Záludné otázky kladené při pohovorech

Já mám taky VŠ a problém jsem s tím neměla. Bylo to ale proto, že jsem se hlásila na pro mě podřadnou práci, která ale NEBYLA v oboru a zdůraznila jsem, že v oboru pracovat nechci, protože je to málo placené (musela bych na AVČR) a že absolutně nejsem ctižádostivá a nestojím o žádnou kariéru (což je pravda a jsem si jistá, že to znělo přesvědčivě).

Asi jsem měla štěstí, protože zatím si mě při každém pohovoru vybrali a místo jsem získala. Jen jednou ne, -- to byla práce správce počítačové sítě a technické podpory a byl tam parádní vědomostní test a pak i pohovor. Oni chtěli chlapa, ale já jsem je zaujala vědomostma, protože jsem v testu excelovala. Paní mi na rovinu řekla, že i když vyloženě ženskou na tu pozici původně nechtěli, tak se nakonec rozhodovali mezi dvěma uchazeči z těch něco přes 200 a já byla jeden z nich. Vůbec mě to nezdeprimovalo, protože jsem studovala něco jiného a neměla jsem ani žádnou praxi, jen jsem něco odkoukala od svého bývalého přítele, který byl správce počítačové sítě na fakultě. To místo mě zaujalo protože to bylo v příjemném prostředí (luxusní lázně) a navíc hodně blízko mého bydliště - mohla bych jezdit na kole.
A z toho přijímacího řízení tam jsem měla dobrý pocit, žádné nesmysly, žádné ponižování nebo debilní otázky, opravdu profesionální přístup personalistky-psycholožky, která dělá pohovory třeba s lékaři. A test byl taky k věci - bylo to o hardware, o internetových protokolech, o instalaci a údržbě operačního systému. Strom jsem opravdu nekreslila

Já už chodím na pohovory dohromady rok a půl. Vždy mě dostane otázka:Máte přítele? Je žárlivý?
Co je jim do toho-to je diskriminace zadaných Když odpovím,že mám a nežárlí,tak za 1.lžu a za 2. mi pak chodí obtěžující smsky od personalisty a.t.d.
Poslední dobou jsem odcházela z pohovorů s brekem,páč se setkávám skoro vždy s muži(pouze jednou jsem se setkala s ženou) a na posledních pěti pohovorech byli ti muži opravdu odvážní....tak jsem přestala mít tolik sil a na další pohovory už chodím s odporem....nemám zapotřebí se stát lehkou holkou proto abych získala práci..to si rovnou můžu stoupnout k silnici...personalisti a majitelé firem využívají postavení a krize a opravdu se vždy cítím jako ta hloupá ovečka a bohužel i jako ta ovečka nafukovací

sarra: Jasně, bohatě stačí když napíšeš: Děkuji za Váš e-mail, tímto potvrzuji mojí učast na pohovoru dne... v .... hod.

to mojí bych vynechala

nebo napsala
Vážená paní, pane . . . .

Děkuji za Váš e-mail, na pohovor se dostavím dne . . . . v . . . . hodin

(pokud bych potřebovala něco upřesit, tak se tady zeptám)

S přáním pěkného dne . . . . . . .

Tak mě se ptali taky různě...jestli se umím prodat, co si myslím o politice, EU, moje vlastnosti, jakou hudbu poslouchám, jestli mám ráda sport, jo a taky kolik stojí chleba. Ale myslím, že na to maj právo. Oni přibíraj někoho nového tak chtějí vědět o tom člověku co nejvíc...asi bych to dělala stejně.

kotylion

zeptat se mě, kolik stojí chleba, tak fakt nevím, nekupuju ho

Cože?? Tak na to se mě naštěstí nikdy nikdo neptal... na co jim to jako je?

No tak to bych se asi zvedla a beze slova odkráčela.. a nebo zůstala jen koukat jestli to dotyčný myslí vážně

Já jsem tohle pohovorové martyrium prošla také. Už ani nspočítám kolik jsem jich absolvovala, odhadem tak kolem třiceti. Někdy člověka i vyzkouší z jeho znalostí nebo mu dají psychotest, ale většinou se ptají pořád na to samé, málokdy člověka něco překvapí, takže se člověk může předem připravit. Není těžké odhadnout, co personalistky (případně potenciální šéf) budou chtít slyšet. I ty testy bývají dost průhledné.
Mám pocit, že na tom, co odpovíme u pohovoru vlastně ani moc nezáleží, protože tam stejně všichni uchazeči na dementní otázky odpovídají stejné, naučené dementní odpovědi. Na tom, co máme na sobě také tak moc nezáleží, pokud nepřijdeme vyloženě jako homelesáci.
Nejlepším předpokladem pro získání práce je mít ZNÁMOSTI ve firmě. To je téměř stoprocentní záruka úspěchu. Pokud je výběrové řízení spravedlivější, záleží na tom, zda jste někdy pracovali na stejné či podobné pozici a jak dlouho jste tam pracovali. Pak je také problém, když máte malé děti nebo se je chystáte mít, nebo když máte vyšší vzdělání, než je na danou pozici potřeba. Absolveni nemají téměř šanci, pokud zaměstnavatel neshání otroka, zde mají šanci i lidí, kteří právě vyšli ze školy.

Tak tohle je samozřejmě záměr. Je dobré vědět, že tohle je jen takový psychologický trik. Používají ho hodně lidé, kteří chtějí mít navrch. Když musíme čekat, tak nás to jednak znervózní, a pak je námtím také dáno jasně najevo, jak málo důležití jsme - že ten, za kým jsme přišli je mnohem důležitější a zaneprázdněnější.

holky zítra jdu na pohovor na pozici nižší účetní. Na co se mám připravit? Požadovali praxi min. 2 roky, já mám sotva jeden rok odpracovaný, přesto mě pozvali. Prolítla jsem celou učebnici účta, ale že bych teda něco uměla to se říct nedá.

jde o to, co pozice nižší účetní v té firmě obnáší - jestli jen připravování dokladů nebo částečné účto

Tak to já jsem prošla už hodně výběrkama a v 99% jsem uspěla. Asi umím udělat dojem! A s dikriminací jsem se taky setkala, jeden pán se mě ptal, jestli se chystám na mateřskou, že by mě jinak nevzal. Vykroutila jsem se z toho bravurně, nakonec si mě vybral, ale já si vybrala jinou práci. Ještě měsíc mi volal a přemlouval a přeplácel, abych k němu nastoupila, ale já to odmítla. Třeba se pro příště poučil...Myslím, že nejdůležitější je bejt přirozenej a na nic si nehrát, když něco nevím, tak řeknu, že nevím apod. Nikdy jsem se na výběrko nijak nepřipravovala, spolíhala jsem samu na sebe a ono to vždycky vyšlo. Jen jednou se mě ptali, jak vypadají jejich webovky (který jsem samozzřejmě neviděla), ale taky jsem se z toho vymluvila - a taky mě vzali!

Zajímá mě jak konkrétně ses z toho vymluvila?

Koukám, že většina pohovorů vypadá dost podobně. Na nesmyslný otázky si prostě musíme zvyknout, to je běžná věc, taky jsem jim měla něco prodat, říct, proč se na tu práci hodím, tak jsem odpověděla, že splňuju všechny jejich požadavky, takže netuším, proč bych se na to nehodila, když hledaj přesně mě. sebevědomý je důležitý, ukázat, že se nebojíte a normálně mluvit. Podle mě nemá smysl vymýšlet odpovědi na tyhle otázky dopředu, na proti Vám bude vždycky sedět někdo jiný, chlap, ženská, mladý, starý, se smyslem pro humor a bez něj atd. Já byla na pohovoru dneska ráno, vše ok, většinu času mluvil on o té pozici, vlastně mi už řikal kdy bych měla jít podepsat smlouvu a že sem moc sympatická a příjemná a že někoho takového hledají. Tak uvidíme, mají se ozvat do pátku. Kamarádka dělala jednou na střední pohovor do ZARY, že by tam brigádně vypomáhala a otázky byly typu: Jakou byste měla motivaci v této práci? Co víte o naší značce? (jen upřesním, když odpověděla, že se jí líbí jejich styl oblečení a je to její jedna z nejoblíbenějších značek a proto by u nich ráda pracovala tak se personalistka zeptala jen A dál??)
Opravdu některé pohovory a jejich úroveň rozhodně neodpovídají pozici, na kterou se člověk hlásí. Ale když o tu práci opravdu stojíte, tak malý divadlo z jejich strany se překousnout dá..