V novém městě sama

Tak já se nepřestěhovala do jiného města ale do jiné země za přítelem po roce jsem si tu našla 2.kamarádky češky, s tou jednou už se nevídám a druhá odjela do španělska..adios, jsem tu sama práci nemám a jediný kontakt s lidmi mám ve škole, kde jim pak zamávám a nevím o nich!
Jinak přítel je to samé, jeden dva kamarádi a to stačí!
Jak z toho ven nevím, stále doufám že se to zlepší a přítel mě utišuje

Reaguji na nicool:
a co tedy děláš,když jseš třeba doma sama?

Reaguji na statek: Tak já hlavně navařuju, zvelebuju, či vyrážim sama do centra na kukačku aspoň..pak mám tu svoje dvě kočky, ty mi to tu dělaj snesitelnější a možná i fakt, že jsem tvrdá povaha a vím, že to k něčemu povede mi nedovolí sbalit kufry.

Reaguji na nicool:
tak to tě teda obdivuju mě to upřímně leze na palicu...

To je docela oběť, ale pro lásku se toho dá vydržet hodně. Taky jsem si pohrávala s myšlenkou odstěhovat se do ciziny, ale drží mě tu studijní povinnosti

Reaguji na statek: No to mě taky, záchvaty pláče, depky..zhoršenej zdravotní stav

[cituji=statek]Po pár měsících, když jsem se nastěhovala jsem se uklidňovala tím, že si najdu práci a sní i nějaké ty kamarády, jenže.....

jako kdybych to psala já sama. Taky se mi nedaří najít si práci a bydlím s přítelem v městě, kde neznám nikoho jen jeho. Taky mě neustále uklidňuje, že když si najdu práci, tak poznám i kamarády

Taky, že jo, já jsem stále na své rodné hroudě, ale teta se strejdou a dětmi se před 6 lety přestěhovali z Moravy k nám do Středních Čech. Strejda šel za prací, takže přátelé si našel hned, děti ve škole a školce taky žádné problémy neměly, jen teta se stále užírala nudou a dnes? Dnes všichni jezdí s jednou rodinou každý víkend na nějaký výlet, pořádají grilovačky, nebo teta pořádá babaské posezení s kolegyněmi u kafíčka. Prostě se mají fajn, začátky jsou vždycky těžké, ale chce to čas a určitě si nějaké přátele a práci najdeš

tak jsem ráda,že alespoň vidím,že v tom nejsem sama....
Jen si prostě připadám taková zbytečná a vidět každý den jen přítele to taky není zrovna to nejlepší...

Přestěhovali jsme se s přítelem taky do nového města, krom jeho ségry a jejich děti tady taky nikoho neznám kolegové z práce nepočítám (s těma bych ani s jedním na kafe nešla) pracuju ve stavební firmě - takže samí chlapy, ale né getlemani spíše naopak, nevím, hledám prostě koníčky okolo, kamarádky mám v jiných městech a jsme neustále v kontaktu. a taky mám kočičku

Držím palce, nevzdávej to Myslím, že ty dvě věci (práce a přátelé) spolu souvisí. V práci si uděláš známé a zase o nějakém volném místě se taky můžeš dovědět od známých, popřípadě tě můžou doporučit. Takže rozhoď sítě na obou frontách a brzo se to určitě povede

Já jsem bydlela s přítelem, práci jen na půl roku, při ní jsem si našla kamarádky. Pak jsem přišla o práci, byla rok bez peněz, takže jsem se ani nechodila s kamarádkami bavit - jednak jsem neměla peníze na nějaké výlety, zábavy atd, druhak jsem měla náladu pod psa. Pak jsme se rozešli s přítelem, já se odstěhovala za prací do jiného města. Po několika měsících jsem zjistila, že tam mám kámošku ze školy, která je však věčně v práci. Tak jsem se upla na práci, byla jsem tam od rána do večera. Po 8 měsících mě šéf vyhodil ze dne na den, přesčasy mi nezaplatil. Takže další stěhování, nová práce, nové město, kde jsem nikdy před tím nebyla. S kolegyní jsme si padly do oka. Po mých zážitcích mi poradila, abych šla na konci směny domů, nebo mě začne šéf využívat jako ten minulý. Tak jsem si pořídila brusle a začala sportovat a poznávat okolí. Najednou mě začali oslovovat muži, našla jsem si kamarádky mezi klientkami. Chce to sebrat optimismus a vyrazit ven. Doma se člověk akorát užírá.

Reaguji na statek: před třema roky jsem se taky přestěhovala do bohumína a myslela jsem že se zblázním pořád jsem seděla jenom doma...no a teď bydlím v Ostravě, sice jenom chvíli ale taky jsem ještě žádnou spřízněnou duši nepotkala měli by existovat nějaké podniky pro holky, které hledaj kámošku...

Já bydlela rok a půl v cizině s manželem a bylo to peklo.Neuměla jsem jazyk.Začala jsem trpět příšernýma úzkostma,pořád jsem se v noci budila a měla paniku že umřu.Všechno se upravilo po návratu domů.Někteří lidé jsou zemitější a špatně si zvykají na nové prostředí.