Jak získat expartnera zpátky?

janice0071
nenapíše ti to, protože si nechává zadní vrátka, tak to vidím já. spíš bych řekla, že ti za to nestojí, může být ing, klidně i docent ale takhle se přece nechová člověk, který miluje

jasně to já chápu a máš pravdu!!jen sem chtěla slyšet tvůj názor...to chování není normální to já vím...chlapy jsou....

janice0071
můj názor je, že chlapům někdy vůbec nerozumím. všechno dobrý, potkají někoho jiného, zatmí se jim před očima a najednou je vše jinak

Tak ako čítam vaše príspevky, vidím, že nie som sama...
Pred mesiacom a pol ma nechal priateľ. Boli sme spolu rok a pol. Zo začiatku to bolo fantastické a asi po roku sme mali problemy (ale to bolo radšej také všeobecné napätie vo vzťahu). Skoro sme sa rozišli, ale napokon sme to vyriešili. Zase bolo všetko dobré. A potom koncom apríla oznámil, že on už necíti v našom vzťahu tú silu a že lepšie by bolo ukončiť. Ja som bola totálne na dne, nejedla som, celý deň som revala a tak. Ale dohodli sme sa, že ostaneme v kontakte ako kamoši. Týždeň som čakala kým sa mi konečne ozval. Od tej doby sme v kontakte, stretávame sa atď. Ja sa bohvieako nevnucujem, radšej čakám, kým sa ozve on sám. Párkrát som u neho spala na intráku (ale nevyspala som sa s ním) od tej doby, čo nie sme spolu a správa sa čudne. Pritúli sa ku mne, správa sa ako na začiatku nášho vzťahu, chcel ma pobozkať (síce to bol ťažké, odolala som), atď. Novú ženu nemá, dohodli sme sa, že sa o tom budeme navzájom informovať, keby dačo...
Potom sme sa tak dohodli, že cez leto budeme obidvaja doma (to znamená 150km diaľku), ale skúsime ostať v kontakte, budeme sa stretávať a začiatkom semestra uvidíme, či to začneme znova alebo nie.

Je to hrozné, aj on sám povedal, že nevie čo chce, niekedy ma strašne chce, inokedy zas nevie čo so mnou. Mne je už trošičku lepšie, ako pred mesiacom, síce aj teraz sa rozrevem bez dôvodu, keď myslím na naše začiatky. (je to normálne?)

Podľa vás môže byť z toho ešte niečo?

Avalionia
V tom bude nějaká jiná. Něco podobného mi dělal můj expřítel skoro dva roky. Pořád chtěl být se mnou, mohli jsme vedle sebe spát v posteli- v objetí, choval se ke mě dobře, ale žádný sex. Už jsem si připadala divná. Kolikrát jsem se ptala, jestli někoho nemá a on mi tvrdil, že ne a já jsem mu to žrala. Nakonec se ukázalo, že má a že ji měl už když jsme spolu chodili. Vždycky, když jsme se pohádali, nebo já někam odjela, tak ho přijela utěšovat.

Hm, ale on by chcel...len ja som mu povedala, že nič také nebude medzi nami, keď už nie sme pár. Neviem no...

Já teď prožívám něco podobného. S přítelem jsem byla 4 roky...pro oba to byl první vztah. Měli jsme pár krizí, ale vždy je překonali. Teď spolu bydlíme u jeho mámi, protože tu nikoho nemám a nemám kam jít. Teď jsem dodělala státnice, on byl na nemocenské...a moje nervozita a jeho volný čas se spojili...do toho kamarádi...začal chodit ven, protože jsem stále byla na pc a na něj neměla čas. Před týdnem v sobotu vše bylo normální a v neděli najednou konec. Ignoruje mě, nedovolí mi ani abych ho pohladila po vlasech. Prý ho to se mnou už nebaví. Včera mi řekl, že už není žádná šance to dát zase dohromady. Ale jelikož nemám práci, nemám kde bydlet a čekám na výsledky přijímaček na navazující, jeho mámě nic neřekneme, aby to nevěděla a já u nich mohla bydlet dál. Také mi řekl, že mi dál bude dávat peníze, že mi bude pomáhat, ale nic víc. Včera jsem se také dozvěděla, že si píše s jinou a chce ji. Prý je ve všem lepší než já. celý týden jsem brečela, prosila, pak se vztekala a pak zase prosila. Dnes naposledy ráno jsem ho poprosila, at to zváží a dá mi šanci. Ale jak to tu čtu, je nejlepší čas s tím přestat. Horší je, že jsme každý den v kontaktu, každý den se vidíme a já koukám na to, jak si stále s někým píše. Jak si ode mě drží max. vzdálenost. A to dost bolí. Zároven jsem ráda, že se zachoval tak galantně a můžu u něj dál bydlet a že mě nevyhodil na ulici. Tak nevím co mám dělat a jak se chovat. Zda se to ještě spraví,nebo ne. Jediné co vím, že ho miluju...

To co píšeš je hrozný úplně to stebou prožívám.Sice trošku jinak,ale můj osud byl nebo on vlastně stále přetrvává mám i já jenže my jsme manželé a máme děti.Teď už spolu ani nebydlíme,ale on je semnou v denním kontaktu a to ti nepřidá.Jestli mohu poradit tak před ním už nikdy nebreč a dělej nedostupnou ty.Snaž se mu trochu vyhýbat a tolik nekomunikovat.Takhle ví,že si stebou může hrát a má tě jistou,že luskne a pejsek přiběhne.Zkus mu říct,že se budeš snažit si něco sehnat a,že odejdeš ať cítí trošku neklid a to my věř,že oho rozhodí.Třeba se zase začne snažit.Můžeš dělat,že jsi už na pár inzerátů ohledně bydlení volala atd.Nechat někde na stole noviny s inzercí a pár inzerátů zaškrtnout.Je mi tě moc líto,protože já dobře vím jak ti je,když někoho miluješ..............Zkus to a bude líp uvidíš.

jj můžu to zkusit. Ale myslím, že jemu by to už bylo jedno. Dnes v noci nedorazil domů, tak asi byl s ní. Když už má jinou, tak já jsem nepotřebná

prets
to vážně nemáš kam jít? tohle tě zničí, je mi tě hrozně líto

nemám....zůstala jsem tu úplně sama, o to je to horší. Celá rodina je v Anglii a já tam za nima jet nechci.Chci dodělat školu a vybudovat si nějakou kariéru v Čechách. On byl jediný člověk, který mi zůstal a ztratila jsem i jeho...a teď ho má jiná. Hrozně moc to bolí a ničí mě to.Protože já ho miluju stále stejně....

přesně tak! Hrdost a důstojnost je to co by si měl člověk po rozchodu vždycky zachovat (ikdyž to někdy sakra bolí!). Tohle psaní, volání, dožadování se vysvětlení atd, je naprosto k ničemu. A taky proč to dělat, když chlapů je tolik? Jenomže, každá jsme jiná povaha a u některých je každá rada marná..

když ono to tolik bolí....a láska je tak slepá a velká

Holky tak jsem si tu početla a poplakala si i nad vašima příběhama. Taky jsem právě stala členkou klubu zlomených srdcí. Nejhorší na tom je že svou vlastní vinou. Byly jsme spolu s přítelem sice jen rok, ale zažili jsme hodně krásnýho. Je mi skoro 25, on je o 6 let mladší. Byla jsem jeho první holka, je trochu jinej než všichni ostatní. Měl mě opravdu rád a já si toho nevážila jak bych měla, přesto že ho opravdu moc miluju. Ze začátku bylo všechno fajn, ale díky delší nemoci a vlivem krize jsem přišla před nějakou dobu o práci. Jak jsem pořád doma, začalo mi z toho hrabat. Začala jsem moc přemýšlet o zbytečných věcech, ve všem jsem se rýpala, všechno jsem moc hrotila a přítele deptala. Vzala jsem si do hlavy, že už nemáme kvalitní vztah, přitom opak byl pravdou. Ale i přesto jsme se snažili několikrát marně náš vztah zlepšit. On měl se mnou velkou trpělivost. Ale jen do téhle soboty. V den kdy měl narozeniny. Pak se v něm asi něco zlomilo a jeho trpělivost prostě došla. Řekl mi že je konec. Už mě nechce. Jiná v tom není, to vím jistě. Až ted mi teprve došlo jak strašně jsem byla hloupá a že jsem si nevážila toho co jsem měla. Chtěla jsem víc a víc, přitom ten vztah mohl být krásnej. Je mi hrozně. Nejím, ani nespím. Jen pláču a nemůžu se zastavit.Pořád se třesu zimou a je mi špatně. Mam nervy úplně v háji. Ted když vím jaký chyby jsem dělala a chtěla bych je napravit už je pozdě. Asi mi to patří, ale strašně mě to zlomilo. Nikdy jsem tohle předtím nezažila. Chci ho zpátky. Vím jaké máte názory na to telefonování, smskování, ale když jsem to pokazila já a chtěla bych to napravit ? Tak se přece musím snažit. I když už to asi přeháním. Nepřerušil se mnou kontakt úplně a já toho využívám a pořád ho přesvědčuju at to se mnou ještě zkusí. Já bych to už nezkazila. Strašně ho miluju. Pořád si dělám naděje přesto, že mi řekl, že už šanci aby se ke mě vrátil není žádná, Nemůžu tomu uvěřit. Chci být s ním. On mi včera řekl že on mě už nemiluje, ale já myslím že lže. Nevěřím tomu. Poradte mi co mám dělat a jaký mate názor ?

Dkninka:
hlavně mu nepiš, nepřesvědšuj, sama si četla tyhle diskuze a vidíš, že nejlepší zbraní je se nevnucovat.
Se mnou se rozešel po 2,5 letech kluk s tím, že už toho je na něj moc, že potřebuje čas,...mimo jiné mu v tom rozhodnutí pomohli kamarádi, kteří prej vědí, co je pro něj nejlepší...taková stupidita!, prostě si chce užívat a docela se mu to daří, pomalu denně v hospodě, balení a oblejzání holek na čundru...Ze začátku jsem mu taky psala, volala...nikdy mě teda neodmítl, párkrát jsme se i sešli a dobře jsme si rozuměli.Jenže díky těmto diskuzím,kamarádům a hlavně znovu objevování síly v sobě vím, že já se mu už první neozvu.
Zkus se fakt zaměřit na sebe a najít v sobě toho človíčka, kterým si byla, než si začla být s ním.