemůžu sport a cestování, atd. O práci částečně také přicházím, tělo se změní (a k lepšímu málokomu) a tak by se dalo pokračovat. Navíc dítě je zodpovědnost, což si člověk uvědomuje tímm víc, čím je zralejší. Osobně nechápu nácti (i 19) leté matky.

Víš, že ne? Ono jak si kdo ustele, tak si i lehne.. V době, kdy ty jsi měnila plínky, jsem cestovala, studovala, dnes mám troufnu i říct úspěšnou práci, vzdělání, spoustu přátel, zábavu. Já se spíš bojím nudy s dítětem - hodně dlouho pro mne nebude partnerem pro spoustu věcí..

A proč? Je to jejich věc...když po nich nehází kameny, tak ať si je klidně nesnáší. Já nesnáším věcí a taky mně za to nikdo neodsuzuje.